Letos uplynulo deset let od chvíle, kdy se sešla parta muzikantů, z níž se v roce 2003 vyklubal WERGLŮV PJOS. Kapela s podivným jménem zamířila do punkového světa, vydala dvě nahrávky („Lid Fucktor“ v roce 2004 a „Pia Fraus“ o pět let později), odehrála řadu koncertů v klubech a na punkových festivalech, přičemž ten „Pod Parou“ sama organizuje.
Nyní se hlásí o pozornost s novinkovým materiálem, který se od punkových kořenů zase o kus vzdálil. Zatímco album „Pia Fraus“ nebylo jen o punku, ale i o HC či náznacích metalu, „Memento doby“ nyní otáčí kormidlem spíše do rockových vod.
Poznávacím znamením kapely jsou housle, v punku vcelku neotřelý nástroj, který kapela do svých kompozic implantuje zcela nenásilně. Navíc dostávají housle prostor prakticky trvale, ostatně před pěti lety nahradily chybějící kytaru. A právě houslím patří první tóny nahrávky, postupně se k nim přidávají ostatní nástroje a pomalu se rozjíždí úvodní skladba „Cesta“. WP se nikam neženou a celá skladba se odvíjí ve středním tempu, důraz je kladen na drobné vychytávky a nejspíš i na sdělení, byť už samotný název skladby předem signalizuje, o čem že se bude zpívat. A nekoná se žádné překvapení, je to o cestě, kterou kdosi kráčí dál a dál, vše se v prach obrátí a roztáčí se soukolí... Nicméně proti minulým textům je „Memento doby“ otextováno s mnohem větším rozmyslem, úplně vymizely rádoby vtipné říkačky a celá deska se tváří hodně vážně. Řeší se na ní problémy současného světa z pohledu jedince (žádná globalizace, oteplování, politika), který se zmítá v pochybnostech, hledá pravdu, štěstí, cosi jej (pro)následuje (ve „Věčném páru“ je to vlastní stín, v „Druhém já“ „překvapivě“ druhé já) – prostě texty jsou o něčem a mají celkem solidní úroveň.
Podobně je na tom i muzika – žádné laciné halekačky, žádné vlezlé a snadno zapamatovatelné melodie, ale promyšlená a řekl bych dospělá rocková hudba, která nejspíš zaujme spíše rockové než punkové posluchače. Housle jako nositelky většiny sól hrají často spíše vážnohudebním stylem a muzika díky nim dostává další rozměr. Ale abych nezapomněl na ostatní nástroje (které jsou díky čitelnému zvuku pěkně slyšet) – i ty si spolehlivě hrají to svoje, nezřídka se objevují i minimalistické pasáže, v nichž hraje prim třeba jen kytara. Trochu se liší lehčí „Vy...!“, v níž si akustickou kytaru vzal do rukou zvukař studia Ex-Avik Pavel Brom; stejný pán pak obstaral klávesy v závěrečné „Magické knize“. K hlavnímu zpěvu se přidávají i další dva pánové a díky tomu jsou docela pestré i vokály; žádný z pánů sice není vyloženým slavíkem, ale k téhle muzice jejich hlasy celkem pasují a poslech neruší.
Grafika obalu je sice jednoduchá, ale pořád lepší než nějaká patlanina. Šestnáctistránková knížečka z kvalitního lesklého papíru obsahuje texty (oproti pořadí na CD jsou přeházené - ?), fotky i další nezbytné informace.
Sympatická nahrávka, nejspíš ale jen pro hrstku hledačů neotřelé muziky, která se právě zbavila punkových tenat. I když občas tam ten punk ještě probleskne... hojně v jediné vypalovačce „Opraš svou čest“, méně uprostřed alba ve „Volbě“ a v „Nic není tak zlé“. A ani tohle album... není tak zlé. (úsměv)
Seznam skladeb:
Čas: 38:06
Sestava:
www.wergluvpjos.cz
www.cecek.com
Nyní se hlásí o pozornost s novinkovým materiálem, který se od punkových kořenů zase o kus vzdálil. Zatímco album „Pia Fraus“ nebylo jen o punku, ale i o HC či náznacích metalu, „Memento doby“ nyní otáčí kormidlem spíše do rockových vod.
