Na třetí dlouhohrající počin řeckých SICKENING HORROR jsem se vážně dlouho těšil a patřil jsem k těm, co nelibě sledovali neustálé oddalování data vydání novinkového titulu, způsobené hledáním vhodného vydavatele. Ten se nakonec našel a tak pod záštitou amerických Deepsend Records vyšlo v polovině letošního března album nazvané „Overflow“, které neslo ze strany fanoušků skupiny velké očekávání (předchozí studiovka vyšla před dlouhými šesti léty). A jelikož v kapele během té doby došlo k opětovným nejen personálním změnám, byl jsem zvědav, jaká bude současná tvář řeckého spolku. Udrží vysokou laťku nastolenou předchozími dvěma skvělými počiny? Bude se ústřední duo Antipatis/Daras držet v minulosti nastoleného směru, nebo zkusí risk v podobě úkroku do zatím neprobádaných území? Nevyschla studnice nápadů? Nejen tyto otázky honily se mi hlavou, a tak jsem zajásal, když čekání došlo ke svému konci a já měl možnost konečně vložit CD do své nadržené mašiny.
Bylo mi jasné, že SICKENING HORROR patří mezi jména, které nenatočí dvě stejné desky, přesto jsem první minuty poslechu seděl před reproduktory lehce zaražen a tento stav mi vydržel až do konce prvního přehrání. K tomu, abych si na současný ksicht řeckého spolku zvykl, jsem potřeboval dalších pár seancí a až poté začal do alba více pronikat. Patřím mezi ty, kteří SICKENING HORROR sledují od začátku jejich existence, a kdybych měl z tohoto pohledu album „Overflow“ vystihnout jedním slovem, nazval bych ho v kontextu diskografie kapely jako „vyklidněné“. Nečekejte nářez, zběsilé technické eskapády a razanci debutu „When Landscapes Bled Backwards“ (2007), kde bicí ještě obsluhoval jistý George Kollias, ani hutnou, chladnou a odlidštěnou atmosféru „The Dead End Experiment“ (2009). Novinkové album představuje kapelu v poněkud odlišném skladatelském a výrazovém rozpoložení. Jsou to SICKENING HORROR i nejsou. Nalezneme zde pro kapelu typické atributy, dle nichž řecký spolek bezpečně poznáte: nápaditou a na širokém území operující basu Iliase Darase, která je letos slyšet více než kdy jindy, což rozhodně není na škodu, charakteristické jsou taktéž kytary George Antipatise, který ovšem svůj styl mírně rozvinul. Dočkáme se tedy klasicky variabilních riffů i častých disonančních zkreslení, technických fragmentů i rozložených akordů, pestrých rytmických změn, vrstvení, a hlavně jako novum i znatelný přístup k melodice, kde svůj prostor dostanou například i skutečná sóla. Nepřekvapí také občasné zařazení klasického piána, které však ve svých střídmých existenčních momentech neplní toliko úlohu zpestření, nýbrž poctivě spolupracuje na stavbě a podobě songů. Co je však podstatně odlišné, je znatelné zvolnění tempa, většina času plyne ve středním tempu, struktura skladeb je jednodušší a přehlednější. A další ne zcela nepodstatnou věcí je, že takřka vymizely industriálně ambientní pasáže, kteréžto v minulosti měly podstatný vliv na atmosféru hudby.
Zmínil jsem zjednodušení struktury skladeb. Vícero poctivých poslechů odhalí, že onen dojem podmíněn je změnou přístupu tvůrčího dua ke kompozici. Jakoby se autoři hudby snažili pracovat s minimem vyjadřovacích prostředků, leč s těmito nakládají maximálně efektivně na úkor efektnosti. Vše je přehledně předkládáno jak na stříbrném podnose, zjednodušeně řečeno platí zde krédo, že méně je někdy více, a tak jdou SICKENING HORROR trochu jakoby proti proudu současných tech/prog/death metalových spolků, kteréžto se povětšinou snaží do co nejmenšího prostoru narvat „co nejvíce not“, což se často v konečném výsledku může jevit kontraproduktivní a ubíjející. Současná tvorba SICKENING HORROR je volně plynoucí, nenatlakovaná, zdánlivě ořezána, přesto relativně pestrá a promyšlená, s jasným ukazatelem jistého vyššího „muzikantského levelu“, nemajícím potřebu schovávat absenci nápadů pod vrstvy chaotičnosti. Ruku v ruce však logicky ubylo i tlaku, o atmosféře nemluvě.
Album asi budou jinak hodnotit posluchači, kteří se díky „Overflow“ setkají s řeckou bandou poprvé, a jejich konečný dojem bude zřejmě v mírném rozporu s výsledným pocitem těch, kteří tvorbu kapely mají zažitou už z dob dřívějších. Ti první budou asi spokojeni dost, protože naleznou vyzrálý progresivně tvrdě metalový spolek s náznaky death metalové minulosti, pohybující se na nepříliš velkém prostoru, ale s pevnou a bezpečně prošlapanou půdou pod nohama. Těm druhým bude asi trochu chybět nasazení, drive a atmosféra alb minulých, možná si i pomyslí něco o možné unavenosti tvůrčích mozků SICKENING HORROR. Snažím se ve výsledném hodnocení zachovat co největší objektivitu (sic je to dost těžké), a boduju tak nějak mezi. Jde o bezesporu kvalitní album s nadstandardním zvukem (tady opravdu ani popel), s mizerným obalem, a s dalšími otazníky, jak to bude s těmito nevyzpytatelnými Řeky dál. Hodně dobrý matroš, jen je asi důležité neuvažovat nad tím, kdo ho natočil.
