ALKEHOL – 20 let na tahu

Jedněmi milovaný a respektovaný, druhými nenáviděný a zesměšňovaný. To je, a zřejmě už navždy i bude, osud pražského kvarteta Alkehol. Kapela, která původně vznikla pouze jako boční projekt dvou tehdejších členů jiné, ve své době velmi populární smečky z našeho hlavního města, thrashmetalového Kryptoru, Oty Hereše a Petra „Kuny“ Buneše, si v letošním roce připomíná 20 roků svého působení na domácí scéně. Při této příležitosti vydává bilanční 2CD s velmi výstižným a všeříkajícím názvem „20 let na tahu“.

Hned na úvod bych rád poznamenal, že jsem se tento článek rozhodl pojmout spíše jako informační, než hodnotící (stejně tak, jako jsem to částečně učinil i při recenzi předloňské řadovky), což si myslím, že je v případě tak známé skupiny a navíc výběrového alba i docela přijatelná volba, jelikož předpokládám, že muzika Alkeholu je všem dostatečně dobře známá a to ať už se jedná o jeho příznivce nebo odpůrce.

Celá nahrávka je rozdělena na dva časově, i co do počtu umístěných skladeb, vyrovnané disky, z nichž každý na samém závěru obsahuje po jedné nové písni. Zvolený materiál je zde řazen chronologicky, takže placka číslo 1 mapuje roky 1992 – 99, tím pádem její začátek obstarávají pecky z kultovního bezejmenného debutu, zde v úpravě z roku 2001, to znamená opatřené nikoliv bicím automatem, jako v původní verzi, ale živým bubeníkem (v pořadí „Hospodo nalejvej“, „O chlastu“, „Na Slamníku“, „Travičko zelená“), z nichž v podstatě každá má v repertoáru Alkeholu statut kultu a to samé se dá vlastně říci též o třech následujících věcech, reprezentujících druhé řadové CD „S úsměvem se pije líp“ („Skérujem se“, „Buráky“, „Pivo dělá hezká těla“). Poté přichází vždy po dvou ukázkách z řadovek „Na zdraví“/1995/ (titulní song a „V pátek k večeru“), „Odpočívej v pokoji“ /1996/ (titulka + Davidovská hrůza „Nonstop“), „100%“ /1997/ (další cover, tentokráte Křížkovský „Lejboy“ a „Zase sám“) a „Metla Lidstva“ /1999/ (vály „Je to príma“, „Až já budu v Mexiku“). Mezi poslední dvě zmiňované desky se pak vklínila i jedna věc z alba cover verzí country songů „Alkohol, to je moje milá“ z roku 1998, konkrétně se jedná o song „Alkohol“. První půlku pak uzavírá avizovaná novinka, jenž má taky celkem symbolický název „Není důvod, abychom se věšeli“, kterou bych v repertoáru kapely zařadil rozhodně k těm nadprůměrným. Z uvedených letopočtů snadno můžete zjistit, že v devadesátých letech se autorský tandem Ota/Kuna projevil jako opravdu velmi plodný, jelikož v této době vydávala skupina desky každý rok (ve výčtu ještě chybí CD „Alkeholism“ z roku 94, což je takový položivák s bonusy, včetně několika, v té době nových věcí, který není na kompilaci zastoupen, přestože i na něm bychom nalezli zajímavé pecky), bez toho, aby měla nouzi o jejich . Pojďme ale dál. Disk číslo 2 nám představuje výběr z nosičů vydaných po roce 2000, začínáme „Planetou vopic“ /2002/ („Anděl strážnej“, Až se vrátím“, „Piju jako duha“, pokračujeme přes „Už se to smaží a peče“ /2003/ (titulka, „Dej mi svou duši“, „Jak s tebou tančí“) ke „Kocovině“ /2005/ („Sláva vítězům“, „Pijeme s láskou“, „Pan vodka“, „Rozlezem se v červy“), jedním flákem je zastoupeno album „Dvanáctka“ /2006/ („Pivečko mý“) a po duu písní je pak zařazeno ze dvou zatím posledních studiovek „Johoho“ /2008/ (titulka, „Vožeru se“) a „Pojďme se napít“ /2010/ („Zmaštěnej“, „S chlastem se nesmíš srát“). Stejně jako u prvního CD je na úplný konec celé kolekce zařazena jedna novinka pojmenovaná „Pirátská“, jejíž název už sám vypovídá o obsahu textu, jedná se o velmi říznou pecku, obohacenou silným refrénem, do níž je navíc vtipně zakomponován motiv z velice známé skladby jedné německé metalové legendy (znalci jistě bez problémů odhalí jaké).

Myslím, že pro všechny fandy Alkeholu je tohle zajímavá kolekce, rozhodně kvituji chronologické řazení skladeb (což taky nebývá u výběrovek vždy pravidlem), jelikož i bez jejich různého přehazování jsou oba disky kvalitativně vyvážené. Polemizovat by se možná trochu dalo nad výběrem písní, sám za sebe bych oželel třeba zmíněný „Nonstop“ a místo něj uvítal například „Dejvice“ nebo „Jima Beama“, ale to je pochopitelně, stejně, jako celý tento článek, pouze můj subjektivní názor. Navíc jednu bestofku už Alkehol vydal k 10 letům vzniku, takže je asi pochopitelné, že proběhla částečná obměna, aby nedošlo k úplné obsahové shodě. V celkovém kontextu tvorby kapely je pak tohle 2CD opravdu velmi povedeným počinem, který představuje výběr toho nejlepšího, co kluci ve svém repertoáru za 20 let hraní nashromáždili. Jelikož se jedná o výběrovku, pouze se dvěma novými věcmi, rozhodl jsem se tentokráte od bodování upustit.