Katovická čtveřice SIGIHL určitě nepatří mezi ordinérní záležitosti na undergroundové scéně a její debut „Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)“ bude pro spoustu posluchačů pěkně tvrdým oříškem, i když možná se najde pár jedinců, kteří si album oblíbí (nebo to aspoň budou tvrdit). Polskému kvartetu je to ale celkem šumafuk, jak sami říkají, CD si nahráli hlavně pro sebe, a když se někomu zalíbí, je to bonus navíc. On už pokus o neotřelé spojení několika okrajových subžánrů dohromady dává tušit, že cílem není získat masovou fanouškovskou základnu, což se cení. Pro mě osobně však vyvstává otázka, zdali je na kapele a jejich prvním (a možná posledním?) albu k ocenění ještě něco dalšího.
Nejdůležitější je totiž hudba, a v souvislosti s „Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)“ vyvstává otázka, zda je vhodné tento termín pro obskurní performanci zaštítěnou jménem SIGIHL vůbec používat. Každopádně se před vložením CD do přehrávače obrňte trpělivostí a taktéž doporučuji mít v pořádku nervy. Slabší jedinci by se tomuto kotoučku měli vyhnout úplně a ti odolnější si vyzkouší, co snesou. Budou totiž bojovat s pětitrackovým (schválně se vyhýbám označení skladba) zvukově těžce zkousnutelným monolitem, který svou cílenou monotónností a depresivní atmosférou má zřejmě člověka buď mentálně pročistit, anebo donutit vzít do ruky žiletku. Čeho opravdu chtějí svou (ne)hudbou SIGIHL dosáhnout, vědí zřejmě jen oni sami, u mě nedošlo ani k jedné z výše uvedených činností, zato se mi podařilo 2x při poslechu regulérně usnout, což se kolikrát také hodí. A cože to lehce ujetá katovická parta tedy produkuje? Jak už napsáno v záhlaví, snaží se o propojení sludge/doomové zatěžkanosti s blackovou dekadencí a drone atmosférou, zabalenou do noisového hávu s těžce psychedelickým nádechem, čemuž napomáhá i nástrojové složení. V praxi to znamená, že spodek, tvořený plíživými, skoro až rituálně monotónními bicími a silně přebustrovanou basou, tvoří základ podporující duševně vyšinuté kreace „zpěvákova“ poleptaného hrdla doprovázeného saxofonem, jenž zde hraje roli plnohodnotného nástroje. Začlenění tohoto dechového inštrumentu do tvrdé a okrajové hudby už dávno není nic neobvyklého (stejně mi ale nejvíce seděl na dávných albech PAN.THY.MONIUM), přesto se způsobem, jakým ho znásilňuje maník zvaný Pope, se asi často nesetkáte. Chvílemi to zní docela zajímavě a někdy i působivě, problémem je, že takto zvolené prostředky a přístup už vyžadují pořádný muzikantský kumšt a hlavně cit, aby se to nezvrhlo v nudu, což SIGIHL tak úplně nezvládají. Což je škoda, protože členové polského kvartetu už mají z různých jiných kapel a projektů spoustu zkušeností, a tak by jeden čekal, že je zde dokážou prodat.
Aby to nevypadalo, že jen haním a že „Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)“ je úplná blbost, to zase ne. Výše zmíněným stylům se nevyhýbám (i když cíleně je nevyhledávám) a dokážu ocenit, když se naskytne možnost v daném ranku poslechnout si něco kvalitního. Tyto okrajové a výrazově zdánlivě omezené subžánry je však opravdu potřeba dělat s citem pro věc, bývá pravidlem, že námaha vynaložená k proniknutí k jádru pudla je přímo úměrná výsledné odměně v podobě potěšení z poslechu dešifrovaného. K zdárnému výsledku je v neposlední řadě potřebná i patřičná produkce a zvuk. SIGIHL jsou z mého pohledu ve všech těchto ohledech někde v půli cesty, což samozřejmě může každý vnímat jinak. Nahrávání se zřejmě neslo v hodně improvizačním duchu, jestli však bude nějaké „příště“, nebylo by asi od věci do tohoto free přístupu propašovat více nápadů, jen snaha a neotřelost nestačí. Zatím je to tak nějak napůl, a jestli si „Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)“ ještě někdy pustím, tak asi jen jako náhražku uspávacích prostředků. Škoda je to o to větší, protože grafické provedení (6panelový digipack, golden CD) je povedené, vkusné, a naznačuje, že tvůrcům konečný výsledek tak úplně lhostejný nebyl..
