Lidé už dávno nevládnou svým vlastním rozumem a jejich cesty jsou jen naprogramovaným úkolem s absencí vlastí vůle. Počítače a nanotechnologie jsou všude kolem nás. Ne jen kolem nás, ale především v našich tělech a myslích. Neexistuje nic, co by lidé dělali s radostí, nebo odporem. Ty doby jsou už dávno pryč. Každému dítěti se po narození aplikuje čip kvůli snadnějšímu hlídání a ovlivnění inteligence přesně podle toho, jak novodobý zákon přikazuje. Jen hrstka „vyvolených“ má možnost svobodně hrát s předloženými kartami a tahat za páky lidské psychiky. Zdá se vám to neuvěřitelné? Možná. Vždyť už dnes jsou počítače a mnohé moderní technologie přeceňovány nad lidské schopnosti – a přesně tohoto tématu se chopili němečtí LYFTHRASYR.
LYFTHRASYR nejsou žádným novým pojmem na hudební scéně, neboť „The Engineered Flesh“ je jejich v pořadí již třetím plnohodnotným zásekem do špalku postmoderního black metalu. Navíc nejeden našinec si jistě vzpomene na některý z koncertů u nás.
Ihned po vložení cd do přehrávače mi vyvstane myšlenka na Rakušany BELPHEGOR. Aby ne, když v LYFTHRASYR holduje bicím samotný Nefastus. To srovnání s našimi jižními sousedy je sice správné, ale ne úplné. Především zvuk a nálada hudby je přesně to, v čem jsou si obě kapely podobné. Jenže zde veškerá podobnost končí, neboť LYFTRASYR svou hudbu neskromně obohatili o elektronické a klávesové vsuvky, které se mnohdy táhnou skrz naskrz celou skladbou. Celkově vzato se o hudbě na „The Engineered Flesh“ dá hovořit ve dvou rovinách. První a hlavní složkou je tvrdě-metalový základ s hutnými rify a hrubým, spíše deathovým hlasem, podpořeným kulometnou palbou bicích. Prostě death-black jak se patří. A pak tou druhou, což jsou klávesy, elektronika a všemožné ruchy, navazující chladnou atmosféru. Obě tyto složky by sice dokázaly žít nezávisle na sobě, ale společně tvoří takovou technickou odměřenost plnou plošných spojů, jedniček a nul. Navíc se jedna od druhé příliš nevzdaluje, ale naopak se obě navzájem prolínají a občas i splynou v jeden celek a přesně v těchto místech se dá hovořit i o industrialu. I přesto, že mi jednotlivé části k sobě hezky sedí, tak se nemůžu ubránit dojmu, že ty klávesy a melodie jsou docela laciné a pánové v této části hudby nevymysleli nic nového, ale jen oprášili ty nejběžnější postupy a zvuky. Na druhou stranu, proč by měli opět vymýšlet kolo, když tak dobře funguje. V některých částech klávesy připomínají až Hollywood a především jejich mezigalaktické filmy. Občas se mi dokonce, kvůli melodiím kláves, vybaví i jejich krajané CREMATORY na přelomu tisíciletí. Úplně nejvíc mi je evokuje třetí kousek nesoucí název „Technological Singularity“. Jindy, přesněji to je sedmý štych, jde o naprosto husté techno ve spojení s metalem. A to v naprosto čistém a ocelově lesklém zvukovém hávu, který na vás „naháže“ veškerou strojovou špínu moderního světa.
Aby byl celkový dojem úplný, tak si muzikanti nechali tematicky ztvárnit i obal, který dokonale vystihuje atmosféru na nosiči. To znamená, že je plný lidských postav napojených na všemožné hadičky a stroje, stejně tak jako lidské plody ve zkumavkách. Samozřejmostí jsou i veškeré texty týkající se tématu úpadku lidské osobnosti a zvětšující se závislosti na strojích.
Možná se mnohým může zdát, že jde o naprostou slátaninu veškeré hudby napříč žánry, ale věřte, že to tak není a pánové mají moc dobrou představu, o čem jejich muzika je a kam má směřovat. Na tomto nosiči naprosto dokonale propojili chlad a techničnost dnešní doby, jako akt nesouhlasu se současným uspěchaným světem, ve kterém mají počítače navrch.
