Sedmý ročník stále oblíbenějšího a přesto komorního festivalu MetalGate Czech Death Fest, který mají na svědomí MetalGate a TORTHARRY, se letos opět konal v příjemném prostředí Autokempu Brodský v Červeném Kostelci. Již jsem navštívila párkrát nějaký ten hudební svátek a zdejší prostředí mě naprosto okouzlilo. Není divu, že se každoročně tento fest opěvuje mezi lidmi a umísťuje i na vysokých příčkách v různých anketách. Areál nabízí krom kvalitní hudby skvěle natočené pivo Primátor, za jehož hustou čepicí stojí pánové přímo z pivovaru, velký výběr jídla s hospodou, z které je vidět na stage, ale hlavně kamenné záchody a sprchy. A to vše s minimálními frontami.
(Niviat)
Náš výlet začíná pár hodin před začátkem, kdy nasedáme v Plzni do auta a za zvuků hudby, která vůbec neodpovídá té festivalové, se pozvolna blížíme k místu veškerého dění. Lehký oběd v Jaroměři a za chvíli už dostáváme zelenou pásku, lístek do tomboly a pěkně graficky provedený program na klíčence. Odpadají tak moje starosti, že jsem sklerotik a neopatřila jsem si nějakou tištěnou verzi doma. V kempu ještě není tolik lidí, a proto nebylo problém si v najít klidné a pohodlné místo na stanování. V poklidu jsme také stihli první pivo a očekávali začátek.
(Niviat)
Rok se s rokem sešel, a tak bylo nezbytně nutné vyrazit na další ročník MetalGate Czech Death Festu. Spolu s Brutal Assaultem a domácím Phantoms of Pilsen právě CDF doplňuje trojici mých nejoblíbenějších kulturních událostí za celý rok. Nikde jinde totiž nečeká tak báječný areál s možností stanovat uvnitř, přilehlý rybník a dvě mola pro kochání se festivalovou atmosférou. Skvělé pivo je točené přímo sympaťáky ze stáje Primátor, a ti měli nově i rozšířenou nabídku o pšeničáky a speciál IPA. A nyní by již bylo záhodno se věnovat chvíli i té hudbě, vyseknout pochvalu za nadprůměrně dobrý zvuk v porovnání s ostatními festy a poděkovat za slušnou přehlídku hudebních uskupení a výbornou organizaci.
(Aleš)
Celý hudební program odstartovali severomoravští DEAD CARNAGE, chrlící porci výživného death metalu. Už v tuto chvíli byl pod pódiem nemalý hlouček posluchačů a k mému překvapení se našel i zajímavý případ již velmi podnapilého člověka. Uznání si pořadatelé rozhodně zaslouží za téměř na vteřinu přesný začátek v 16:00, jak bylo avizováno. Kapela to rozjela ve velkém, avšak na mě působila značně rozpačitě. Zpěvákova cesta běžela spíš stylem nějakého výživnějšího coru, což v celkovém konceptu trhalo celou hudební koncepci na kusy. Hudební podklad mi zpočátku přišel zajímavý, po čase však jednotvárný a bez jakýchkoliv složitějších prvků, takže začínal nudit.
(Niviat)
Tentokrát jsme vyrazili s dostatečným předstihem, postavili obydlí a s prvním pivním substrátem jsem se spokojeně rozhlížel po areálu. Začal se příjemně plnit švitořícími návštěvníky a úvodní kapela DEAD CARNAGE již byla přichystána. Po včasném začátku uctila areál jejich deathmetalová porubanice. Této tradičnější formě bohužel přespříliš neholduji, ale musel jsem ocenit skvělou práci čerstvě vyměněného bubeníka Ference známého z ANTIGOD.
(Aleš)
Trutnovská thrashová mlátička EXORCIZPHOBIA, která dnes hrála jako druhá, platí na poli klasického thrash metalu jako jedna z těch nej, které můžete slyšet v našich luzích a hájích. Přiznám se, že já zrovna ty oldschooly tohoto typu příliš nemusím, ale ze zvědavosti jsem si je poslechnout šla. Hned jsem se zarazila při absenci jedné kytary, která způsobila méně hutný a průrazný zvuk a nejspíše odhalila i chyby, které běžně zůstávají skryty. Když si však odmyslím několikeré zpěvákovo ujetí, můj žebříček nejlepší kapely festivalu se právě posunul a já si užila skoro celý jejich set. Ani tato kapela ve mně však lásku k tomuto kultovnímu žánru neprobudila.
