A PALE HORSE NAMED DEATH – Lay My Soul To Waste

Ač to zní jako hroznej patos, přiznávám, že ve mně strýček Sal předloni dokázal vyvolat tak silné emoce, že jsem měl co dělat, abych se neubránil slzám dojetí. To by se nemělo stávat, ale poručte tomu (úsměv). Sympaťák Sal Abruscato a jeho kapela A PALE HORSE NAMED DEATH jsou zkušenou partou muzikantů, kteří mají jasno v tom, jak chtějí znít. Mají skvělé kořeny a byli v centru dění, když bylo zrovna dobře, moc dobře.

O tom kdo, kde, s kým jsem už v minulé recenzi popsal až moc řádek. Nyní k sestavě dodám už snad jen to, že se lehce obměnila. V našem případě se, při vší úctě k ostatním členům, jedná o pouhý kosmetický zásah. Důležité je, že Sal společně s Mattem Brownem táhnou tu káru plnou emocí a kvalitní hudby dál.

A PALE HORSE NAMED DEATH vydali teprve svou druhou desku, přesto se při poslechu dostaví pocit, že je znáte od narození. Aby ne, oni tady byli dřív, než jsme začali mít vůbec šajn o tom, co všechno ostřejší kytary dokážou. Debut „And Hell Will Follow Me“ byl věnován vzpomínce na Petera Steela. Na novince už o tomto chlapíkovi nepadne ani slovo, přesto jeho duch proplouvá každým zde zaznamenaným tónem. Ne, není to výtka, naopak je to pochvala. A i když už by se pár kapel v minulosti našlo, které by rády pokračovaly ve stopách TYPE O NEGATIVE, nikdy se jim nepodařilo, byť třeba na malý kousek, se k nim ani  přiblížit. To neplatí o APHND, ti naopak zní jako logičtí pokračovatelé. Rodokmen na to ostatně mají.

Možná to bude znít negativně, ale já to beru jako pochvalu. Jestli posloucháte letošní album „Lay My Soul To Waste“, nebo vám hraje minulé „And Hell Will Follow Me“, je to úplně jedno. Pocity, které se při poslechu dostavují, jsou totožné. Tyhle dvě desky působí jako dvojčata. Nešetří se na kvalitních nápadech, emoce tryskají na všechny strany. Sal dokazuje, že jeho vokál je jako šitý na tento typ muziky, až se nabízí otázka, proč se tak dlouho ukrýval ve stínu. Nyní už si vystačí sám, bez hostů, proč by ne, když jich není třeba.

Padesát minut pocty tomu nejlepšímu gotickému, anebo alternativnímu metalu, chcete-li. Pocty zahrané s láskou a s jasnou vizí, kterou mi věrní rádi oceníme. Stačí úvodní rif otvíráku „Shallow Grave“ a člověk se cítí jako doma. Takovéto momenty se nemohou omrzet. Když se pak přidá povedený refrén, vyvedený přesně tak, jak má být, už není co řešit. Nejinak je tomu u celé desky. Svižnější kusy jsou stejně působivé, tak jako ty pomalé, které jsou procítěně předkládány.

Je možno namítnout, že „Lay My Soul To Waste“ postrádá moment překvapení. Takový pozitivní šok, jaký mi způsobila prvotina „And Hell Will Follow Me“, která na mě spadla zcela nečekaně (a proto i na mě takovou silou zapůsobila), se samozřejmě nekoná, ani nemůže, logicky. Přesto je třeba ocenit, jak se kapela s úspěchem debutu vypořádala a dokázala během necelých dvou let přijít se stejně silným materiálem, který dokáže potěšit.