MARRIAGES – Salome

MARRIAGES je tříčlenná kapela z Los Angeles, která hraje rock a ve svém středu má úžasnou zpěvačku. Stručné info na začátku by vydalo za celou recenzi. Skupina, která loni vydala svou první velkou desku, není složená z nějakých neznámých jmen. Ústřední dvojice kytaristka/zpěvačka Emma Ruth Rundle a basák/klávesista Gregory Burns je známa v souvislosti s momentálně spícími post rockovými RED SPAROWES.

Album „Salome“, jemuž předcházelo v roce 2012 vydařené EP „Kitsune“, je především absolutní hudební pohodou. Je až s podivem, jaké nenásilné a přitom chytlavé skladby se MARRIAGES podařilo vytvořit. Kolekce devíti věcí, ze kterých je samozřejmě cítit post rocková vlna, míří rovnou na cíl. Tolik hitových momentů, kolik se jim podařilo nahrát, to je až neuvěřitelné. Při tom v celé své délce zní „Salome“ tak nenuceně a přirozeně.

MARRIAGES si vážně dali záležet. Sešli se jim podstatné elementy, kterými dokáží uhranout a nenásilně si člověka omotat a nepustit. Zároveň se jim i podařilo vyvolat velkou škálu pocitů. Tahle deska funguje dobře ve chvílích, kdy není úplně nejlíp, ale je i dobrým společníkem vydařeného dne. Za sebe dodávám, že nejmilejší je mi tím, jak hladce dokáže zklidnit tep. To platí především o úžasně vygradovaném konci, kdy závěrečné dvě skladby působí jako emociální bomby.

Když už jsem vychválil konec, je nutné zmínit začátek. Úvodní „The Liar“ dokáže vtáhnout hned svým rytmem, klávesovým podkladem a nebeskou kytarovou prací. V neposlední řadě potom zpěvem Emmy. Vrchol se ale dostavuje v refrénu, kterému nemám co vytknout. Stejným stylem si užívám další „Skin“, kde mě pocitově přepadla ohromná chuť pustit si mé oblíbené album „Forever“ od CRANES. Příjemnému vyznění a lehkému vstřebání „Salome“ přispívá i specifický zvuk, který si MARRIAGES nechali vytvořit. Sound je jakoby zahalený, ale přitom krásně čitelný; to že na člověka dýchnou kapely z kraje devadesátých let, není náhoda.

Citlivě vystavěným skladbám, které vypraví posluchače na zklidněnou cestu, přispívá velkým dílem vokál Emmy. Její hlas působí nadpozemsky, zasněně a neuvěřitelně sexy. Efektivně spolupracuje s její jemnou kytarovou prací, která, když je třeba, zní i náležitě tvrdě. Tyhle dvě složky většinou působí, jakoby se jen tak vznášely nad nenápadnou rytmikou, která zdánlivě hraje druhé housle, což je dobře, protože to je princip její práce. Stačí se ale zaposlouchat a je jasné, že ti dva pánové si se svými nástroji rozumí. Především pak bubeník Andrew Clinco je vyloženě hračička, jeho hra je pestrá, ale ne na na úkor plynulosti.

S prvním oťukáváním mi přišel začátek „Salome“ (úvodní trojice), jako absolutně top s tím, že zbytek songů už tolik výrazných chvil nepředkládá. Po lehkém odložení jsem si začal vychutnávat závěr alba a začal si užívat poslední tři skladby. Prostřední třetina mi i dnes s několikaměsíčním odstupem přijde oproti zbytku lehce slabší, ale i tak pořád zajímavá. Je to tím, že v těchto skladbách jsou MARRIAGES o něco zasněnější a skladby se podobají svou strukturou prvnímu EP, které se neslo na silnější vlně psychedelie s vlivy shoegaze, což jsou typické znaky pro titulní „Salome“. Debutová deska je naopak čitelnější a písničkovější, i když na ní neustále leží potemnělý stín.

„Salome“ se pro mě stalo hudební očistou. Deskou se silnými skladbami, klidnou, ale přitom neustále pulzující. Deskou, kterou je radost poslouchat. Nejen bubáky je člověk živ.

Seznam skladeb: