RUSSIAN CIRCLES – Memorial

Podzimní podvečery si o podobnou hudbu přímo říkají. Slunce už je dávno za kopcem, ale úplná tma ještě nedorazila. Na ulicích se začínají rozsvěcovat lampy, není kam spěchat, je po práci, a člověk má pár minut pro sebe. Dneska se nejedná o den, kdy by bylo potřeba nechat si vymlátit duši z těla. Naopak, je potřeba se zklidnit a něco obohacujícího si poslechnout. Možná to nebude jenom o příjemných vzletných tónech, a určitá dávka melancholie se zaručeně dostaví, ale nebude na škodu, věřte mi.

Za svojí téměř desetiletou existenci se RUSSIAN CIRCLES vypracovali do pozice jednoho z lídrů žánrů na poli nejen instrumentálního pojetí post rocku/metalu. Každá jejich nová nahrávka je pitvána a sledována kritickým okem, a pro mnoho lidí platí, že to nejlepší už tato trojice z Chicaga řekla hned na svém debutu „Enter“. Může být. Sám přiznávám, že třeba minulá deska „Empros“ kolem mě prolétla jako vítr. Několik poslechů jsem jí věnoval, uznal, že se jedná o dobře odvedené řemeslo, ale kořeny ve mně nezapustila. Nic moc velkého než další desku, která bude jistě kvalitní, ale překvapit dokáže leda stěží, jsem nečekal ani od „Memorial“. Dokonce jsem tak moc váhal s jejím poslechem, až si mě našla téměř sama.

První tóny ve mně velké naděje nevzbuzovaly, akustická kytara, jemné vybrnkávání... děkuji, ale tohohle jsem už přesycen. Ještě, že se jedná v podstatě o kratší intro. To, z čeho jsem měl největší obavy, bylo, aby RUSSIAN CIRCLES nesklouzli k jemné podstatě post rockového vyznění, dalšímu nalézání ambientních a zasněných akustických ploch. Naštěstí je všechno po úvodní „Memoriam“ jinak. To, s jakou dávkou intenzity a naléhavosti zní skladba „Deficit“, má sílu bouře. Nechybí úderné a hutné sludge riffy, zemitá basa, k závěru se pak dostane na melodickou linku, ale vše je zabaleno do potemnělé, až apokalyptické nálady. Žádné stopy veselí. Následující „1777“ už není tak zádumčivě sevřenou záležitostí, dokonce z ní prosvítají i paprsky světla – naděje. Silně emotivní záležitost. Přesto si zachovává podobně tajemný odér, tak jako tomu je u předchozí „Deficit“. Po oddechovce „Cheyenne“ (rozumím tomu, že se musí i zvolnit) nastává jeden z největších šoků. To, že budou někdy hrát RUSSIAN CIRCLES, něco jako death metal, jsem vážně neočekával. Skladbě „Burial“ vládne téměř death metalový riff a v kombinaci s valivou rytmickou sekcí se jedná o působivou záležitost. Celkově pak skladba svou atmosférou koresponduje se svým názvem. Klasičtější tvář kapely potom představují jemnější „Ethel“ a opět na tvrdší notu znějící „Lebaron“. Obě kvalitní věci, žádného velkého šoku se při jejich poslechu už sice nedočkám, ale libozvučné mým uším jsou bez debat.

Závěr desky obstarává titulní věc „Memorial“, v které netypicky pro RUSSIAN CIRCLE zazní hlas. Ten nepatří nikomu jinému než zpěvačce Chelsea Wolfe, ta společně s RUSSIAN CIRCLE jela společné podzimní turné, které začínalo v Praze. Emotivně laděná, pomalá skladba, navzdory všem doporučením a hvězdným statusům zní úplně obyčejně, očekávání byla větší než realita. Jako tečka slušné, jako mezník ani náhodou.

Je zjevné, že popularitu, jakou tato trojice dosahuje, si plně zaslouží. Není jednoduché přijít s pátou deskou, která staví na stejném konceptu jako ty předešlé, ale zároveň znít tak přesvědčivě, přirozeně a svěže. „Memorial“ je dotaženou deskou do posledního detailu, ale ne na úkor spádu. Žádný kalkul, poctivá řež. Málo vaty. Příjemná stopáž. Krásu „Memorial“ shledávám převážně ve chvílích, kdy kapela povolí stavidla a zahalí mě silná vlna zvuku, ale i v těch jemnějších chvílích se neztrácí, i když pro tentokrát jsou ty silnější momenty těmi nejtvrdšími. Skvělá deska.

Seznam skladeb:

Čas: 37 minut