TORTURE SQUAD – Esquadrão de Tortura

Brazilci TORTURE SQUAD nejsou žádní otloukánci, na scéně se totiž pohybují už od roku 1990. Celkem nahráli šest velmi dobrých desek, odjeli několik tour, při kterých se několikrát objevili v Česku. Sám jsem měl možnost tyhle sympaťáky ze Sao Paula vidět, tuším pětkrát, a z toho hned ve třech případech v Českých Budějovicích. Jenže loni řady kapely opustil frontman Vitor Rodrigues a jeho vokál už mi hodně scházel při poslední zastávce TORTURE SQUAD letos v Praze. Na nové sedmé album jsem byl hodně zvědavý, vyšlo u Wacken Records a nese název „Esquadrão de Tortura“.

Obal alba se mi moc líbí! Asi nejlepší práce v historii kapely. Rozlomený kříž, hromada lebek, ponurý hřbitov jako z hororu a v dáli jeden z nejslavnějších symbolů Brazílie – socha Ježíše z Ria. Strach nahánějící zeleno-černá kombinace barev. Pěkné dílo. Samotný materiál pak ukrývá jedenáct skladeb, které vydají na více než hodinu. Uff. TORTURE SQUAD vždy byli typickou ukázkou death/thrash metalu. V podstatě je nové album „Esquadrão de Tortura“ možné zaškatulkovat jako death/thrash, ale mnoho se změnilo. Jako první jsem se zajímal o vokál. Pánové nehledali nikoho nového a mikrofonu se ujal kytarista André Evaristo a musím uznat, že jeho vokál se mi zamlouvá. Je jako zrozený spíše pro thrash metal, growlingu je pramálo. Kousavý a srozumitelný, nebál bych se nazvat zpěv. Ano, i melodické pasáže se zde najdou. Ovšem Vitor byl jen jeden. Kytarová práce znovu zaslouží uznání. Chytlavé thrashové riffy, sekaná jak se patří. I když výrazně přibylo melodií, kytarových sól a vyhrávek. Když „Esquadrão de Tortura“ poslouchám, vím, že vše při starém je v případě basáka Castora i bicmana Amilcara. Zejména druhý jmenovaný je prvotřídný řezník. Výborná technika, především naživo jsem se jeho hry nemohl nabažit! Samotné skladby TORTURE SQUAD ale obsahují mnohem více pomalých pasáží, instrumentálních vložek a všemožných inter. A abych byl upřímný, nebaví mě to. Uznávám, že je vše výborně až strojově zahrané, ale tak nějak mi chybí energie z alb „Pandemonium“ a „Hellbound“. A ve chvíli kdy kluci začnou konečně sypat jako za starých časů, přichází vždy nějaký útlum. Díky těmto momentům se v mých uších deska natahuje na neuvěřitelnou stopáž. Závěrečná „Fear to the World“ začínající „melancholickým“ intrem má téměř devět minut a je pro mě již těžko stravitelná. Mezi vály, které mi nejvíce utkvěly v paměti, řadím úvodní „No Escape from Hell“, v rodném jazyce zpívanou „Patria Livre“ a „Architecture of Pain“. V těchto třech skladbách cítím nejvíce ten sekající death/thrash brazilské školy.

Hodně těžko se mi novinka „Esquadrão de Tortura“ hodnotí. Ta dlouhá stopáž. Hodina je na mě moc. Každá skladba má výborné pasáže, ale některé party mě dokážou trochu nudit. Přesto vím i cítím, že jsou perfektně zahrané. Navíc naživo tyto skladby zní taktéž výborně. TORTURE SQUAD jsou pro mě jedna z nejlepších brazilských kapel, fajn týpci, kteří klidně zpocení po koncertě okamžitě slezou z pódia a jdou s tebou na pivko a pokec. „Esquadrão de Tortura“ je startem nové etapy kapely a já jim ho věřím. Taky doufám, že i nový materiál v mých uších ještě „uzraje“. A to přes fakt, že top nahrávky asi už TORTURE SQUAD nepřekonají.

Seznam skladeb: