TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

Michael Kocáb – Povídali, že mu hráli – Zlatá kolekce 3CD, Supraphon 2014

Muzikant, skladatel a zpěvák Michael Kocáb, označitelný za jednu z největších, nejkreativnějších či žánrově nejrozmáchlejších osobností české hudební scény posledních čtyř dekád, v uplynulém roce oslavil své šedesáté narozeniny. Při této milé příležitosti mu bylo umožněno sestavit a okomentovat čtyřhodinový průřez jeho tvorbou. Nečinil tak poprvé, neboť již roku 2007 vyšla malá vzpomínková knížečka „Noční vyprávění o mé cestě od kostelní židle až k Pražskému výběru II“, jejíž podstatnou součástí byly dva kompilační disky. Čerstvý projekt je ještě o jeden kotouček bohatší, což umožňuje o něco širší probírku, přesto je jasné, že oba tyto projekty se vcelku logicky repertoárově překrývají. Název aktuálního kompletu „Povídali, že mu hráli“ však působí hodně problematicky, protože úplně stejně se již jmenuje Kocábova někdejší debutová sólovka. Což z faktografického hlediska nepůsobí optimálním dojmem a v diskografickém soupisu se to může plést.

První disk nese strohé označení „Rock“, což velmi zřetelně naznačuje, že je na něm převýběrováno, byť toto tvrzení neplatí stoprocentně. Hned na úvod přicházejí na řadu vrcholné písně z dost možná nejlepšího tuzemského alba všech dob, jež před více než třiceti lety nejlépe dokumentovalo tehdejší „novou vlnu se starým obsahem“. Plíživý „Hrabě X“, svahilsky nazpívaná „Straka v hrsti“, hitovka „Pražákům je hej“ či možná vůbec nejslavnějším hudebním telefonátem vybavené „S.O.S.“, to vše jsou skladby patřící k nejblyštivějším klenotům dějin českého rocku. Do stejné kategorie však patří skvělé návratové skladby, tedy metalově rozjetý „Tatrman“, dodnes pravdivý „Člověk bez talentu“, odlehčené „Hrály dudy“ a psychedelicky zamlžený „Snaživec“. Možná tak trochu neprávem bývají leckým opomíjeny podceňované, ale vcelku působivé pozdější kousky „Tož vem to ďas“, „Tajtrló“, „Aeroplán“ a „Ženatej“. Ale ať už se ozývá PRAŽSKÝ VÝBĚR či jen VÝBĚR, přítomné položky nelze považovat za vyložené „best of“, neboť Kocáb vybral jen ty, jež napsal výhradně či převážně přímo on. Naopak spíše Pavlíčkovy a Čokovy skladby zůstaly protentokrát opomenuty, takže pokud někomu chybí neméně slavné fláky „Olda je přítel můj“, „Na václavskym Václaváku“, „Zubatá“ či „Chvastoun“, musí hledat jinde. Zato však nechybí kontroverzně přijímaný PRAŽSKÝ VÝBĚR II, konkrétně antikomunistické „Ty vole“, ostře gradující „Amen“, úřednický duel „Buch štempl sem“ a generační reflexe „Schizoidní klub“. Poslední položku představuje „Warning“, zde jediná ukázka z ještě nedávného ambiciózního projektu „Aftershocks“, který však, i přes nespornou instrumentální virtuozitu, za staršími projekty skladatelsky trochu pokulhává.

Druhý disk dostal trochu nešikovně znějící název „Šansony a rockové šansony“ a startuje jej balada „Kvůli ní“ ze slavného dvojalba STROMBOLI, čili asi jediný Kocábův průnik s tímto tělesem. Ono žánrové označení pak naprosto definují slavné písně autorské dvojice Hapka & Horáček z podobně proslulého projektu „V penziónu Svět“, s nichž vedle té titulní dominuje ponuré „Stáří“ se zlověstně démonickým Josefem Kemrem či ještě známější „S cizí ženou v cizím pokoji“. Šansonový styl ještě drží nádherný „Sebastián“ z první sólovky, ostatní odtud vylovené příspěvky však míří i jinam, jak ukazuje rockový „Chrlič“, nesmrtelné reggae „Já rasisty nikdy neměl rád“ a rytmicky gradující, zde ale hodně zkrácené „Sny spravedlivých“. Škoda toho, že chybí „Pán výtahů“. Písně z druhé sólovky už tolik nefungují, „Urnovej háj“ ale vylepšuje dcera Natálie a „Tak to přeci nejde říct“ pro změnu Dan Bárta. Naopak spíše jen do počtu jsou ukázky z muzikálu „Excalibur“, duet se Zlatou Kinskou či píseň ze zatím posledního Horáčkova projektu „Český kalendář“.

Třetí disk disponuje titulem „Písně pro jiné interprety a duety“, čímž je řečeno vše. Víc než třicet let staré jazzové songy pro Marthu Elefteriadu a hlavně Evu Olmerovou následují slavné hity napsané pro Jiřího Korna, přičemž „Nejdřív je trénink“ a po něm následuje stále nadčasová, nepřekonatelná a hýkajícím Čokem vylepšená genialita „Karel nese asi čaj“, jejíž strhující rytmus fascinuje dodnes. Něčemu takovému se pochopitelně nemůžou rovnat písně pro dceru Natálii, tím spíše, že působivá balada „Just A Gun Away“ zní ještě lépe ve zde nepřítomné české verzi „Duch Tarantina“. Zatímco „Hřbitov“ s Martinem Dejdarem těší alespoň jako roztomilá kuriozitka, duety s Jiřinou Bohdalovou a Lucií Bílou spíše jen prošumí kolem. Trochu lépe dopadá s Petrem Jandou nazpívaný, byť v tomto spojení bizarně znějící převzatý hit „Sladké starosti“ a duet s Petrem Kolářem ze společného počinu „Velvet Revolution“. Naprostý závěr pak obstarává bezmála půlhodinová suita z baletu „Odysseus“, což je „symfonické mysterium na motivy Homérovy Odyssey“. Orchestrální hudba se sbory se sice hudebně zcela vymyká zbytku kolekce, ale coby nejúspěšnější dozvuk Kocábova pradávného studia u profesora Ilji Hurníka představuje významnou součást jeho kariéry.

