Určitě znáte ty chvilky mezi bděním a spánkem. Hlava vám padá do klína, svět se mění v roztodivný kolotoč nejrůznějších obrazů a během několika okamžiků nevíte, co je pravda a co výplod fantazie. Někdo má podobné stavy rád natolik, že si je musí neustále navozovat různými prostředky. Ano, znám lidi, kteří si vypěstovali závislost na snech. Plouží se mezi námi, se šílenými pohledy v těkajících očích. Smutní a usmívající se zároveň. Jejich ploužící se postavy čekající na to, až budou moct konečně spočinout ve věčnosti. Mám to někdy hodně podobné. Většinou k večeru, kdy už je doma klid. Vyhlédnu z okna a chvilku pozoruji pomalu umírající večerní město. Odevzdaně se přesunuji do pokoje a hledám desku, která by celou tuhle zasněnou atmosféru ještě víc umocnila. Po chvilce přehrabování volím švédského doom/deathaře Johana Ericsona (DRACONIAN, SHADOWGARDEN) a jeho kapelu DOOM:VS. Ten mi letos opět udělal radost a vydal v pořadí již třetí desku plnou dlouhých táhlých melodií, drsného šepotu, deathových momentů a snění.
Johan si obstaral veškeré nástroje i hlas sám. Je to jen a jen jeho projekt a i když bývám k podobným záležitostem poměrně skeptický (někdy mi chybí určitý zpětný pohled – poradní hlas někoho, kdo by muzikantovi mnohdy „poupravil“, případně zkrátil nebo prodloužil celou nahrávku), zde jsem byl ale chycen už kdysi dávno do pavučiny snů spolu s první deskou. Někdy je velmi příjemné se zastavit, sledovat svůj dech, tlukot srdce a jen se nechat ovívat chladnými melodiemi. Podobná muzika má tu výhodu, že ji můžete pouštět i jako kulisu svým přátelům, ženám i dětem, jejichž uši nejsou jinak na metal zrovna nastaveny. Vše zde drásá jen jemně, po dávkách, nikoho to nevystraší, spíše je tu příjemně smutně. Hudba mi připomíná zasněžené vrcholky hor, kde si vítr hraje svoji krutou hru a nikdo mu do toho nemluví. Do nebe ční jen pár pahýlovitých pozůstatků kdysi statných stromů. Je více než pravděpodobné, že zde, v klidu a nicotě, by vyzněla deska „Earthless“ určitě nejlépe.
DOOM:VS jsou esencí toho, co nám v pravidelných intervalech dodávají kapely jako SATURNUS, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE. Občas se neubráním lehkému dojmu, že některé nápady se prolínají také s podobnými, vytvořenými třeba takovými INSOMNIUM, RAPTURE nebo dokonce PRIMORDIAL. Je to ale spíše v určitých momentech způsobem uchopení a přístupem, než „přílišnou inspirací“. Hlavní motivy a nápady lze s klidem zahrnout spíše do klasického doom metalu. Někdy sice zazní určité „pokusy“ o progresi, ale jsou dávkovány velmi opatrně a s citem, takže vás určitě nevyplaší. Celá deska tak i přes svůj zdánlivý klid velmi vibruje, trhá a mačká vás. Mám chuť zpomalit svoje pohyby, pokusit se vzlétnout a jen se tak z nebe dívat na to vaše zmatené lidské snažení.
„Earthless“ bych klidně doporučil pilotům, kteří nemají zrovna svůj nejlepší den. Úplně před sebou vidím ty haldy neuspořádaně poskládaných mraků, bolavé slunce zářící do vesmíru i plující koráb věčnosti. Člověk si při podobné muzice uvědomí, jak malý, bezvýznamný a zároveň silný a mocný je tvor. Deska je stvořena pro odchod do země snů a stínů. Pomalá, jakoby vzdáleně znějící, smutná i drsná zároveň. Ano, jsem chycen, připíchnut jako noční můra špendlíkem na zeď a následně hozen se svázanýma rukama do vody. Nevím ani proč, ale vždy si vzpomenu na zrychlené záběry rostoucích rostlin, odkvétajících stromů. Něžné a drsné zároveň. Album, které je velmi podobné neklidným krásným ženám, marně hledajícím nějaký záchytný bod ve svém příjemném, ale prázdném životě. V dálce temně šumí moře a já nevím, jestli vůbec někdy jejich duše najdou svůj přístav a klid. Vítejte v říši snů hříšníci! Krásně smutná doomová plavba v řece zapomnění.
Seznam skladeb:
- Earthless
- A Quietly Forming Collapse
- White Coffins
- The Dead Swan of the Woods
- Ocean of Despair
- The Slow Ascent
Čas: 50:47
Sestava:
- Johan Ericsson – všechny nástroje, zpěv
https://www.facebook.com/deadwordsspeak
http://www.last.fm/music/Doom:vs
http://doomvs.bandcamp.com/releases
http://solitude-prod.com/
