Po světě běhá hodně šílenců. Kolikrát mám pocit, že už jejich počty přesahují únosnou míru. Jedním z nich je i David Vora, který náš server pravidelně zásobuje svými doma nahranými CD. Byl jsem už dopředu varován, že něco takového jsem ještě neslyšel. Abych pravdu řekl, tak slyšel. Podobný chaos a zmatek zažívám každý den, když přijdu ráno do práce. Stroje, okolo kterých musím projít do kanceláře, vydávají podobné zvuky. I když musím přiznat, že ty mají alespoň nějaký „rytmus“. VENUSIAN DEATH CELL se vlastně nikdy nedal poslouchat. Není tomu jinak ani na „Halloweeen V: Halloween Horror“. David Vora se pořád nenaučil hrát a dokonce ani jako sranda to není vtipné. V dnešní době jsou v určitých „intelektuálních kruzích“ sice občas vydávána podobná zvěrstva za umění, ale to nemění nic na tom, že pro „normálního posluchače“ v podstatě nedává CD vůbec žádný „smysl“ a troufám si tvrdit, že odradí po pár prvních „tónech“ každého, kdo není pod vlivem drog.
Nevím, jak je na tom tento „muzikant“ se svým duševním zdravím, ale podobná produkce by se hodila spíše do nějaké léčebny pro duševně choré, než na CD. Je mi až trapné, cokoliv dál psát, protože si nejsem moc jist, zda to celé není jen legrace, která slouží pouze pro pobavení pár Davidových známých. Fascinuje mě vytrvalost, s jakou se tento Ir svým preludiím věnuje. Ta sveřepost je opravdu někde až na samé hranici zdravého rozumu. Špatný zvuk, zahuhlaný hlas, v podstatě všude jen samá disharmonie. Tu doplňuje obal, který by mohl klidně během pár okamžiků vystřihnout jakýkoliv žák mateřské školky. Osobně jsem se nejvíce „nasmál“ nad samotnými texty. Tolik klišé jsem už dlouho nikde neslyšel. No, vlastně tady musím být spravedlivý. Některé kapely jsou na tom dneska hodně podobně, ale ty alespoň k tomu dodávají občas trošku více vstřebatelnou muziku.
„Halloweeen V: Halloween Horror“ mi přijde jako takový dopis, který píše nějaký nemocný člověk ze své cely v pavilonu pro jedince s nějakou lehčí formou duševní nemoci. Udělal jsem jednu obrovskou chybu, převedl jsem si poctivě CD do MP3 formátu a pokoušel se je poslouchat na sluchátkách cestou ráno do práce. Po deseti minutách jsem si je musel sundat, protože mě to zkrátka „bolelo“. Také jsem měl obavy, aby se u mě nespustil epileptický záchvat. Obzvláště v kombinaci s blikající lampou v jednom temném podchodu jsem si připadal jako zvíře právě chycené do klece. Davidovu tvorbu je tedy klidně možné doporučit pro výslechy vězňů při různých válečných příležitostech. Pustit to ještě někdo jednou v životě mně, tak přiznám i to, co nevím!
Dá se dodat ještě něco navíc? Myslím, že už bylo řečeno vše. Doufám, že už nikdy v životě VENUSIAN DEATH CELL neuslyším. Davidovi doporučuji, aby se věnoval raději něčemu jinému, než je „hudba“, „texty“ a „grafika“. Jestli mi tohle ještě někdo pustí, tak si vlastnoručně raději propíchnu ušní bubínky. Vždycky jsem si říkal, že nejhorší hudební zážitek jsem již zažil při poslechu některých mých neoblíbených komerčních kapel znějících pravidelně a pořád dokola z našich „veselých“ rádií, ale není to pravda. VENUSIAN DEATH CELL je horší a přesahuje jakékoliv hranice i nedobrého vkusu a vlastně i hudby. Davide, prosím tě moc, už nikdy nic neposílej!
Seznam skladeb:
- I Cold Cancor
- Zoology Denied
- Excelsior
- The Temple
- The Psychic
- Halloweeen V: Halloween Horror
- Romancy
- Zambie Flesh Fater
- For you
- Lucifer
- Winds
Čas: 11:50
Sestava:
- David Vora – všechny nástroje, zpěv
