V ruském Novosibirsku žijící blackový nadšenec Nikolaj Sikerickij, skrývající svou pravou identitu pod pseudonymem SiN, rozhodně nešetří sebe ani své věrné. Jeho projekt ASTARIUM, jenž založil v roce 2005, od doby svého vzniku chrlí jeden zvukový počin za druhým, hlavně v posledních cca třech letech zřejmě Nikolaj neví, co s penězi, a tak vypouští do útrob blackového podzemí jeden nosič za druhým, od různých splitek a singlů až po dlouhohrající alba. Samozřejmě se přímo nabízí otázka, zda kvantita nevítězí nad kvalitou. A ruku na srdce, i v případě hudebních aktivit tohoto třicetiletého bohatýra platí, že méně někdy bývá více.
Nejprve uveďme na pravou míru, jakým že uměleckým vyjádřením se snaží SiN oblažit naše hříšné duše. Do záhlaví si vetkl styl „symphonic black metal“ a naznačuje, že se nebojí ani koketérie s dark ambientem. No jo, jenže to se musí umět, protože všichni dobře víme, jak se dokázali zdiskreditovat i nejedni z těch, kteří stáli u počátků těchto stylů. Začátkem devadesátých let si styloví průkopníci mysleli, že když do oparu black metalových kytar zakomponují „nějaké“ klávesy, originalita a úspěch jsou zaručeny. To samozřejmě krátce fungovalo, ale žánr i jeho interpreti se logicky museli rozvíjet, takže zatímco jedni se opravdu vyvíjeli, zdokonalovali a svou hudbou později skutečně dovedli navodit tolik důležitou atmosféru a hudební košatost (a v neposlední řadě i tu originalitu), druzí se stali parodiemi sebe samých a skončili v bažinách kýče, třebaže často komerčně úspěšného. A SiN se svou tvorbou i přesto, co se nyní píše za rok, jako by byl pořád na startovní čáře a přešlapoval v začátcích devadesátek. A asi není ani důležité, jestli tak činí vědomě či ne, důležitý je výsledný efekt.
V roce 2013 tedy ASTARIUM krom jiného vyšlo i čtvrté dlouhohrající album „Atenvx“. A jak jsem výše naznačil, tenhle materiál s Ježíškem na křížku nezatřese, ani se nestane hudebním doprovodem černých mší. Black metal v podání ASTARIUM je totiž absolutně neškodný, fantazií nepolíbený, a pokus o vytvoření jakési atmosféry je mírně řečeno poněkud amatérský. Sice žádný vyložený průser, ale místo černočerné barvy temných hlubin pekelných tvůrce natřel jarmareční flašinet karamelově a vyhrává nám z „pohádky do pohádky“, aniž by se pod corpsepaintem třeba jen trošičku zpotil. Od začátku se projevuje Nikolajova naivita a amatéřina v práci se skladbou a hlavně se syntezátorem, který navíc zvukově přebíjí už tak uhlazenou a nevýraznou kytaru. Když už skousnete někdy až nepřirozeně romantickou a skoro pohádkovou atmosféru navozenou nasládlými klávesami, k nervozitě vás dovede nekonečné opakování jednoduchých motivů, připomínajících instrumentaci absolventa lidové školy umění ve druhém ročníku. Nemám v úmyslu ASTARIUM hanit ani snižovat SiNovu činnost, ale takhle se opravdu hrálo na začátku deváté dekády minulého století, kdy se teprve tápalo a zjišťovalo, co všechno ty klapky umí. A tak v konečném výsledku místo „symfonična“ dostáváme produkt, který svou malátností a plochostí vybízí spíše k ulehnutí a spánku. Jako nerušící kulisa k práci v druhé místnosti snad jo, ale k navození nějaké temnější nebo dokonce hlubší atmosféry určitě každý sáhne po něčem jiném. A občasné pokusy o ambientní nálady? Raději zhodnoťte sami, ale když si ve vašem oblíbeném knihkupectví koupíte nějaké „esoretické“ cd, zážitek bude přibližně stejný.
Ale co, v případě existence ASTARIUM je myslím nejdůležitější, že to SiNa evidentně baví, nějakým způsobem určitě obohacuje a motivuje k další práci a snad i vývoji. Možná si najde i nějaké posluchače, kteří nostalgicky zastydli v dobách, kdy tento žánr začínal, a rádi by zastavili čas. Každé zboží má svého kupce, a cení se i snaha a aktivita. Ta se ASTARIUM nedá upřít, jen se prostě musíme smířit s faktem, že v tomto případě jde o beránka ve vlčím rouše, který se snaží, ale nekouše. Black metal hledejte jinde.
