Apokalypsa. Zmar. Zmatek. Očištění. Nevyhnutelný osud. Tato slova vás budou napadat při prvním poslechu nové desky THE WRETCHED END. Metal býval vždycky o vyjádření emocí. The Wretched End vsadili na kombinaci deathu, thrashe s velice silnou příměsí blacku. Smíchali všechny tyto ingredience dohromady a vyhřezla z nich již druhá úchvatná deska. The Wretched End si to přišli po dvou letech opět vyřídit s tímto zkaženým světem.
Trojice norských muzikantů se dala dohromady ze slovutných kapel jako jsou Emperor, Gorgoroth, Satyricon a Zyklon. Originální Samothovy riffy doplňuje démonický hlas Cosma. Bicích se ujal Fjellstrom z Dark Funeral. Všichni jsou samozřejmě protřelí profíci, kteří se na metalové scéně pohybují již nějaký ten pátek. Jestli jste někdy chtěli slyšet muziku, která bude hrát ke konci světa, jste tady správně. Nad cdčkem budete přemýšlet, jestli už to nenastalo. Na chvilku uvěříte hysterickým prorokům různých církví.
Od prvních tónů je slyšet, že nová deska je nahrána s obrovskou vervou, že emoce musely ven. Má sílu tsunami. Nebudete vědět, zda je svět černý nebo bílý, stejně jako obal a celý booklet cdčka. Tyrant of the Mountain zahajuje desku skoro až industriální předehrou. Apokalypsa pomalu začíná. Země se chvěje. Cosmo vás naléhavě přemlouvá, že konec opravdu začal. Uvěříte. Deathopian Society vás již nepustí. Stojíte na střeše mrakodrapu. Koukáte na tu paniku pod váma. Padají domy, hysterické výkřiky. Víte, že si lidstvo stejně nic jiného nezaslouží. Death by Nature. Lidé již dávno zapomněli, že nejsou na světě sami. Vše je zničeno. Koukněte na youtube na klip k této písni a pochopíte. V dálce vyrostl atomový hřib. Při Cold Iron Soul si uvědomíte, že už jste stejně dlouho nic necítili. Vypadá to, že kolem je všude zima a chlad. Pomalu se vydáte na cestu. Čas před absolutním očištěním. Krásná šlapavá The Haunting Ground. Pro takovéto písně stojí za to žít. Jste rádi, že jste zůstali naživu. Můžete si aspoň klidu zapařit a nikdo se vám nebude smát. Fear Propaganda má průzračný blackový motiv. Křičíte s Cosmem do prázdného světa. Blackthrone Winter. Přichází prozření. Nemůžete uvěřit tomu, že toto je opravdu konec. Pochyby. Opravdu si tohle lidská rasa zasloužila? Opravdu muselo zvítězit zase zlo? Konec písně dává určitou malou naději. Krásný refrén. Přes všechny emoce, které se vám honí hlavou, máte ale jen obyčejný hlad. Hunger. Další povedená píseň. Věřím a svírají se mi vnitřnosti. Throne Renowned of Old. Obnovíte při závěčném songu svět. Přemýšlejte. Má to vůbec cenu? Bude s kým? Zatím jediné, co by připomínalo známky života, byly obrysy postav na zdi po radiaci. Je to jen na vás.
Pokud jste příliš vnímaví, citliví a máte sklony k depresi, nepouštějte si tuto skvělou desku příliš často. Jinak nad vámi zvítězí pocit beznaděje. Již první deska Ominous z roku 2010 byla předzvěstí něčeho velkého. Na Inroads se ale tato norská formace překonala. Tři talentovaní muzikanti stvořili pro mě něco nadčasového. Málokdy se povede, aby se daly dohromady takové metalové osobnosti a nebyla to jen čirá exhibice. Tady to neplatí. Všichni se doplňují, vše ladí jak má. Vize je jasná od začátku do konce. Je potřeba zničit svět. O promakaném zvuku, vizuální stránce cdčka apod. nemá ani cenu mluvit. Na cestu na obálce budete dlouho koukat a přemýšlet, kam vede.
Cdčko dohrálo. Je ticho. Cítíte ten chlad? Chvilku vám bude zima. Přitáhnete si deku k bradě. Není již opravdu konec světa? Když uslyšíte kýchnutí procházejícího člověka pod oknem, trošku se vám uleví. Nebyla to ale jen halucinace? Znovu stisknete play na věži. Sice máte hlad, ale cd si přehrajete ještě jednou. Pak potřetí a znovu. Symfonie ke konci světa. Věřím jim každý tón, každou sloku. Inroads je opravdu silný zážitek. Jdu se projít ven. Do lesa. Budu přemýšlet.