Seznam skladeb:
Čas: 43:19
Sestava:
http://sickeninghorror.bigcartel.com/
https://www.facebook.com/sickeninghorror
https://twitter.com/SickeningHorror
http://www.deepsend.com/
Bylo mi jasné, že SICKENING HORROR patří mezi jména, které nenatočí dvě stejné desky, přesto jsem první minuty poslechu seděl před reproduktory lehce zaražen a tento stav mi vydržel až do konce prvního přehrání. K tomu, abych si na současný ksicht řeckého spolku zvykl, jsem potřeboval dalších pár seancí a až poté začal do alba více pronikat. Patřím mezi ty, kteří SICKENING HORROR sledují od začátku jejich existence, a kdybych měl z tohoto pohledu album „Overflow“ vystihnout jedním slovem, nazval bych ho v kontextu diskografie kapely jako „vyklidněné“. Nečekejte nářez, zběsilé technické eskapády a razanci debutu „When Landscapes Bled Backwards“ (2007), kde bicí ještě obsluhoval jistý George Kollias, ani hutnou, chladnou a odlidštěnou atmosféru „The Dead End Experiment“ (2009). Novinkové album představuje kapelu v poněkud odlišném skladatelském a výrazovém rozpoložení. Jsou to SICKENING HORROR i nejsou. Nalezneme zde pro kapelu typické atributy, dle nichž řecký spolek bezpečně poznáte: nápaditou a na širokém území operující basu Iliase Darase, která je letos slyšet více než kdy jindy, což rozhodně není na škodu, charakteristické jsou taktéž kytary George Antipatise, který ovšem svůj styl mírně rozvinul. Dočkáme se tedy klasicky variabilních riffů i častých disonančních zkreslení, technických fragmentů i rozložených akordů, pestrých rytmických změn, vrstvení, a hlavně jako novum i znatelný přístup k melodice, kde svůj prostor dostanou například i skutečná sóla. Nepřekvapí také občasné zařazení klasického piána, které však ve svých střídmých existenčních momentech neplní toliko úlohu zpestření, nýbrž poctivě spolupracuje na stavbě a podobě songů. Co je však podstatně odlišné, je znatelné zvolnění tempa, většina času plyne ve středním tempu, struktura skladeb je jednodušší a přehlednější. A další ne zcela nepodstatnou věcí je, že takřka vymizely industriálně ambientní pasáže, kteréžto v minulosti měly podstatný vliv na atmosféru hudby.
Zmínil jsem zjednodušení struktury skladeb. Vícero poctivých poslechů odhalí, že onen dojem podmíněn je změnou přístupu tvůrčího dua ke kompozici. Jakoby se autoři hudby snažili pracovat s minimem vyjadřovacích prostředků, leč s těmito nakládají maximálně efektivně na úkor efektnosti. Vše je přehledně předkládáno jak na stříbrném podnose, zjednodušeně řečeno platí zde krédo, že méně je někdy více, a tak jdou SICKENING HORROR trochu jakoby proti proudu současných tech/prog/death metalových spolků, kteréžto se povětšinou snaží do co nejmenšího prostoru narvat „co nejvíce not“, což se často v konečném výsledku může jevit kontraproduktivní a ubíjející. Současná tvorba SICKENING HORROR je volně plynoucí, nenatlakovaná, zdánlivě ořezána, přesto relativně pestrá a promyšlená, s jasným ukazatelem jistého vyššího „muzikantského levelu“, nemajícím potřebu schovávat absenci nápadů pod vrstvy chaotičnosti. Ruku v ruce však logicky ubylo i tlaku, o atmosféře nemluvě.
Album asi budou jinak hodnotit posluchači, kteří se díky „Overflow“ setkají s řeckou bandou poprvé, a jejich konečný dojem bude zřejmě v mírném rozporu s výsledným pocitem těch, kteří tvorbu kapely mají zažitou už z dob dřívějších. Ti první budou asi spokojeni dost, protože naleznou vyzrálý progresivně tvrdě metalový spolek s náznaky death metalové minulosti, pohybující se na nepříliš velkém prostoru, ale s pevnou a bezpečně prošlapanou půdou pod nohama. Těm druhým bude asi trochu chybět nasazení, drive a atmosféra alb minulých, možná si i pomyslí něco o možné unavenosti tvůrčích mozků SICKENING HORROR. Snažím se ve výsledném hodnocení zachovat co největší objektivitu (sic je to dost těžké), a boduju tak nějak mezi. Jde o bezesporu kvalitní album s nadstandardním zvukem (tady opravdu ani popel), s mizerným obalem, a s dalšími otazníky, jak to bude s těmito nevyzpytatelnými Řeky dál. Hodně dobrý matroš, jen je asi důležité neuvažovat nad tím, kdo ho natočil.
Seznam skladeb:
- Interstellar
- The Winter That Never Came
- The Day The Worms Became Kings
- Fractal Maze
- Red Pill Initiation
- I, Explorer In Akashic Fields
- Of Lives Never Lived
- Versus Entropia
- May The Ground Not Receive Thee
Čas: 43:19
Sestava:
- George Antipatis – kytara, zpěv
- Ilias Daras – basa, klávesy
- Andreas Karayiannis – kytara
- Vasilis Antipatis – bicí
http://sickeninghorror.bigcartel.com/
https://www.facebook.com/sickeninghorror
https://twitter.com/SickeningHorror
http://www.deepsend.com/