Seznam skladeb:
Čas: 35:25
Sestava:
http://www.astarium.ru/eng/index.html
https://www.facebook.com/pages/Astarium/431770980182572
http://metallic-media.blogspot.cz/
Nejprve uveďme na pravou míru, jakým že uměleckým vyjádřením se snaží SiN oblažit naše hříšné duše. Do záhlaví si vetkl styl „symphonic black metal“ a naznačuje, že se nebojí ani koketérie s dark ambientem. No jo, jenže to se musí umět, protože všichni dobře víme, jak se dokázali zdiskreditovat i nejedni z těch, kteří stáli u počátků těchto stylů. Začátkem devadesátých let si styloví průkopníci mysleli, že když do oparu black metalových kytar zakomponují „nějaké“ klávesy, originalita a úspěch jsou zaručeny. To samozřejmě krátce fungovalo, ale žánr i jeho interpreti se logicky museli rozvíjet, takže zatímco jedni se opravdu vyvíjeli, zdokonalovali a svou hudbou později skutečně dovedli navodit tolik důležitou atmosféru a hudební košatost (a v neposlední řadě i tu originalitu), druzí se stali parodiemi sebe samých a skončili v bažinách kýče, třebaže často komerčně úspěšného. A SiN se svou tvorbou i přesto, co se nyní píše za rok, jako by byl pořád na startovní čáře a přešlapoval v začátcích devadesátek. A asi není ani důležité, jestli tak činí vědomě či ne, důležitý je výsledný efekt.
V roce 2013 tedy ASTARIUM krom jiného vyšlo i čtvrté dlouhohrající album „Atenvx“. A jak jsem výše naznačil, tenhle materiál s Ježíškem na křížku nezatřese, ani se nestane hudebním doprovodem černých mší. Black metal v podání ASTARIUM je totiž absolutně neškodný, fantazií nepolíbený, a pokus o vytvoření jakési atmosféry je mírně řečeno poněkud amatérský. Sice žádný vyložený průser, ale místo černočerné barvy temných hlubin pekelných tvůrce natřel jarmareční flašinet karamelově a vyhrává nám z „pohádky do pohádky“, aniž by se pod corpsepaintem třeba jen trošičku zpotil. Od začátku se projevuje Nikolajova naivita a amatéřina v práci se skladbou a hlavně se syntezátorem, který navíc zvukově přebíjí už tak uhlazenou a nevýraznou kytaru. Když už skousnete někdy až nepřirozeně romantickou a skoro pohádkovou atmosféru navozenou nasládlými klávesami, k nervozitě vás dovede nekonečné opakování jednoduchých motivů, připomínajících instrumentaci absolventa lidové školy umění ve druhém ročníku. Nemám v úmyslu ASTARIUM hanit ani snižovat SiNovu činnost, ale takhle se opravdu hrálo na začátku deváté dekády minulého století, kdy se teprve tápalo a zjišťovalo, co všechno ty klapky umí. A tak v konečném výsledku místo „symfonična“ dostáváme produkt, který svou malátností a plochostí vybízí spíše k ulehnutí a spánku. Jako nerušící kulisa k práci v druhé místnosti snad jo, ale k navození nějaké temnější nebo dokonce hlubší atmosféry určitě každý sáhne po něčem jiném. A občasné pokusy o ambientní nálady? Raději zhodnoťte sami, ale když si ve vašem oblíbeném knihkupectví koupíte nějaké „esoretické“ cd, zážitek bude přibližně stejný.
Ale co, v případě existence ASTARIUM je myslím nejdůležitější, že to SiNa evidentně baví, nějakým způsobem určitě obohacuje a motivuje k další práci a snad i vývoji. Možná si najde i nějaké posluchače, kteří nostalgicky zastydli v dobách, kdy tento žánr začínal, a rádi by zastavili čas. Každé zboží má svého kupce, a cení se i snaha a aktivita. Ta se ASTARIUM nedá upřít, jen se prostě musíme smířit s faktem, že v tomto případě jde o beránka ve vlčím rouše, který se snaží, ale nekouše. Black metal hledejte jinde.
Seznam skladeb:
- Crepuscle
- Howl To The Curst
- Avernus Legion
- Spiral Of Purgatory
- Lycanthropy Seal
- Judicum Dei
- Realm Of Nykta
- In Stygian Bog
Čas: 35:25
Sestava:
- Sin – všechny nástroje, zpěv
http://www.astarium.ru/eng/index.html
https://www.facebook.com/pages/Astarium/431770980182572
http://metallic-media.blogspot.cz/