Poznávacím znamením kapely jsou housle, v punku vcelku neotřelý nástroj, který kapela do svých kompozic implantuje zcela nenásilně. Navíc dostávají housle prostor prakticky trvale, ostatně před pěti lety nahradily chybějící kytaru. A právě houslím patří první tóny nahrávky, postupně se k nim přidávají ostatní nástroje a pomalu se rozjíždí úvodní skladba „Cesta“. WP se nikam neženou a celá skladba se odvíjí ve středním tempu, důraz je kladen na drobné vychytávky a nejspíš i na sdělení, byť už samotný název skladby předem signalizuje, o čem že se bude zpívat. A nekoná se žádné překvapení, je to o cestě, kterou kdosi kráčí dál a dál, vše se v prach obrátí a roztáčí se soukolí... Nicméně proti minulým textům je „Memento doby“ otextováno s mnohem větším rozmyslem, úplně vymizely rádoby vtipné říkačky a celá deska se tváří hodně vážně. Řeší se na ní problémy současného světa z pohledu jedince (žádná globalizace, oteplování, politika), který se zmítá v pochybnostech, hledá pravdu, štěstí, cosi jej (pro)následuje (ve „Věčném páru“ je to vlastní stín, v „Druhém já“ „překvapivě“ druhé já) – prostě texty jsou o něčem a mají celkem solidní úroveň.
Podobně je na tom i muzika – žádné laciné halekačky, žádné vlezlé a snadno zapamatovatelné melodie, ale promyšlená a řekl bych dospělá rocková hudba, která nejspíš zaujme spíše rockové než punkové posluchače. Housle jako nositelky většiny sól hrají často spíše vážnohudebním stylem a muzika díky nim dostává další rozměr. Ale abych nezapomněl na ostatní nástroje (které jsou díky čitelnému zvuku pěkně slyšet) – i ty si spolehlivě hrají to svoje, nezřídka se objevují i minimalistické pasáže, v nichž hraje prim třeba jen kytara. Trochu se liší lehčí „Vy...!“, v níž si akustickou kytaru vzal do rukou zvukař studia Ex-Avik Pavel Brom; stejný pán pak obstaral klávesy v závěrečné „Magické knize“. K hlavnímu zpěvu se přidávají i další dva pánové a díky tomu jsou docela pestré i vokály; žádný z pánů sice není vyloženým slavíkem, ale k téhle muzice jejich hlasy celkem pasují a poslech neruší.
Grafika obalu je sice jednoduchá, ale pořád lepší než nějaká patlanina. Šestnáctistránková knížečka z kvalitního lesklého papíru obsahuje texty (oproti pořadí na CD jsou přeházené - ?), fotky i další nezbytné informace.
Sympatická nahrávka, nejspíš ale jen pro hrstku hledačů neotřelé muziky, která se právě zbavila punkových tenat. I když občas tam ten punk ještě probleskne... hojně v jediné vypalovačce „Opraš svou čest“, méně uprostřed alba ve „Volbě“ a v „Nic není tak zlé“. A ani tohle album... není tak zlé. (úsměv)
Seznam skladeb:
- Cesta
- Memento doby
- Vy...!
- Strůjce štěstí
- Volba
- Nic není tak zlé
- Věčný pár
- Druhé já
- Opraš svou čest
- Ruka váhavá
- Magická kniha
Čas: 38:06
Sestava:
- Tomáš Kolkop – bicí, zpěv
- Jiří Leier – zpěv
- Robert Kellnar – housle
- Aleš Navrátil – kytara, zpěv
- Michal Šrajt – basa
www.wergluvpjos.cz
www.cecek.com
