Konečně už vyndejte ze svýho gramofonu poslední desku od DARKTHRONE, toho rozpitýho lahváče si můžete nechat na stole a koneckonců si ani nemusíte sundavat tu svojí džísku... ale vedro vám bude pořádný, to si buďte jistí.
VHÖL jsou jak neřízená střela. Energií přetékající smečka, která ukazuje všem moderně znějícím kapelám záda, na kterých mají napsáno: hrajeme to rychle, je z nás cítit pot, máme to hodně zašpiněný, nápadů se nám sešlo dost a strašně nás to baví.
Black metal byl v případě VHÖL zvolen jako základní stavební kámen. Hned při prvním poslechu úvodního vyhlazováku „The Wall“ bude ale každému jasné, že to není úplně ten nejtypičtější soudobý black metal. Už jen fakt, že VHÖL pocházejí zpoza velké louže, naznačuje, že vše nebude podle zajetých pravidel. Na druhou stranu se nemusíte bát, tohle není kapela vezoucí se na vlně dnes tolik populárního atmo blacku kaskádského typu. V případě VHÖL se emo a post vlivů nedočkáte. Post vlivy jsou tu silně pošlapány retro vlnou. Zmíněnou špínu zastupují náznaky punku/crustu a thrashových riffovaček, ne nepodobných v jednoduchosti právě DARKTHRONE. Jakkoliv se chvílemi jeví použité riffy až punkově jednoduché – neplést s primitivními – , o to jsou chytlavější. Kytaristova práce v druhé “Insane With Faith“, je prostě dokonale odkoukanou a umě poskládanou řemeslnou prací, která nemůže urazit. Naopak, při poslechu se vyloženě bavím. Bicí... v jejich případě se taky nejedná o klasicky moderně pojatou formu. Bubeník vyloženě nelpí na technických dovednostech, jeho hra je někde mezi punkem, blackem a devadesátkovým thrash metalem. Ale ono to zní opravdu dobře. Poslechněte si třetí „Plastic Shaman“, to je punk/black jak řemen. Jednoduše pojatá rytmika, navrch black metalově kvílící kytara, vokály střídající se od skřehotu přes zlý řev, až po parodii na hejvíkovskej ječák. Výsledek? Energická, zábavná vypalovačka, která by rozpohybovala i mrtvého. A podobně to mám s celou deskou, sedm dlouhých věcí, které působí jako životabudič, výjimku tvoří poslední experimentálně laděná „Song Set To Await Forever“ a hlavně její závěrečná pasáž, která dá na pár minut vydechnout.
Komu na poslední desce DARKTHRONE nesedí velké množství hejvíku a zábavového bigbítu a užívá si spíš jen ty rychlejší věci, má tady v podobě VHÖL zajímavou alternativu. Pro mě se stává jejich debut o jeden stupeň zajímavější deskou, než jakou letos Fenriz s Cultem uklohnili, a že vařili sakra dobře.
VHÖL nespadli na zem jen tak z nebe, ani nepřišli na svět bránou pekelnou. Je to kapela stvořená jako projekt čtyř muzikantů, kteří jsou v Americe zavedenými jmény. VHÖL založili kytarista John Cobbett (HAMMERS OF MISFORTUNE) a bubeník Aesop Dekker známý především z působení u AGALLOCH. Tato dvojice spolu hrála do roku 2011 v avantgardních blackmetalových LUDICRA, kteří už ale neexistují. Na pozici zpěváka si vybrali Mikea Sheidta ze sludge/doomových YOB, což se ukázalo jako výborná volba, Mike disponuje slušným hlasovým rejstříkem a dokáže se vhodně stylizovat. Sestavu kompletuje baskytaristka Sigrid Sheie, která s Johnem hraje v HAMMERS OF MISFORTUNE. Když tyto čtyři jména vyjmenujete a dáte si do souvislosti to, co jejich domovské kapely momentálně produkují, je jasné, že VHÖL vznikli jako vzpomínka, relax, a určitě k pobavení, a to je to, co je z bezejmenného debutu cítit na hony daleko.
Jako další doporučení může sloužit to, že album vyšlo u Profound Lore Records, což už je mnoho let záruka té nejvyšší kvality. Ostatně špatnou věc v jejich katalogu jednoduše nenajdete.
Seznam skladeb:
- The Wall
- Insane With Faith
- Plastic Shaman
- Grace
- Illuminate
- Arising
- Song Set To Await Forever
Čas: 46 minut
https://www.facebook.com/vholatile
http://profoundlorerecords.bandcamp.com/album/vhol
