Naši jižní sousedé z Rakouska HOME jsou kapelou, která o sobě dává vědět širšímu povědomí teprve v letošním roce. V Rakousku zavedený pojem, celosvětově se však jedná o pověstnou kapku v moři. Činnost HOME se datuje už od roku 2009, ale teprve letos nastal dle nich ten pravý čas, kdy se rozhodli svou první velkou deskou dát světu echo, že jsou tu.
Debutové album pojmenované „Bound To Gravity“ disponuje takovým materiálem, který, dalo by se tvrdit, nestárne a má schopnost oslovit posluchače letos, loni, za dva roky atd., tudíž, nebylo zřejmě nejnutnější něco uspěchat a v rámci svého DIY přesvědčení si udělat desku takovou, jakou jí chtěli přesně mít. HOME si nahrávku totiž opečovávali sami a hlavní slovo při výsledném zvuku měl bubeník Mathias. Deska byla nahrána živě, za účelem pořízení co nejautentičnějšího a správně syrového zvuku. Je to znát.
HOME v klasickém trojčlenném rockovém složení hrají hrubou hudbu, doplňovanou nařvaným neučesaným vokálem, kdy je pro ně hlavní forma něco sdělit, než se přehnaně ve svých kompozicích utápět a ohromovat instrumentálními finesami. Vybrali si pro své snažení výrazové prostředky, které vycházejí z hardcoreových kořenů, nabalují na sebe sludge prvky a lehce se otřou i o stoner. Zaregistrovat lze i pasáže koketující s noise rockem.
„Bound To Gravity“ od začátku nasadí rychlejší tempo, plné hrubých rifů, kde, i přes nesporný elán a chuť, lze těžko najít vyloženě neotřelé a zapamatovatelné momenty, díky kterým by se měl člověk potřebu k poslechu alba vracet. Neplatí to tak úplně o druhé věci „Next To Last“, která díky zdařile nafrázovanému vokálu dělá skladbu chytlavou a oproti zbytku nahrávky tak trochu vyčnívá. Označit jí za nejsilnější moment desky se však zdráhám. O vokály se dělí jak kytarista Amadeus Mader, tak basák Hans-Peter Ganner, oba dva hlasy mi přijdou ale tak podobné, že rozlišit, komu z nich jaký patří, lze jen stěží.
Skladba, která se tak trochu vymyká vůči zbytku, je poslední kolos „Dead City“. Téměř desetiminutová sludge metalová valící se nálož, plná silového riffování, těžké, zahuštěné basy a pomalejšího tempa, se stává celkem ideální tečkou na závěr desky, a to i přes slabší vokály, kdy zpěvákova snaha o melodičtější výraz dopadá lehce toporně. Podobně jako je tomu u všech předešlých věcí, necítím ale z „Dead City“ výraznější nadstavbu a vlastní přidanou hodnotu.
Průměr se vším všudy, co toto slovo vyjadřuje, je to, co mě napadá po poslechu „Bound To Gravity“. Neurazí, nenadchne...
Seznam skladeb:
Debutové album pojmenované „Bound To Gravity“ disponuje takovým materiálem, který, dalo by se tvrdit, nestárne a má schopnost oslovit posluchače letos, loni, za dva roky atd., tudíž, nebylo zřejmě nejnutnější něco uspěchat a v rámci svého DIY přesvědčení si udělat desku takovou, jakou jí chtěli přesně mít. HOME si nahrávku totiž opečovávali sami a hlavní slovo při výsledném zvuku měl bubeník Mathias. Deska byla nahrána živě, za účelem pořízení co nejautentičnějšího a správně syrového zvuku. Je to znát.
HOME v klasickém trojčlenném rockovém složení hrají hrubou hudbu, doplňovanou nařvaným neučesaným vokálem, kdy je pro ně hlavní forma něco sdělit, než se přehnaně ve svých kompozicích utápět a ohromovat instrumentálními finesami. Vybrali si pro své snažení výrazové prostředky, které vycházejí z hardcoreových kořenů, nabalují na sebe sludge prvky a lehce se otřou i o stoner. Zaregistrovat lze i pasáže koketující s noise rockem.
„Bound To Gravity“ od začátku nasadí rychlejší tempo, plné hrubých rifů, kde, i přes nesporný elán a chuť, lze těžko najít vyloženě neotřelé a zapamatovatelné momenty, díky kterým by se měl člověk potřebu k poslechu alba vracet. Neplatí to tak úplně o druhé věci „Next To Last“, která díky zdařile nafrázovanému vokálu dělá skladbu chytlavou a oproti zbytku nahrávky tak trochu vyčnívá. Označit jí za nejsilnější moment desky se však zdráhám. O vokály se dělí jak kytarista Amadeus Mader, tak basák Hans-Peter Ganner, oba dva hlasy mi přijdou ale tak podobné, že rozlišit, komu z nich jaký patří, lze jen stěží.
Skladba, která se tak trochu vymyká vůči zbytku, je poslední kolos „Dead City“. Téměř desetiminutová sludge metalová valící se nálož, plná silového riffování, těžké, zahuštěné basy a pomalejšího tempa, se stává celkem ideální tečkou na závěr desky, a to i přes slabší vokály, kdy zpěvákova snaha o melodičtější výraz dopadá lehce toporně. Podobně jako je tomu u všech předešlých věcí, necítím ale z „Dead City“ výraznější nadstavbu a vlastní přidanou hodnotu.
Průměr se vším všudy, co toto slovo vyjadřuje, je to, co mě napadá po poslechu „Bound To Gravity“. Neurazí, nenadchne...
Seznam skladeb:
- Hole
- Next To Last
- No Way Out, My Friend
- Not Even Me
- Burlesque
- Old Hand
- Kyoto
- Horse Cable
- Dead City
Čas: 41:55
