TRYSTH jsou pro mě poměrně zajímavou kapelou. Nejenže hrají hudbu, která mi dělá dobře, navíc působí i exotickým dojmem. Bulharskou kapelu si osahávám při recenzi úplně poprvé. Tahle trojčlenná parta přemýšlivých muzikantů pochází ze Sofie a pod jménem TRYSTH působí už od roku 2005, ale až na sklonku loňského roku jim vyšlo první velké album.
Jelikož o kapele nevím zhola nic, těžko se domnívat, proč jim trvalo tak dlouho, než nashromáždili tento materiál, vydaný pod názvem „Soulchambers“. Má to pochopitelně své klady, ale i jeden menší zápor, který se v kontextu času prostě projevuje.
TRYSTH se rozhodli své myšlenky zhmotnit do atmosférické hudby a vybrali si za pomoc žánr, kterému se dnes říká post metal, s přídavkem doom, nebo dejme tomu sludge. Na albu najdeme šest stop, přitom úvod obstarává minutové intro. Tři skladby přesahují hranici deseti minut, aby poslední věc „The Undying“ dosáhla astronomické délky šestnácti minut. Z toho je jasné, že kompozice jsou silně propracované, s důrazem na atmosféru a na to všechno je pochopitelně dost času, spěchat není kam. Stavba skladeb je rozumná, ale zároveň i tak trochu předvídatelná, což souvisí s tím mým malým povzdechem, neboli se jedná o to pověstné ale… Ale v tom, že ačkoliv se TRYSTH představují v sympatickém světle, těžko po mně může někdo chtít, abych při poslechu zažíval katarzní chvíle. Bohužel, na to už jsem toho slyšel dost a až tolik momentů, které by vás srazily do kolen, bulharští dosud nevyprodukovali. Kvalita obsažená v této nahrávce rozhodně je. TRYSTH znějí jako ostřílená parta ze západu, ale pořád mi při poslechu schází něco, pro co bych se mohl plnohodnotně nadchnout a říct, že poslouchám TRYSTH. Bohužel v tomto hraje roli datum vydání, které je prostě proti kapele.
Při poslechu mi TRYSTH, pro lepší čtenářovu orientaci, připomínají z těch všech slavných post kapel nejvíc asi CULT OF LUNA. Stejně jako ostřílení seveřané pracují podobně s atmosférou a nevyhýbají se podobným ambientnějším plochám, jakou třeba prezentuje předposlední vyklidněná záležitost „Weeping Orbits“. Druhým aspektem je i podobně laděný vokál, který je spíš řevem, jaký známe od slavnějších kolegů, i když neustále srozumitelným. Pravda je, že si ho až tolik neužijete, protože se ozve přesně v polovině skladeb a díky delším stopážím nedává o sobě zas tak často vědět, což zas až tak nevadí, protože se mi párkrát stalo, že mi zpěvákův řev přišel až zbytečně agresivní.
CD dorazilo v pěkně zpracovaném šestipanelovém digipacku, na kterém je vidět, že si s ním kapela dala práci a chtěla, aby grafická stránka ladila s tou hudební. Potud je vše na vysoké úrovni, stejně tak je tomu i u té zvukové, kdy bulharské studio Urban House studio odvedlo dobrou práci. A tak jsem rád, že se mi dostalo tohle zajímavé CD do ruky a mohl jsem tuhle kapelu poznat. Hudebně se jedná určitě o zajímavou záležitost, horší je to s tou originalitou...
Seznam skladeb:
Jelikož o kapele nevím zhola nic, těžko se domnívat, proč jim trvalo tak dlouho, než nashromáždili tento materiál, vydaný pod názvem „Soulchambers“. Má to pochopitelně své klady, ale i jeden menší zápor, který se v kontextu času prostě projevuje.
TRYSTH se rozhodli své myšlenky zhmotnit do atmosférické hudby a vybrali si za pomoc žánr, kterému se dnes říká post metal, s přídavkem doom, nebo dejme tomu sludge. Na albu najdeme šest stop, přitom úvod obstarává minutové intro. Tři skladby přesahují hranici deseti minut, aby poslední věc „The Undying“ dosáhla astronomické délky šestnácti minut. Z toho je jasné, že kompozice jsou silně propracované, s důrazem na atmosféru a na to všechno je pochopitelně dost času, spěchat není kam. Stavba skladeb je rozumná, ale zároveň i tak trochu předvídatelná, což souvisí s tím mým malým povzdechem, neboli se jedná o to pověstné ale… Ale v tom, že ačkoliv se TRYSTH představují v sympatickém světle, těžko po mně může někdo chtít, abych při poslechu zažíval katarzní chvíle. Bohužel, na to už jsem toho slyšel dost a až tolik momentů, které by vás srazily do kolen, bulharští dosud nevyprodukovali. Kvalita obsažená v této nahrávce rozhodně je. TRYSTH znějí jako ostřílená parta ze západu, ale pořád mi při poslechu schází něco, pro co bych se mohl plnohodnotně nadchnout a říct, že poslouchám TRYSTH. Bohužel v tomto hraje roli datum vydání, které je prostě proti kapele.
Při poslechu mi TRYSTH, pro lepší čtenářovu orientaci, připomínají z těch všech slavných post kapel nejvíc asi CULT OF LUNA. Stejně jako ostřílení seveřané pracují podobně s atmosférou a nevyhýbají se podobným ambientnějším plochám, jakou třeba prezentuje předposlední vyklidněná záležitost „Weeping Orbits“. Druhým aspektem je i podobně laděný vokál, který je spíš řevem, jaký známe od slavnějších kolegů, i když neustále srozumitelným. Pravda je, že si ho až tolik neužijete, protože se ozve přesně v polovině skladeb a díky delším stopážím nedává o sobě zas tak často vědět, což zas až tak nevadí, protože se mi párkrát stalo, že mi zpěvákův řev přišel až zbytečně agresivní.
CD dorazilo v pěkně zpracovaném šestipanelovém digipacku, na kterém je vidět, že si s ním kapela dala práci a chtěla, aby grafická stránka ladila s tou hudební. Potud je vše na vysoké úrovni, stejně tak je tomu i u té zvukové, kdy bulharské studio Urban House studio odvedlo dobrou práci. A tak jsem rád, že se mi dostalo tohle zajímavé CD do ruky a mohl jsem tuhle kapelu poznat. Hudebně se jedná určitě o zajímavou záležitost, horší je to s tou originalitou...
Seznam skladeb:
- Descent
- Spine Of Snakes
- Ordeal Vision
- Sever The Stars
- Weeping Orbits
- The Undying
Čas: 51:38
Sestava:
- Georgi Yoshovski - bicí
- Asen Santev - kytara
- Yavor Dimov - basa/vokál
