SLAVEBREED – Dethrone The Architect

SLAVEBREED se stávají zajímavým objektem, aniž by je člověk vůbec slyšel hrát. Považte sami, kapela pochází z řeckých Atén a za vydavatele mají české L’Inphantile Collective. Ti kromě vydávání CD (např. excelentní Psychotic Despair), také pořádají všem dobře známé akce (Fekal party, Kinder Grinder atd.). Vzájemná spolupráce zřejmě, funguje na slušné úrovni a tak po čtyřech letech od debutové nahrávky vychází druhé album pojmenované Dethrone The Architect.

Kdo dosud stále netuší, na jakém hudebním poli se SLAVEBREED pohybují, a nepomohly mu ani výše zmíněné indicie, tomu nabízím svůj pohled. Zjednodušeně řečeno se tu jedná o vysoko jakostní death/grind. Přičemž by to mělo být spíš podáno tak, že se jedná převážně o grind, a na něj se nabalující příbuzné styly, hlavně death, HC a lze i vystopovat trochu crustu.

Začátek je stylový, po krátkém intru se spustí pravá nefalšovaná grindová sypačka, která žánrově kvalitně odsýpá, ale především zaujme svou zvukovou podobou. Zvuk je totiž ozdobou nahrávky. Pěkně řezavé kytary potěší, ale hlavně se povedly bravurně nazvučit bicí, takovýto zvuk virblu u tohoto typu muziky mám rád. Když navíc připočtu výborně slyšitelné činely, které bubeník Kostas hojně využívá, musím řecké Feedback studio pochválit za dobře odvedenou práci.

SLAVEBREED bych se nebál označit jako přemýšlivé grindery. Sami o sobě vědí, že to, co hrají, není nic, co by svět neslyšel. Naštěstí v sobě našli schopnost skloubit a smíchat chytlavé momenty tak, aby dávaly smysl a dobře se poslouchaly. Jediná věc na desce není navíc, každá je svým způsobem jiná a vždy obsahuje zajímavý moment, který tu kulometnou palbu odlehčí a udělá ji lépe stravitelnou. Základ ale zůstává jasný, drtící bicí, grindová rychlost, variabilní vokál zpěváka Smirnoffa, kterému občas vypomůže kytarista Pavlos. Osobně mě potěšila hlavně druhá polovina desky, která je po rychlejším začátku ještě pestřejší a i více načichlá crustem.

Dethrone the architect je řádně nasraná a syrová deska. Ono se není co divit, v Řecku zrovna nepanují idylické podmínky, což, soudě dle názvů skladeb, se zřejmě odráží i v textech. Ty ale v bookletu chybí. Když zmiňuji booklet, nemůžu nepochválit povedený titulní obrázek zkorumpovaného papeže. Ten samý obraz je uvnitř CD i ve formě plakátku.

Půlhodinová stopáž, celkem čtrnáct syrových věcí, to je momentální výpověď SLAVEBREED. Výpověď, která nezná kompromisy. Deska, která dodává energii a umí pořádně vyprášit kožich.