Seznam skladeb:
Sestava:
http://www.lyfthrasyr.com/
LYFTHRASYR nejsou žádným novým pojmem na hudební scéně, neboť „The Engineered Flesh“ je jejich v pořadí již třetím plnohodnotným zásekem do špalku postmoderního black metalu. Navíc nejeden našinec si jistě vzpomene na některý z koncertů u nás.
Ihned po vložení cd do přehrávače mi vyvstane myšlenka na Rakušany BELPHEGOR. Aby ne, když v LYFTHRASYR holduje bicím samotný Nefastus. To srovnání s našimi jižními sousedy je sice správné, ale ne úplné. Především zvuk a nálada hudby je přesně to, v čem jsou si obě kapely podobné. Jenže zde veškerá podobnost končí, neboť LYFTRASYR svou hudbu neskromně obohatili o elektronické a klávesové vsuvky, které se mnohdy táhnou skrz naskrz celou skladbou. Celkově vzato se o hudbě na „The Engineered Flesh“ dá hovořit ve dvou rovinách. První a hlavní složkou je tvrdě-metalový základ s hutnými rify a hrubým, spíše deathovým hlasem, podpořeným kulometnou palbou bicích. Prostě death-black jak se patří. A pak tou druhou, což jsou klávesy, elektronika a všemožné ruchy, navazující chladnou atmosféru. Obě tyto složky by sice dokázaly žít nezávisle na sobě, ale společně tvoří takovou technickou odměřenost plnou plošných spojů, jedniček a nul. Navíc se jedna od druhé příliš nevzdaluje, ale naopak se obě navzájem prolínají a občas i splynou v jeden celek a přesně v těchto místech se dá hovořit i o industrialu. I přesto, že mi jednotlivé části k sobě hezky sedí, tak se nemůžu ubránit dojmu, že ty klávesy a melodie jsou docela laciné a pánové v této části hudby nevymysleli nic nového, ale jen oprášili ty nejběžnější postupy a zvuky. Na druhou stranu, proč by měli opět vymýšlet kolo, když tak dobře funguje. V některých částech klávesy připomínají až Hollywood a především jejich mezigalaktické filmy. Občas se mi dokonce, kvůli melodiím kláves, vybaví i jejich krajané CREMATORY na přelomu tisíciletí. Úplně nejvíc mi je evokuje třetí kousek nesoucí název „Technological Singularity“. Jindy, přesněji to je sedmý štych, jde o naprosto husté techno ve spojení s metalem. A to v naprosto čistém a ocelově lesklém zvukovém hávu, který na vás „naháže“ veškerou strojovou špínu moderního světa.
Aby byl celkový dojem úplný, tak si muzikanti nechali tematicky ztvárnit i obal, který dokonale vystihuje atmosféru na nosiči. To znamená, že je plný lidských postav napojených na všemožné hadičky a stroje, stejně tak jako lidské plody ve zkumavkách. Samozřejmostí jsou i veškeré texty týkající se tématu úpadku lidské osobnosti a zvětšující se závislosti na strojích.
Možná se mnohým může zdát, že jde o naprostou slátaninu veškeré hudby napříč žánry, ale věřte, že to tak není a pánové mají moc dobrou představu, o čem jejich muzika je a kam má směřovat. Na tomto nosiči naprosto dokonale propojili chlad a techničnost dnešní doby, jako akt nesouhlasu se současným uspěchaným světem, ve kterém mají počítače navrch.
Seznam skladeb:
- The New Era of Immortality
- Soul Transition Interface
- Technological Singularity
- Evolution
- Mind Simulator
- Preserved Identity
- Wisdom in the Loop
- Life Overdose
Sestava:
- Aggreash – zpěv, kytara, baskytara, klávesy
- Nefastus – bicí
- Zethos – kytara (jen koncerty)
- Vethys – klávesy (jen koncerty)
http://www.lyfthrasyr.com/
