Vždycky jsem měl raději hudbu, která na mě útočí, doráží, je drsná a je ohlodaná až na kost. Spíše si poslechnu dobrý, poctivý, jednodušší riff než složité kompozice. Příjemnější je mi syrovost, ocením spíš náladu, emoce, které cítím, než perfektní muzikantské dovednosti. Možná je to tím, že se rád nechávám unášet, působit na sebe emoce a hledám spíš odpočinek než složité hlavolamy. Těch mám v práci nad hlavu. CROWBAR jsou jedněmi z těch poctivců, kteří táhnou za sebou těžkotonážní valník sludge metalu už pěkně dlouho (přesněji 24 let). Dnes jsou již dávno uznávanou kapelou, která sice už nepřekvapí něčím zcela novým, ale alespoň je na ně a jejich dlouhé táhlé bědování spolehnutí. Mám rád, když si můžu být jistý tím, že budou pokračovat tam, kde minule přestali. Jsou jako rozečtený román na pokračování, jako smutný seriál o neustálém umírání, jako starý prašivý pes s vyčítavýma očima, kterého si poprvé všimnete, až když jednou nebude na svém místě.
„Symmetry in Black“ je dalším dílem do skládanky, složitost ani překvapení zde nehledejte. Pravý, hnisající metal, plně vystihující to, co se skrývá pod stylem sludge. Samozřejmě, pánové se nebrání ani chvilkovým výjezdům až někam k doom metalu, hard core a klidně bych dal ruku do ohně, že jsem pár riffů zaslechl u nějaké deathové kapely. To ale není důležité. Hlavní je nálada a ta je zde smutná jako pohledy nešťastných dětí, někdy prchavá, jakoby se lehce vznášející (a pro mě v těch chvílích nejsilnější), jindy zase zuřivě prchající. Kirk Windstein není obdařen bůhví jakým hlasem, ale to snad po těch letech už nikdo neřeší. S věkem je jeho vokál snad ještě naléhavější, protkán zabarvením, které mívají lidé dlouho holdující alkoholu, je snad ještě silnější a nezná slitování. Přijde mi jako nějaký kněz, rouhající se na vrcholku kostela, řvoucí mezi nás, nebohý lid, slova o zášti, utrpení a strastiplných příbězích.
Melodie, vytažené až odněkud od vrat do pekla, smutná atmosféra nepovedených pohřbů, divoké kopání kolem sebe. U CROWBAR oceňuji hlavně schopnost složit pořádný, zapamatovatelný riff. Jasně, za tu dobu, co se pohybují v předpeklí, jsou si navzájem hodně podobné, ale jsou tím spíš jasným poznávacím znamením kapely. I když mají dnes slavné jméno a jejich logo je uznávanou značkou, pořád z nich cítím takové to nadšení, které mívají mladé, do masa čerstvě zakousnuté smečky. Jedou si svoje jako buldozer, nehledí na oběti a vždy se doberou svému konci. Pokud bychom měli hovořit o nějakém vývoji, či posunutí, tak na novince mi přijde větší množství klidnějších pasáží (které mám u těchto sludgeových bohů stejně nejraději). Měli jste někdy v sobě takový ten vztek, který museli v sobě dlouho pokorně dusit, sklonit hlavu, ale pořád jste se drze usmívali? Pak to najednou bouchlo a vy jste křičeli jako raněné zvíře? Tak přesně takových momentů je „Symmetry in Black“ plná.
V jednoduchosti se ukrývá krása, říkává se už dlouhá léta mezi lidmi. Pod tohle přísloví, zevšednělou průpovídku, bych se klidně podepsal krví. CROWBAR nahráli album, které si můžete s klidem zařadit mezi jejich ostatní. Ostudu vám ve sbírce rozhodně neudělá. Je zde vše, co jste od těchto bojovníků za svobodu umírání vždy očekávali. Mnohé napovídá i jednoduchý obal (Andrew Kelley) a dřevorubecký (jak já tohle slovo ve spojení s podobnými kapelami už nemám rád, ale jiné mě zkrátka nenapadá) zvuk (Zeuss – mastering, Josh Wilbur – mix). Na závěr snad jen řečnická otázka? Chtěl od CROWBAR někdo něco jiného? Já rozhodně ne. Budiž nám všem země lehká!
Seznam skladeb:
- Walk With Knowledge Wisely
- Symmetry In White
- The Taste Of Dying
- Reflection Of Deceit
- Ageless Decay
- Amaranthine
- The Foreboding
- Shaman Of Belief
- Teach The Blind To See
- A Wealth Of Empathy
- Symbolic Suicide
- The Piety Of Self-Loathing
Čas: 48:04
Sestava:
- Kirk Windstein – kytara, zpěv
- Matt Brunson – kytara
- Tommy Buckley – bicí
- Jeff Golden – basa
https://www.facebook.com/crowbarmusic
http://instagram.com/crowbarmusic
http://www.myspace.com/crowbar
http://entertainmentone.com/home
http://www.centurymedia.com/