Seznam skladeb:
Čas: 37:35
Sestava:
http://sigihl.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Sigihl
http://arachnophobia.pl/
Nejdůležitější je totiž hudba, a v souvislosti s „Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)“ vyvstává otázka, zda je vhodné tento termín pro obskurní performanci zaštítěnou jménem SIGIHL vůbec používat. Každopádně se před vložením CD do přehrávače obrňte trpělivostí a taktéž doporučuji mít v pořádku nervy. Slabší jedinci by se tomuto kotoučku měli vyhnout úplně a ti odolnější si vyzkouší, co snesou. Budou totiž bojovat s pětitrackovým (schválně se vyhýbám označení skladba) zvukově těžce zkousnutelným monolitem, který svou cílenou monotónností a depresivní atmosférou má zřejmě člověka buď mentálně pročistit, anebo donutit vzít do ruky žiletku. Čeho opravdu chtějí svou (ne)hudbou SIGIHL dosáhnout, vědí zřejmě jen oni sami, u mě nedošlo ani k jedné z výše uvedených činností, zato se mi podařilo 2x při poslechu regulérně usnout, což se kolikrát také hodí. A cože to lehce ujetá katovická parta tedy produkuje? Jak už napsáno v záhlaví, snaží se o propojení sludge/doomové zatěžkanosti s blackovou dekadencí a drone atmosférou, zabalenou do noisového hávu s těžce psychedelickým nádechem, čemuž napomáhá i nástrojové složení. V praxi to znamená, že spodek, tvořený plíživými, skoro až rituálně monotónními bicími a silně přebustrovanou basou, tvoří základ podporující duševně vyšinuté kreace „zpěvákova“ poleptaného hrdla doprovázeného saxofonem, jenž zde hraje roli plnohodnotného nástroje. Začlenění tohoto dechového inštrumentu do tvrdé a okrajové hudby už dávno není nic neobvyklého (stejně mi ale nejvíce seděl na dávných albech PAN.THY.MONIUM), přesto se způsobem, jakým ho znásilňuje maník zvaný Pope, se asi často nesetkáte. Chvílemi to zní docela zajímavě a někdy i působivě, problémem je, že takto zvolené prostředky a přístup už vyžadují pořádný muzikantský kumšt a hlavně cit, aby se to nezvrhlo v nudu, což SIGIHL tak úplně nezvládají. Což je škoda, protože členové polského kvartetu už mají z různých jiných kapel a projektů spoustu zkušeností, a tak by jeden čekal, že je zde dokážou prodat.
Aby to nevypadalo, že jen haním a že „Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)“ je úplná blbost, to zase ne. Výše zmíněným stylům se nevyhýbám (i když cíleně je nevyhledávám) a dokážu ocenit, když se naskytne možnost v daném ranku poslechnout si něco kvalitního. Tyto okrajové a výrazově zdánlivě omezené subžánry je však opravdu potřeba dělat s citem pro věc, bývá pravidlem, že námaha vynaložená k proniknutí k jádru pudla je přímo úměrná výsledné odměně v podobě potěšení z poslechu dešifrovaného. K zdárnému výsledku je v neposlední řadě potřebná i patřičná produkce a zvuk. SIGIHL jsou z mého pohledu ve všech těchto ohledech někde v půli cesty, což samozřejmě může každý vnímat jinak. Nahrávání se zřejmě neslo v hodně improvizačním duchu, jestli však bude nějaké „příště“, nebylo by asi od věci do tohoto free přístupu propašovat více nápadů, jen snaha a neotřelost nestačí. Zatím je to tak nějak napůl, a jestli si „Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)“ ještě někdy pustím, tak asi jen jako náhražku uspávacích prostředků. Škoda je to o to větší, protože grafické provedení (6panelový digipack, golden CD) je povedené, vkusné, a naznačuje, že tvůrcům konečný výsledek tak úplně lhostejný nebyl..
Seznam skladeb:
- Daymare
- Non Credo Quia Absurdum Est
- CristOff Waltz
- The Rite of Pain
- Tango Catholico (Repent!)
Čas: 37:35
Sestava:
- KV – hrdlo
- L.TH – basa
- Pope – saxofon
- Grekh – bicí
http://sigihl.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Sigihl
http://arachnophobia.pl/