Sestavení kolekce do takto pojatých tematických celků místy lehce pokulhává. Lze sice pochopit, že Supraphon touto formou v posledních letech bilancuje kdekoho, dosud šířené výběry ale dosti často zavánějí jistou nedotažeností, tedy pocitem toho, že by se daly sestavit i jinak a lépe. Ten Kocábův budí nejen otázku, zda zadání jednotlivých disků zcela odpovídá jejich obsahu, ale také tu, zda bylo nutné z většiny výběrovských a sólových desek vybírat právě čtyři songy, zvláště když jejich kvalita tomuto záměru vždy neodpovídá a zejména „Straka v hrsti“ perlí rozhodně častěji než „Za kyslík“. Dále si nelze nevšimnout, že přes veškerou snahu o co nejdůkladnější a nejreprezentativnější průlet Kocábovým autorsko-interpretačním dílem zůstal zcela pominut jazzový PRAŽSKÝ BIG BAND či jazzrockový PRAŽSKÝ VÝBĚR druhé poloviny sedmdesátých let, skrytě výběrovské nahrávky ze zákazového období kolem poloviny osmdesátých let, s Pavlíčkem zplozené „Černé světlo“, koncert „Adieu C.A.“, filmová hudba či několik málo dalších projektů.

Kocáb v bookletu činí ke všem albům či písním většinou sebechvalné komentáře, v nichž se stejně jako v dokumentaci najde pár menších chybiček a nepřesností. Ani ty však nemůžou zhatit prvořadý dojem, že oslavencova bilance i přes veškeré nedostatky vcelku zdařile plní svůj základní účel, tedy poskytnout základní a zevrubný obrázek o jeho tvorbě. Ať už se stylově pohyboval v oblasti hudby rockové, popové, jazzové, šansonové, orchestrální nebo jiné, téměř vždy prokazoval, že je osobitým zpěvákem, schopným skladatelem a skvělým muzikantem. A to i přesto, že z dávné pozice českého věrozvěsta nových trendů postupem času přešel do role toho, kdo nové stylové proudy už víceméně jen dohání a napodobuje. Svou historickou roli však rozhodně splnil v takové míře, že drtivé většině jiných tuzemských hudebníků se o čemsi podobném může pouze zdát.

Seznam skladeb:

CD 1 – Rock
  1. Hrabě X (1982)
  2. Straka v hrsti (1982)
  3. Pražákům je hej (1982)
  4. S.O.S. (1982)
  5. Tatrman (1987)
  6. Člověk bez talentu (1987)
  7. Hrály dudy (1987)
  8. Snaživec (1987)
  9. Tož vem to ďas (1997)
  10. Tajtrló (1997)
  11. Aeroplán (1997)
  12. Ženatej (1997)
  13. Ty vole (2007)
  14. Amen (2007)
  15. Buch štempl sem (+ Z. Kinská, 2007)
  16. Schizoidní klub (2007)
  17. Warning (2013)

CD 2 – Šansony a rockové šansony
  1. Kvůli ní (+ B. Basiková, M. Pavlíček, 1986)
  2. V penziónu Svět (1988)
  3. Stáří (+ J. Kemr, L. Márová, 1988)
  4. S cizí ženou v cizím pokoji (1988)
  5. Benefice černých koní (1988)
  6. Sebastián (1988)
  7. Chrlič (+ V. Čok, 1988)
  8. Já rasisty nikdy neměl rád (1987)
  9. Sny spravedlivých (1988)
  10. Léta běží (2002)
  11. Urnovej háj (+ N. Kocábová, 2002)
  12. Tak to přeci nejde říct (+ D. Bárta, 2002)
  13. Chci tě stejnou (2002)
  14. Mor na ty vaše hrady (2003)
  15. Chci být netopýr (+ L. Vondráčková, 2003)
  16. Náš chléb (+ Z. Kinská, nedatováno)
  17. Za diktatury plískanic (2013)

CD 3 – Písně pro jiné interprety a duety
  1. Tohle že máš být ty? (M. Elefteriadu, 1980)
  2. Ja-da (E. Olmerová, 1980)
  3. Květiny vět (+ E. Olmerová, 1980)
  4. Stačí málo, někdy půl (E. Olmerová, 1983)
  5. Nejdřív je trénink (J. Korn, 1985)
  6. Karel nese asi čaj (J. Korn, V. Čok, 1985)
  7. So Changes Go (N. Kocábová, 1999)
  8. Just A Gun Away (N. Kocábová, 1999)
  9. Hřbitov (+ M. Dejdar, nedatováno)
  10. Raduj se (+ J. Bohdalová, nedatováno)
  11. Jednu malou (+ L. Bílá, 2002)
  12. Sladké starosti (+ P. Janda, nedatováno)
  13. 10 Years After (+ P. Kolář, 1999)
  14. Odysseus (suita, 1988)

Zveřejněno: 07. 01. 2015
Přečteno:
2878 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Oliva | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

10. 01. 2015 08:58 napsal/a Randy
???
Zdrcující názor zdrceného kritika nebo jen potřeba připomenout se světu čímkoliv?!