(Niviat)
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na vokál produkovaný thrashery EXORCIZPHOBIA. Když jsem se do nich ale více zaposlouchal, zjistil jsem, že pánové dělají vlastně všechno dobře. Odkaz minulosti je cítit, ale v jejich případě zní svěže. Hudebně nelze nic vytknout a dosti mě potěšily občas až punkově sypající riffy. Jedinou decentní výtku bych měl k sušším nezefektovaným sólům, které bych zvukově přeci jen trochu přikrášlil. Rozhodně se budu velmi těšit na další čas strávený ve společnosti této skvělé tuzemské a mnou až nyní objevené kapely.
(Aleš)
AGGRESSIVE TYRANTS, death-grindová jízda, která se nezapomíná a pro mě jeden z vrcholů tohoto dne. Pánové v maskách a zástěrách nakráčeli na pódium jako nejúchylnější řeznické komando a celou dobu mě bavili a to nejen hudebně. Z jejich tvorby je cítit neskutečná energie a nadsázka a lidé jim to žerou i s navijákem. Hudba je různorodá a valí se na vás jako těžký balvan, jen s tím rozdílem, že nechcete utéct, chcete víc. Když pak zaznělo „kokokodák“, nebylo již pochyb, že lidé udělají cokoliv, dokonce budou běhat slepičím krokem mosh pit.
(Niviat)
Ač grindy příliš nevyhledávám, stejně jsem se cítil ostudně, že jsem AGGRESSIVE TYRANTS za dobu jejich dvaadvacetileté existence ještě neslyšel naživo. Musel jsem ocenit, že i v tom šíleném horku přišli v BDSM zástěrách a předvedli neuvěřitelné představení. Kromě trefných průpovídek mě nadchli i hudebně a za čtvrteční den si u mě vysloužili to nejvyšší možné hodnocení. Lid vůkol si konečně pořádně zaběhal na jedinečném moshpitovém prostranství, kde člověk běhá z kopce do kopce. A tím se nemůže pochlubit jen tak ledajaký fest!
(Aleš)
Následovali STREETMACHINE z Pardubic, kteří spustili příjemný valivý hardcore s českými texty, které beru jako velké plus. Přece jen je někdy fajn nechat odpočinout mozek a moci i tak dobře porozumět tomu, co chtěl básník říci. Bohužel mám s touto kapelou dlouhodobý problém. Baví mě vždy půlka setu a pak už mi to hlava nepobírá a kouká se, co by dělala raději. V tomto případě to bylo posezení na molu s přáteli. V celkovém průměru to bylo ale velice dobré vystoupení, které skalní fanoušci náležitě ocenili a dali to muzikantům najevo.
(Niviat)
Když přišli na scénu harcovníci ze STREETMACHINE, byl jsem zvědav, zda mě zbaví mého prokletí. Trpím nepříjemným osobním problémem. Evropským kapelám jejich snažení v tomto osobitém žánru bohužel nevěřím a ani oni se pro mě nestali výjimkou.
(Aleš)
Jedna z českých legend, KRYPTOR, také zavítala podpořit tento malý festival a dodat mu tak další lesk a slávu. Pod pódiem se sešla skupina milovníků toho nejříznějšího thrash metalu, aby podpořila tyto stálice na hudebním nebi. Tento názor bohužel nesdílím a proto jsem po pár skladbách odešla a nechala tak prostor pro milovníky jednodušší hudby.
(Niviat)
KRYPTOR je bezpochyby kapela, která si vydobyla na scéně svoji neotřesitelnou pozici. Vždy se snažím dát na festivalech prostor kapelám, které mě nebaví z nahrávek. To aby mě pak mohli přesvědčit o mém špatném vkusu a já své pochybení následně napravil. S lítostí ale musím deklamovat, že KRYPTOR si mě hudebně nijak nezískal. A to ani průpovídkami hlavního představeného, které na mě působily nepříjemně. Zbaběle jsem utekl na molo a nechal se raději obšťastnit indiánem..
(Aleš)
Tečku za dnešním dnem obstarali DEW-SCENTED, kteří byli headlinerem celého čtvrtka a zároveň také první zahraniční kapelou. Klasický thrashový vokál, valivé kytary, líbivé melodie a nápaditá skladba riffů, to vše kořeněné deathovými pasážemi a příjemným projevem frontmana, který dokázal dostat publikum do varu a udržet ho tam po celou dobu vystoupení. Návštěvníci měli také možnost si hned na místě zakoupit jejich nové CD „Intermination“. Jednoznačný vrchol tohoto dne, po kterém jsem se těšila na ten další ještě mnohem víc.
(Niviat)
Den utekl jako voda. A tak mi bylo líto, že poslední kapela dne DEW-SCENTED hraje tak brzy. Noční klid je bohužel noční klid, začalo se tedy už kolem deváté. Vybaven několika poslechy jejich počinů, které mě nijak neuchvátily, jsem se připojil k početnému davu. Na pódium vtrhli jako bouře a jejich nekompromisní thrash/deathová řež mě naprosto nadchla. Skvělý zvuk, výborné výkony a celková atmosféra jejich koncertu mě konečně přesvědčila o tom, proč jsou pro mnohé vyhledávanou veličinou. Umocněním byl i frontmanův projev. Dával všem najevo, že si kapela hraní užívá a bylo cítit, že je to oboustranné. Obzvlášť skladby z poslední desky zněly famózně a tak mi jejich set utekl jako voda. Po jejich výkonu jsem byl pln entuziasmu, leč tvrdým kamenem na mě těžce dopadla realita. Čtvrtku byl konec a dal bych cokoliv za to, aby se pokračovalo dál..
(Aleš)
Po skončení poslední kapely kvůli čtvrtečnímu nočnímu klidu jsme byli ještě informováni o tom, že letos se prvního dne zúčastnilo již o stovku lidí více než předešlý ročník, což je obrovský úspěch. Jelikož byli všichni účastníci rozjetí a noc velmi mladá, vzala spousta z nich za vděk pivním stanem, kde jel celou noc v nejrůznějších obměnách klasický heavy metal.
(Niviat)
Závěr večera se nemohl obejít bez klasického vychutnávání atmosféry festivalu na molu, popíjení skvělých Primátorů a hovorů s početnou sebrankou známých. Letos se nově dalo žít non stop v hlavním pivním stánku. A to za poslechu poctivých fláků od ACCEPT, IRON MIDEN, METALLIKY a JUDAS PRIEST. Přišlo mi úsměvné, že se hrály akorát žánry, které na festu člověk neuslyší. O dost zajímavější byl ale poslech rádia Blaník na záchodech, který nabízel četná témata k nezapomenutelným diskuzím a tmelil tak kolektiv návštěvníků. Každé srandy je ale jednou konec, takže jsem šel zavřít na chvíli oči v očekávání toho, co přinese další den.
(Aleš)
Fotky: Ignor
(Niviat)
Náš výlet začíná pár hodin před začátkem, kdy nasedáme v Plzni do auta a za zvuků hudby, která vůbec neodpovídá té festivalové, se pozvolna blížíme k místu veškerého dění. Lehký oběd v Jaroměři a za chvíli už dostáváme zelenou pásku, lístek do tomboly a pěkně graficky provedený program na klíčence. Odpadají tak moje starosti, že jsem sklerotik a neopatřila jsem si nějakou tištěnou verzi doma. V kempu ještě není tolik lidí, a proto nebylo problém si v najít klidné a pohodlné místo na stanování. V poklidu jsme také stihli první pivo a očekávali začátek.
(Niviat)
Rok se s rokem sešel, a tak bylo nezbytně nutné vyrazit na další ročník MetalGate Czech Death Festu. Spolu s Brutal Assaultem a domácím Phantoms of Pilsen právě CDF doplňuje trojici mých nejoblíbenějších kulturních událostí za celý rok. Nikde jinde totiž nečeká tak báječný areál s možností stanovat uvnitř, přilehlý rybník a dvě mola pro kochání se festivalovou atmosférou. Skvělé pivo je točené přímo sympaťáky ze stáje Primátor, a ti měli nově i rozšířenou nabídku o pšeničáky a speciál IPA. A nyní by již bylo záhodno se věnovat chvíli i té hudbě, vyseknout pochvalu za nadprůměrně dobrý zvuk v porovnání s ostatními festy a poděkovat za slušnou přehlídku hudebních uskupení a výbornou organizaci.
