EÏS – Wetterkreuz

Kdyby ještě v dnešní době platilo, že obal desky prodává, museli by být EÏS komerčně nejúspěšnější blackmetalovou kapelou současnosti. Titulní motiv opuštěného kříže, stojícího ve skaliskách, zahaleného do sněžné bouře, působí tajemným, nehostiným a ledovým chladem. Citlivě zvolená koloristika motivu ho však teprve povyšuje na umělecké dílo. Tady se opět potvrzuje, že firma Prophecy, tentokrát ve spolupráci s Lupus Lounge, grafickou složku nepodceňuje, několik posledních titulů od tohoto labelu mi dává za pravdu.

Wetterkreuz se pro lidi, kteří se setkávají s kapelou poprvé, může jevit jako debut kapely EÏS, což je na jednu stranu pravda, ale na druhou to až tak neplatí. Nejzásadnější na této informaci je to, že EÏS jsou pokračovateli kapely GEÏST, kteří už na kontě pár nahrávek mají. Jenže GEÏST se byli nuceni přejmenovat kvůli existenci dalšího, v Německu působícího spolku, využívajícího totožný název. To, že kapela prodělala i další personální proměnu a ze zbylé sestavy zbylo jen torzo, už by bylo na další elaborát.

Momentálně EÏS tvoří duo. Alboin má na starost vokály, kytary, basu, klávesy a veškeré efekty, zatímco jeho kumpán Marlek si vzal na svá bedra bicí. Na desce opuštěné dvojici vypomohla i trojice hostů, ale největší nálož seděla samozřejmě na hřbetu těchto dvou opuštěných existencí, zejména pak na Alboinovi.

Hudba EÏS je cítit něčím, co už se dnes tolik nenosí, a když nosí, je to u lidí, kteří mají tendenci se vyvíjet, odsouzené k posměškům a v podstatě to působí dost zpátečnicky. EÏS totiž nepochybně čerpají z kapel, které se věnovaly, někdy před patnácti lety melodickému, symfonickému black metalu, v dobách kdy tento styl zažíval svůj vrchol, a co nevidět i pád. Když si na tu dobu vzpomenu a podívám se na svou sbírku kazet a CD, musím se sám před sebou stydět, jaké hovadiny doma mám. No co s tím, taková byla doba, a naštěstí ne vše bylo špatné, a i po letech se v tom dají najít skvosty, které mají i dnes co říct. Aktivně tuhle melodickou odnož black metalu nevyhledávám, a když si mě naneštěstí někdy najde sama, nechává mě absolutně klidným.

Naštěstí  EÏS na Wetterkreuz své symfonické složky drží rozumně na uzdě a nesklouzávají k něčemu, co by znělo jak pět orchestrů dohromady. U EÏS hrají i podstatnou roli plenící pasáže syrového a rychlého black metalu. Zároveň nechybí ani střední tempa, kde je cíleno na melodii, ale i tam hlavní úlohu hraje kytara, klávesy plní funkci dokrášlení, a troufám si tvrdit, že i bez nich by hudba EÏS obstála. Ve všech skladbách se střídá tempo, což dává logiku, protože songy mají dlouhou stopáž, nejkratší sedm minut, nejdelší přes deset. Bohužel se to odrazilo na zvuku vinylu. Narvat 55 minut na jednu desku se muselo někde projevit, tady majitelé CD budou na tom, co se poslechu týká, určitě lépe.

Celá deska je mezi skladbami protkaná ambientími zvuky, do kterých fouká vítr a promlouvá německý herec Klaus Kinsky. To vše samozřejmě nastoluje v povědomí mrazivou atmosféru zasněžených hor a strachu. Ona vůbec celá Wetterkreuz, díky všem aspektům okolo, je takovým zimním dílem, při jehož poslechu začíná rtuť v teploměru prudce klesat. Deska příhodně vyšla v září, snad aby se dala v zimě vychutnávat.

EÏS stvořili ambiciózní blackmetalové dílo, která působí kompaktně a i při své délce nestačí nudit. Z let minulých si vyzobávají to zajímavější a slušně s tím pracují, zároveň se nebojí být ostří jako břitva. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že i když je po formální stránce uděláno vše dobře, povedených nápadů je na albu dost, deska drží pohromadě, jedna skladba nad druhou nevyčnívá. Chybí mi na  Wetterkreuz něco, co by mě srovnalo se zemí, a i ta budovaná atmosféra působí dojmem, jakoby na ní neustále leželo trochu té horské mlhy. Poslouchá se to dobře, ale zároveň musí být každému jasné, že se první liga black metalu odehrává někde jinde, než v Německu.

Seznam skladeb: