Extreme hardcore, extreme life.
Fuck the capitalist hardcore.
Support true DIY scene.
Smrt tyranii, svobodu lidskosti.
Od roku 2003 se podobných hesel drží fast/hardcore úderka PRŮMYSLOVÁ SMRT, která až letos oficiálně debutuje nějakým bytelnějším větším nosičem. Diskografie kapely sice čítá celou řadu různých EP, splitek a demáčů, ale velká samostatná gramodeska zatím v seznamu party z Vysočiny chyběla. Ona to sice není úplně klasická deska, ale i jednostranný dvanáctipalec lze za oficiální debut označit. Debut co do provedení neošizený. Nehrající stranu zdobí barevný potisk, mírový symbol vytvořený ze zaťatých pěstí. Vnitřní obal ve formě šestnáctistránkové brožurky formátu A5 obsahuje nejen texty v češtině, ale i anglické překlady, všechny potřebné informace i cosi jako manifest kapely, která se ostře vymezuje proti současné situaci ve světě postaveném na „drancování společnosti současným globálním kapitalismem“. Dovolím si ještě jednu citaci, která vysvětluje obsah textů: „Slova v textech jsou podobenstvím mezních situací, které může vyvolat úpadek sociálního státu a prohlubování třídních rozdílů, které jsou přímo způsobeny elitou sedící ve správních radách a vládách, jejichž členové dávno ztratili kontakt s realitou běžného života.“ Vnější obal pak opatřil originálním obrázkem Tofu Thrasher; obrovský pavouk zřejmě symbolizuje moc kapitálu, osamělý jedinec se zápalnou lahví pak postoj kapely.
Jednostranný vinyl je mi mnohem sympatičtější než oboustranný desetipalec, nemusím tak často běhat ke gramofonu, stačí to jednou za čtvrt hodiny, kterou nahrávka trvá. Při počtu 15 skladeb je asi jasné, že v minutových výplaších není mnoho prostoru pro nějaké vymýšlení složitostí, ale na druhou stranu se kapela snaží neznít monotónně a v rámci možností skutečně tvoří docela pestrou muziku. Muziku, která ctí čistotu žánru, obejde se bez siláckých póz, jen tu a tam z hardcore odskočí k náznaku hopsavého grindu. První dvě skladby se s ničím s odpuštěním neserou, letí od začátku do konce, až ve třetí dostává prostor pomalejší pasáž, zvolnění ale trvá jen okamžik a znovu se jede na plný plyn. Zpěvák chrlí texty s takovou kadencí, že je rozumět jen zřídka, ale od toho, aby posluchač pochytil myšlenky, má textovou přílohu. Grindové zhoupnutí v „Armageddonu“ nářezničinu jen zpestřuje, výrazně jiná je až sedmá „Počkáme až chcípneš“, resp. její první ponurá pomalá polovina. Poté ale opět zběsilost nad zběsilost, extrém v rámci hardcore (s dalším lehkým závanem grindu ve „Zhnusení“), a to nejen hudební, ale rovněž v oblasti textů. Přiznám se, že některé vulgarismy mi přijdou samoúčelné – co asi tak vyřeší často používané slovo mrdat? Přitom většinou se daří slova skládat celkem zajímavě, nejlíp hned v „Guerilla bomb“, kde těch pár slov říká vše, co se v dalších skladbách plus mínus opakuje. Je mi určitě milejší sloka „Když nás nenecháte snít, nenecháme vás spát, když nám bráníte žít, budete se nás bát“, než třeba „Kurvo, nenávidím tě, zabiju tvou duši, teď ukážeme ti, co je to rock´n´roll“.
Celkem marně přemýšlím, jestli jsem v poslední době slyšel naléhavější hardcore nářez. Možná mě sem tam napadnou GRIDE, kteří jsou o poznání extrémnější, ale při poslechu „Invaze změn“ mám občas podobně intenzivní pocity. PRŮMYSLOVÁ SMRT podává svou muziku věrohodně, s evidentním nadšením pro věc a navíc jde o kompozičně i instrumentálně zdatnou partu, jejíž produkce netrpí častými neduhy podobných těles, která neschopnost maskují pod slogany o nezávislosti a DIY. PRŮMSLOVÁ SMRT tyhle termíny používá rovněž, ale nerezignuje na to podstatné – kvalitní tvorbu, kterou korunuje dobrý zvuk z Hellsoundu.
Seznam skladeb:
Čas: cca 14 min.
Sestava:
www.phr.cz
www.bandzone.cz/prumyslovasmrt
Fuck the capitalist hardcore.
Support true DIY scene.
Smrt tyranii, svobodu lidskosti.