Seznam skladeb:
Čas: 39:22
Sestava:
http://nocturnalart.com/thewretchedend/
Trojice norských muzikantů se dala dohromady ze slovutných kapel jako jsou Emperor, Gorgoroth, Satyricon a Zyklon. Originální Samothovy riffy doplňuje démonický hlas Cosma. Bicích se ujal Fjellstrom z Dark Funeral. Všichni jsou samozřejmě protřelí profíci, kteří se na metalové scéně pohybují již nějaký ten pátek. Jestli jste někdy chtěli slyšet muziku, která bude hrát ke konci světa, jste tady správně. Nad cdčkem budete přemýšlet, jestli už to nenastalo. Na chvilku uvěříte hysterickým prorokům různých církví.
Od prvních tónů je slyšet, že nová deska je nahrána s obrovskou vervou, že emoce musely ven. Má sílu tsunami. Nebudete vědět, zda je svět černý nebo bílý, stejně jako obal a celý booklet cdčka. Tyrant of the Mountain zahajuje desku skoro až industriální předehrou. Apokalypsa pomalu začíná. Země se chvěje. Cosmo vás naléhavě přemlouvá, že konec opravdu začal. Uvěříte. Deathopian Society vás již nepustí. Stojíte na střeše mrakodrapu. Koukáte na tu paniku pod váma. Padají domy, hysterické výkřiky. Víte, že si lidstvo stejně nic jiného nezaslouží. Death by Nature. Lidé již dávno zapomněli, že nejsou na světě sami. Vše je zničeno. Koukněte na youtube na klip k této písni a pochopíte. V dálce vyrostl atomový hřib. Při Cold Iron Soul si uvědomíte, že už jste stejně dlouho nic necítili. Vypadá to, že kolem je všude zima a chlad. Pomalu se vydáte na cestu. Čas před absolutním očištěním. Krásná šlapavá The Haunting Ground. Pro takovéto písně stojí za to žít. Jste rádi, že jste zůstali naživu. Můžete si aspoň klidu zapařit a nikdo se vám nebude smát. Fear Propaganda má průzračný blackový motiv. Křičíte s Cosmem do prázdného světa. Blackthrone Winter. Přichází prozření. Nemůžete uvěřit tomu, že toto je opravdu konec. Pochyby. Opravdu si tohle lidská rasa zasloužila? Opravdu muselo zvítězit zase zlo? Konec písně dává určitou malou naději. Krásný refrén. Přes všechny emoce, které se vám honí hlavou, máte ale jen obyčejný hlad. Hunger. Další povedená píseň. Věřím a svírají se mi vnitřnosti. Throne Renowned of Old. Obnovíte při závěčném songu svět. Přemýšlejte. Má to vůbec cenu? Bude s kým? Zatím jediné, co by připomínalo známky života, byly obrysy postav na zdi po radiaci. Je to jen na vás.
Pokud jste příliš vnímaví, citliví a máte sklony k depresi, nepouštějte si tuto skvělou desku příliš často. Jinak nad vámi zvítězí pocit beznaděje. Již první deska Ominous z roku 2010 byla předzvěstí něčeho velkého. Na Inroads se ale tato norská formace překonala. Tři talentovaní muzikanti stvořili pro mě něco nadčasového. Málokdy se povede, aby se daly dohromady takové metalové osobnosti a nebyla to jen čirá exhibice. Tady to neplatí. Všichni se doplňují, vše ladí jak má. Vize je jasná od začátku do konce. Je potřeba zničit svět. O promakaném zvuku, vizuální stránce cdčka apod. nemá ani cenu mluvit. Na cestu na obálce budete dlouho koukat a přemýšlet, kam vede.
Cdčko dohrálo. Je ticho. Cítíte ten chlad? Chvilku vám bude zima. Přitáhnete si deku k bradě. Není již opravdu konec světa? Když uslyšíte kýchnutí procházejícího člověka pod oknem, trošku se vám uleví. Nebyla to ale jen halucinace? Znovu stisknete play na věži. Sice máte hlad, ale cd si přehrajete ještě jednou. Pak potřetí a znovu. Symfonie ke konci světa. Věřím jim každý tón, každou sloku. Inroads je opravdu silný zážitek. Jdu se projít ven. Do lesa. Budu přemýšlet.
Seznam skladeb:
- Tyrant of The Mountain
- Deathopian Society
- Death by Nature
- Cold Iron Soul
- The Haunting Ground
- Fear Propaganda
- Blackthron Winter
- Hunger
- Throne Renowned of Old
Čas: 39:22
Sestava:
- Cosmo – zpěv, kytara, basa
- Samoth – kytara
- Nils Fjellstrom - bicí
http://nocturnalart.com/thewretchedend/