(Aleš)
Celý hudební program odstartovali severomoravští DEAD CARNAGE, chrlící porci výživného death metalu. Už v tuto chvíli byl pod pódiem nemalý hlouček posluchačů a k mému překvapení se našel i zajímavý případ již velmi podnapilého člověka. Uznání si pořadatelé rozhodně zaslouží za téměř na vteřinu přesný začátek v 16:00, jak bylo avizováno. Kapela to rozjela ve velkém, avšak na mě působila značně rozpačitě. Zpěvákova cesta běžela spíš stylem nějakého výživnějšího coru, což v celkovém konceptu trhalo celou hudební koncepci na kusy. Hudební podklad mi zpočátku přišel zajímavý, po čase však jednotvárný a bez jakýchkoliv složitějších prvků, takže začínal nudit.
(Niviat)
Tentokrát jsme vyrazili s dostatečným předstihem, postavili obydlí a s prvním pivním substrátem jsem se spokojeně rozhlížel po areálu. Začal se příjemně plnit švitořícími návštěvníky a úvodní kapela DEAD CARNAGE již byla přichystána. Po včasném začátku uctila areál jejich deathmetalová porubanice. Této tradičnější formě bohužel přespříliš neholduji, ale musel jsem ocenit skvělou práci čerstvě vyměněného bubeníka Ference známého z ANTIGOD.
(Aleš)
Trutnovská thrashová mlátička EXORCIZPHOBIA, která dnes hrála jako druhá, platí na poli klasického thrash metalu jako jedna z těch nej, které můžete slyšet v našich luzích a hájích. Přiznám se, že já zrovna ty oldschooly tohoto typu příliš nemusím, ale ze zvědavosti jsem si je poslechnout šla. Hned jsem se zarazila při absenci jedné kytary, která způsobila méně hutný a průrazný zvuk a nejspíše odhalila i chyby, které běžně zůstávají skryty. Když si však odmyslím několikeré zpěvákovo ujetí, můj žebříček nejlepší kapely festivalu se právě posunul a já si užila skoro celý jejich set. Ani tato kapela ve mně však lásku k tomuto kultovnímu žánru neprobudila.
(Niviat)
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na vokál produkovaný thrashery EXORCIZPHOBIA. Když jsem se do nich ale více zaposlouchal, zjistil jsem, že pánové dělají vlastně všechno dobře. Odkaz minulosti je cítit, ale v jejich případě zní svěže. Hudebně nelze nic vytknout a dosti mě potěšily občas až punkově sypající riffy. Jedinou decentní výtku bych měl k sušším nezefektovaným sólům, které bych zvukově přeci jen trochu přikrášlil. Rozhodně se budu velmi těšit na další čas strávený ve společnosti této skvělé tuzemské a mnou až nyní objevené kapely.
(Aleš)
AGGRESSIVE TYRANTS, death-grindová jízda, která se nezapomíná a pro mě jeden z vrcholů tohoto dne. Pánové v maskách a zástěrách nakráčeli na pódium jako nejúchylnější řeznické komando a celou dobu mě bavili a to nejen hudebně. Z jejich tvorby je cítit neskutečná energie a nadsázka a lidé jim to žerou i s navijákem. Hudba je různorodá a valí se na vás jako těžký balvan, jen s tím rozdílem, že nechcete utéct, chcete víc. Když pak zaznělo „kokokodák“, nebylo již pochyb, že lidé udělají cokoliv, dokonce budou běhat slepičím krokem mosh pit.
(Niviat)
Ač grindy příliš nevyhledávám, stejně jsem se cítil ostudně, že jsem AGGRESSIVE TYRANTS za dobu jejich dvaadvacetileté existence ještě neslyšel naživo. Musel jsem ocenit, že i v tom šíleném horku přišli v BDSM zástěrách a předvedli neuvěřitelné představení. Kromě trefných průpovídek mě nadchli i hudebně a za čtvrteční den si u mě vysloužili to nejvyšší možné hodnocení. Lid vůkol si konečně pořádně zaběhal na jedinečném moshpitovém prostranství, kde člověk běhá z kopce do kopce. A tím se nemůže pochlubit jen tak ledajaký fest!
(Aleš)
Následovali STREETMACHINE z Pardubic, kteří spustili příjemný valivý hardcore s českými texty, které beru jako velké plus. Přece jen je někdy fajn nechat odpočinout mozek a moci i tak dobře porozumět tomu, co chtěl básník říci. Bohužel mám s touto kapelou dlouhodobý problém. Baví mě vždy půlka setu a pak už mi to hlava nepobírá a kouká se, co by dělala raději. V tomto případě to bylo posezení na molu s přáteli. V celkovém průměru to bylo ale velice dobré vystoupení, které skalní fanoušci náležitě ocenili a dali to muzikantům najevo.