Od roku 2003 se podobných hesel drží fast/hardcore úderka PRŮMYSLOVÁ SMRT, která až letos oficiálně debutuje nějakým bytelnějším větším nosičem. Diskografie kapely sice čítá celou řadu různých EP, splitek a demáčů, ale velká samostatná gramodeska zatím v seznamu party z Vysočiny chyběla. Ona to sice není úplně klasická deska, ale i jednostranný dvanáctipalec lze za oficiální debut označit. Debut co do provedení neošizený. Nehrající stranu zdobí barevný potisk, mírový symbol vytvořený ze zaťatých pěstí. Vnitřní obal ve formě šestnáctistránkové brožurky formátu A5 obsahuje nejen texty v češtině, ale i anglické překlady, všechny potřebné informace i cosi jako manifest kapely, která se ostře vymezuje proti současné situaci ve světě postaveném na „drancování společnosti současným globálním kapitalismem“. Dovolím si ještě jednu citaci, která vysvětluje obsah textů: „Slova v textech jsou podobenstvím mezních situací, které může vyvolat úpadek sociálního státu a prohlubování třídních rozdílů, které jsou přímo způsobeny elitou sedící ve správních radách a vládách, jejichž členové dávno ztratili kontakt s realitou běžného života.“ Vnější obal pak opatřil originálním obrázkem Tofu Thrasher; obrovský pavouk zřejmě symbolizuje moc kapitálu, osamělý jedinec se zápalnou lahví pak postoj kapely.
Jednostranný vinyl je mi mnohem sympatičtější než oboustranný desetipalec, nemusím tak často běhat ke gramofonu, stačí to jednou za čtvrt hodiny, kterou nahrávka trvá. Při počtu 15 skladeb je asi jasné, že v minutových výplaších není mnoho prostoru pro nějaké vymýšlení složitostí, ale na druhou stranu se kapela snaží neznít monotónně a v rámci možností skutečně tvoří docela pestrou muziku. Muziku, která ctí čistotu žánru, obejde se bez siláckých póz, jen tu a tam z hardcore odskočí k náznaku hopsavého grindu. První dvě skladby se s ničím s odpuštěním neserou, letí od začátku do konce, až ve třetí dostává prostor pomalejší pasáž, zvolnění ale trvá jen okamžik a znovu se jede na plný plyn. Zpěvák chrlí texty s takovou kadencí, že je rozumět jen zřídka, ale od toho, aby posluchač pochytil myšlenky, má textovou přílohu. Grindové zhoupnutí v „Armageddonu“ nářezničinu jen zpestřuje, výrazně jiná je až sedmá „Počkáme až chcípneš“, resp. její první ponurá pomalá polovina. Poté ale opět zběsilost nad zběsilost, extrém v rámci hardcore (s dalším lehkým závanem grindu ve „Zhnusení“), a to nejen hudební, ale rovněž v oblasti textů. Přiznám se, že některé vulgarismy mi přijdou samoúčelné – co asi tak vyřeší často používané slovo mrdat? Přitom většinou se daří slova skládat celkem zajímavě, nejlíp hned v „Guerilla bomb“, kde těch pár slov říká vše, co se v dalších skladbách plus mínus opakuje. Je mi určitě milejší sloka „Když nás nenecháte snít, nenecháme vás spát, když nám bráníte žít, budete se nás bát“, než třeba „Kurvo, nenávidím tě, zabiju tvou duši, teď ukážeme ti, co je to rock´n´roll“.
Celkem marně přemýšlím, jestli jsem v poslední době slyšel naléhavější hardcore nářez. Možná mě sem tam napadnou GRIDE, kteří jsou o poznání extrémnější, ale při poslechu „Invaze změn“ mám občas podobně intenzivní pocity. PRŮMYSLOVÁ SMRT podává svou muziku věrohodně, s evidentním nadšením pro věc a navíc jde o kompozičně i instrumentálně zdatnou partu, jejíž produkce netrpí častými neduhy podobných těles, která neschopnost maskují pod slogany o nezávislosti a DIY. PRŮMSLOVÁ SMRT tyhle termíny používá rovněž, ale nerezignuje na to podstatné – kvalitní tvorbu, kterou korunuje dobrý zvuk z Hellsoundu.
Seznam skladeb:
- Guerilla bomb
- Kat
- Bejt hardcore není sranda
- Armagedon
- Vyhlazení a zničení
- Pyroman se vrací
- Počkáme až chcípneš
- Brusky proti fašismu
- Rychlá smrt
- Zhnusení
- Sebezničení
- Kecy a lži
- Bastard
- Když kladivo udeří
- Hellride
Čas: cca 14 min.
Sestava:
- Mičl – vocals and lyrics
- Johan – guitar
- Peťák – bass guitar
- Frišta – drums
www.phr.cz
www.bandzone.cz/prumyslovasmrt
