BARBATOS – Straight Metal War

Tomu, kdo se alespoň trochu otřel o japonskou metalovou scénu, musí přijít povědomé jméno Yasuyuki Suzuki. Při poznávání japonských kapel zcela určitě narazíte na tamní blackovou legendu ABIGAIL. A právě to je domovská kapela Yasuyuki Suzukiho. Jenže tenhle chlapík chvíli neposedí a působí nebo působil v řadě dalších kapel a projektů. Za zmínku určitě stojí TIGER JUNKIES, což je společný projekt s Joelem Grindem z TOXIC HOLOCAUST. A také BARBATOS, které založil již před devatenácti lety a jedná se opravdu pouze o „one man project“. S BARBATOS za ty dlouhé roky nahrál nepřeberné množství split alb (např. s německými BLIZZARD, Američany VOETSEK či mnoho splitek s domovskými ABIGAIL). K tomu si připočtěte nějaká EP, čtyři velké desky a dostanete dlouhý výčet diskografie. Od posledního LP však uteklo již devět let a Suzuki usoudil, že přišel pravý čas na pátou dlouhohrající desku. Vyšla letos u věhlasného labelu undergroundových kapel Hells Headbangers Records a nese název „Straight Metal War“.

Už podle obalu je jasné, o co BARBATOS, potažmo Suzukimu jde. Kozatá krasavice s rozježenými punkovými vlasy sedící na hromadě lebek v záři vycházejícího slunce… Tohle bude zase dobrá prasárna, pomyslel jsem si a s prvním válem „Hells Witching Metal“ se mi to potvrdilo. Tou prasárnou mám na mysli jednoduchý a špinavý metal/punk. BARBATOS si od začátku s ničím hlavu nelámou a razí heslo „v jednoduchosti je síla“. A vyplácí se jim to. Od prvních riffů se na mě sesypal přímočarej nářez složený hned z několika ingrediencí. Mix starého thrash metalu a punku je v hudbě BARBATOS nejsilnější. Nebyl by to ale Suzuki, kdyby jeho hudba neměla nádech black metalu, a tak je celé album starodávně oděné do rouhavého hávu. Další roli zde hraje osmdesátkový heavy metal a NWOBHM. Především kytarová sóla jsou hodně heavy a místy i uječený Suzukiho vokál. No a kecal bych, kdybych neřekl, že se „Straight Metal War“ bude líbit i crusterům. Ve spojitosti s BARBATOS mě vždy napadly kapely jako TOXIC HOLOCAUST, MIDNIGHT nebo WHIPSTRIKER. Celé album upaluje v hodně svižném tempu. Na první poslech možná klasickej „dřevní“ starej metal/punk, na další poslechy ale zjistíte, že instrumentálně je album na velmi dobré úrovni. Ač mají skladby stejné aranže, jsou každá jiná a příjemně se poslouchají. Chytlavé melodie a sóla přelévají pomyslné misky vah z jedné skladby na druhou. Nemám proto favorita, ale i taková závěrečná pecka „World War 3“ je perfektní rock´n roll se vším všudy. Suzuki dokáže měnit svůj vokál. Od čistého zpěvu přes zahuhlaného punkera až po řev. Po textové stránce pak BARBATOS pojednávají o válečných konfliktech, ale také o klasických metalových klišovitých tématech jako je sex, děvky, chlast, párty (úsměv). K hudbě BARBATOS to sedí jako prdel na hrnec, protože celá deska „Straight Metal War“ je jedna velká párty plná odlehčení a nadhledu.

BARBATOS mě zase potěšili. Jasně, nic nového pod (vycházejícím) Sluncem, ale mě to baví. Každej si v tom může najít svoje, ať už je metloš, cruster nebo punkáč. A to já mám rád. Nevím, jak daleko dojede za čtyřicet minut japonský vlak Šinkanzen, ale BARBATOS dojeli za stejnou dobu hodně daleko a hodně rychle (úsměv). Kvalitní počin Suzukiho, který si všechny nástroje nahrává sám, tak rozhodně nezklamal a dle mého názoru patří ke špičce v dané škatulce. Po desce „Straight Metal War“ určitě sáhněte, protože tahle muzika má pořádný koule! Album vyšlo ve třech formátech - LP, CD i MC.