(Niviat)
Když přišli na scénu harcovníci ze STREETMACHINE, byl jsem zvědav, zda mě zbaví mého prokletí. Trpím nepříjemným osobním problémem. Evropským kapelám jejich snažení v tomto osobitém žánru bohužel nevěřím a ani oni se pro mě nestali výjimkou.
(Aleš)
Jedna z českých legend, KRYPTOR, také zavítala podpořit tento malý festival a dodat mu tak další lesk a slávu. Pod pódiem se sešla skupina milovníků toho nejříznějšího thrash metalu, aby podpořila tyto stálice na hudebním nebi. Tento názor bohužel nesdílím a proto jsem po pár skladbách odešla a nechala tak prostor pro milovníky jednodušší hudby.
(Niviat)
KRYPTOR je bezpochyby kapela, která si vydobyla na scéně svoji neotřesitelnou pozici. Vždy se snažím dát na festivalech prostor kapelám, které mě nebaví z nahrávek. To aby mě pak mohli přesvědčit o mém špatném vkusu a já své pochybení následně napravil. S lítostí ale musím deklamovat, že KRYPTOR si mě hudebně nijak nezískal. A to ani průpovídkami hlavního představeného, které na mě působily nepříjemně. Zbaběle jsem utekl na molo a nechal se raději obšťastnit indiánem..
(Aleš)
Tečku za dnešním dnem obstarali DEW-SCENTED, kteří byli headlinerem celého čtvrtka a zároveň také první zahraniční kapelou. Klasický thrashový vokál, valivé kytary, líbivé melodie a nápaditá skladba riffů, to vše kořeněné deathovými pasážemi a příjemným projevem frontmana, který dokázal dostat publikum do varu a udržet ho tam po celou dobu vystoupení. Návštěvníci měli také možnost si hned na místě zakoupit jejich nové CD „Intermination“. Jednoznačný vrchol tohoto dne, po kterém jsem se těšila na ten další ještě mnohem víc.
(Niviat)
Den utekl jako voda. A tak mi bylo líto, že poslední kapela dne DEW-SCENTED hraje tak brzy. Noční klid je bohužel noční klid, začalo se tedy už kolem deváté. Vybaven několika poslechy jejich počinů, které mě nijak neuchvátily, jsem se připojil k početnému davu. Na pódium vtrhli jako bouře a jejich nekompromisní thrash/deathová řež mě naprosto nadchla. Skvělý zvuk, výborné výkony a celková atmosféra jejich koncertu mě konečně přesvědčila o tom, proč jsou pro mnohé vyhledávanou veličinou. Umocněním byl i frontmanův projev. Dával všem najevo, že si kapela hraní užívá a bylo cítit, že je to oboustranné. Obzvlášť skladby z poslední desky zněly famózně a tak mi jejich set utekl jako voda. Po jejich výkonu jsem byl pln entuziasmu, leč tvrdým kamenem na mě těžce dopadla realita. Čtvrtku byl konec a dal bych cokoliv za to, aby se pokračovalo dál..
(Aleš)
Po skončení poslední kapely kvůli čtvrtečnímu nočnímu klidu jsme byli ještě informováni o tom, že letos se prvního dne zúčastnilo již o stovku lidí více než předešlý ročník, což je obrovský úspěch. Jelikož byli všichni účastníci rozjetí a noc velmi mladá, vzala spousta z nich za vděk pivním stanem, kde jel celou noc v nejrůznějších obměnách klasický heavy metal.
(Niviat)
Závěr večera se nemohl obejít bez klasického vychutnávání atmosféry festivalu na molu, popíjení skvělých Primátorů a hovorů s početnou sebrankou známých. Letos se nově dalo žít non stop v hlavním pivním stánku. A to za poslechu poctivých fláků od ACCEPT, IRON MIDEN, METALLIKY a JUDAS PRIEST. Přišlo mi úsměvné, že se hrály akorát žánry, které na festu člověk neuslyší. O dost zajímavější byl ale poslech rádia Blaník na záchodech, který nabízel četná témata k nezapomenutelným diskuzím a tmelil tak kolektiv návštěvníků. Každé srandy je ale jednou konec, takže jsem šel zavřít na chvíli oči v očekávání toho, co přinese další den.
(Aleš)
Fotky: Ignor