Máte rádi VENOM, MERCYFUL FATE, KINGA DIAMONDA, MOTORHEAD, SAXON, JUDAS PRIEST, ANGEL WITCH? Tak to prosím na chvilku věnujte pozornost dnešní recenzi. WITCHGRAVE totiž na své prvotině hrají přesně esenci nejslavnějších desek od výše zmiňovaných kapel. Dokonce zpěvák Joakim (jinak také vokalista deathových THE ROTTING a EVISCERATED) má velice podobný hlas slavnému legendárnímu velmistrovi Cronosovi (VENOM). Připočtěte si k tomu klasický NWOBHM sound a máte před sebou retro toho nejhrubšího zrna. Některé nápady, melodie a motivy jsou sice někdy až do pekla volající, protože pokud jste na heavy metalu a starém black metalu vyrůstali, možná budete stejně jako já někdy kroutit hlavou, ale to bychom si dneska údivem naše myšlenková centra ukroutili. Je to vcelku jednoduché, buď na hru WITCHGRAVE přistoupíte nebo nikoliv. Nic jiného mezi tím není.
Musím uznat, že mi podobné výlety do minulosti dělají dobře. Musí být samozřejmě dělány se vkusem, nadšením a musí splňovat několik mých požadavků. Prvním je určitě dobrý zvuk, ten je zde na velmi dobré úrovni. Dále vyžaduji „uvěřitelnost“ a ta zde doslova tryská z každého tónu, každého nápadu. Dokonce i promo materiály a stylizace kapely jakoby vypadla z nějakého časopisu z devadesátých let. Myslím, že pro spoustu dnes již „starých“ metalistů bude deska „Witchgrave“ takovým velmi příjemným návratem plným vzpomínek. Zážitky z mládí ožijí zase jednou na plné obrátky a nejedna černá slza ukápne. Osobně jsem nemohl zpočátku příliš uvěřit do nebes vynášejícím recenzím nejen na zahraničních webzinech, ale musím uznat, že časem si mě WITCHGRAVE také omotali kolem prstu.
A to i přesto, že moje uši bývají směřovány do zcela jiných metalových vod. Tahle deska může být takovým velmi příjemným „odpočinkem“ od extrémnější muziky. Nebo alespoň takto se mi zážitky spojené s poslechem WITCHGRAVE „osvědčily“ nejlépe. Zvláště při jízdách autem jsem doslova cítil tu sílu na plynovém pedálu, kterou mi tito pánové dodávali. Pro někoho možná jsou sice podobné počiny hudbou pro staré konzervativní fosilie (a bude mít samozřejmě velký kus pravdy), ale tu sílu jsem si tam jednoduše pro sebe našel. Pokaždé, když jsem dostal chuť na dobrý heavy black metal, sáhl jsem po „Witchgrave“. Deska se prostě poslouchá velmi dobře a některé melodie jsou doslova „nakažlivé“. Dokonce jsem si pouštěl CD častěji než některé nové „moderní“ kapely, které letos vyvrhly svoji hudbu na světlo Boží.
WITCHGRAVE mají ještě na svém kontě EP „The Devils Night“ (2010). Abych pravdu řekl, tak to mě příliš nenadchlo. Měl jsem sice možnost slyšet jej jen z MP3, ale tam k žádanému posluchačskému prožitku nedošlo. Zato novinka mi dokázala nejednou udělat velkou radost. Není to sice nic, z čeho bych si vyloženě trhal vlasy ze své hlavy, ale jako „odpočinková“ záležitost slouží recenzované CD velmi dobře. Proto, mí milí čtenáři a čtenářky, pokud máte chuť se na chvilku vrátit do zlatých osmdesátek, kdy ve světě vládly v úvodu zmíněné kapely, mohu vám recenzovanou desku jen doporučit. Poslouchá se totiž velmi dobře, má dobrý „tah na branku“ a určitě udělá radost nejednomu konzervativnějšímu posluchači. A jen tak mimochodem, kdyby podobnou desku dokázali nahrát v posledních letech VENOM, byl bych nadšen (smích). Velmi příjemná heavy black metalová vzpomínka!
Seznam skladeb:
- Raising Hell
- The Virgin Must Die
- Rites of the Dead
- The Apparition
- Seduced by the Dark
- The Last Supper
- Motorcycle Killer
- Shun the Light
Čas: 31:37
Sestava:
- Joakim Norberg – basa, kytara, zpěv
- Sven Nilsson – bicí
- Tobbe Ander – kytara
- Gabriel Forslund – kytara
