Ihned během prvního poslechu alba Sanatorium mě napadala spousta věcí. A skoro všechny v pozitivním duchu. Ta poslední myšlenka, a to jsem neslyšel ještě poslední skladbu, byla ta, že Spreading Dread jsou na velmi dobré cestě... a takto se má hudba dělat. Ale dejme tomu teda nějaký řád – měl bych se k těmto úvodním slovům teprve dopracovat.
Historie kapely je hodně spletitá a sahá do roku 2006, kdy Šimon Kotrč a Michal Pejznoch skládají první verze, základy skladeb. Kapela se formuje v roce 2007 příchodem bicmena Karla Šafaříka. Mají špatné období, nedaří se jím, hledají zkušebnu... a v tomto období vzniká název Spreading Dread. První koncerty jsou instrumentální a až v letech 2009 a 2010 jsou koncerty odehrané i se zpěvem. Opět nějaké odchody (zpěváci, kytara) a v roce 2011 přichází do kapely nynější zpěvák Miroslav Korbel. V druhé polovině loňského roku se nahrává debutové album Sanatorium ve studiu StreetSound pod taktovkou Honzy Fuky. Finální práce dokončil Miloš Dodo Doležal.
V ruce držím CD, prohlížím booklet... Ilustrace od malíře Jana Hory mě na tomto albu moc nezaujaly. Minimálně přední strana určitě ne. Každý má jiný vkus. Když jsem si později prohlížel autorův web, tak se mně naopak kresby ze žánrů dobrodružství, mýtů a sci-fi zas líbily. A pro takové kresby si určitě SD vybrali tohoto ilustrátora. Obrázky v šestnáctistránkovém sešitku jsou nakresleny ke každé písni (textu) zvlášť a znázorňují děj tohoto koncepčního alba. Svět, který tě požírá... málo času, který ti utíká... dostáváš se do sanatoria... mozek ti (ne)pracuje na maximum, užírají tě myšlenky, pochybnosti, hrůza, strach... neseš velké břímě, táhneš si svůj kříž...
Vida, dostal jsem se pěkně k textům, knížečka je dobře udělaná... Texty ani netřeba překládat, popisovat. Vše je napsáno už v názvech písní. Stránka plná slov, text jedné písně ve třech sloupcích. Jak si to vůbec může někdo zapamatovat? To je nemožné (úsměv). Bastard Brain a Revelation of Dreads to je teda něco a vůbec všechny texty... Při poslechu jedna z prvních myšlenek ohledně zpěvu "to mu to teda jede, nestačí se ani nadechnout a už je tu další sloka".
Samotné texty mají něco do sebe a můj dojem je z toho velmi dobrý. Je to sice vytrženo z kontextu všech textů na albu, ale pokusil jsem se to udělat tak, aby to dalo smysl:
Zamlouvá se mi to a nemám slov.
Hudba na albu Sanatorium je úplný blázinec, ale v dobrém slova smyslu. Nebudu popisovat píseň po písni, ale zhodnotím hudbu jako celek. Hudba SD stojí na kořenech poctivého thrash metalu, ale s příchutí něčeho moderního, chcete-li progresivního. Thrash metal SD je okořeněn death metalem s hard corem a myslím, že tam najdete hodně zajímavých metalových motivů. Různé metalové variace skloubené dohromady. Jsou to variace rozličných kytarových motivů, které vás provázejí od první k poslední skladbě. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak se mi hned vybavil například Jeff Watters a Annihilator s jeho kytarovými postupy a sóly, anebo Testament, který je místy až deathový a to se vším všudy od kytarových riffů až po hlubší výšku hlasu.
Od prvních tónů World Consuming Itself vás kytara pořádně řeže, zasekává se až do morku kosti, melodie prostupuje celým mozkem a nechce se vás pustit. Někdy se zdá, že už je toho moc, ale zavčas se mění tempo a opět je tu horrorová pila. Píseň Bastard Brain otevírá nářez bicích a to je ta skladba, která ničí mozek. Ne, ne, je to jiná skladba. Otevírají se kovové dveře a vítá nás Sanatorium. Posloucháte dál, jste úplně z toho šílení. K hlavnímu hlasu se přidává druhý zpovzdálí a vy chcete před tím vším utéct a nejde to. A to vše nepřetržitě doprovází velmi zdařilá basa, která se dere na povrch, drnčí a požírá ti nervy. Basová linka, rytmika vůbec, je čitelná na celém albu. Vše rychle utíká, jste v úplné extázi.
Tak dobře hudebně propracované album by se dalo poslouchat jen i instrumentálně. Napadlo mě to i z toho důvodu, že zpěv se mi zdá občas nevýrazný, trochu upozaděn na úkor hudby. Poslední skladba Repentance (věnovaná obětem masové manipulace) je právě instrumentální. Že by po takové textové plodnosti došly nápady? Ovšem že ne, to je vtip. Nechte se silnou, melodickou hudbou se spoustou zajímavých kudrlinek a zářezů unášet a přemýšlejte, co jste právě slyšeli. Není čas na přemýšlení. Sanatorium tě chytne do svěrací kazajky, z které se těžko dostáváš a tento proces musíš opět vykonat... Poslouchám desku znovu a i přesto, když vím co mě čeká, tak neustále běhá mráz po celém těle.
Je to těžký nějakou skladbu vypíchnout nad ostatní. Všechny jsou povedené, propracované k dokonalosti, nedá se říct ta a ta je nejlepší. SD na albu Sanatorium pořádně zamakali - taky měli spoustu času. Album má energii, rychlost a šťávu. Je to poctivý metal a ze Spreading Dread určitě nemusíte mít strach.
Seznam skladeb:
Čas: 49:41
Sestava:
http://bandzone.cz/spreadingdread
Historie kapely je hodně spletitá a sahá do roku 2006, kdy Šimon Kotrč a Michal Pejznoch skládají první verze, základy skladeb. Kapela se formuje v roce 2007 příchodem bicmena Karla Šafaříka. Mají špatné období, nedaří se jím, hledají zkušebnu... a v tomto období vzniká název Spreading Dread. První koncerty jsou instrumentální a až v letech 2009 a 2010 jsou koncerty odehrané i se zpěvem. Opět nějaké odchody (zpěváci, kytara) a v roce 2011 přichází do kapely nynější zpěvák Miroslav Korbel. V druhé polovině loňského roku se nahrává debutové album Sanatorium ve studiu StreetSound pod taktovkou Honzy Fuky. Finální práce dokončil Miloš Dodo Doležal.
V ruce držím CD, prohlížím booklet... Ilustrace od malíře Jana Hory mě na tomto albu moc nezaujaly. Minimálně přední strana určitě ne. Každý má jiný vkus. Když jsem si později prohlížel autorův web, tak se mně naopak kresby ze žánrů dobrodružství, mýtů a sci-fi zas líbily. A pro takové kresby si určitě SD vybrali tohoto ilustrátora. Obrázky v šestnáctistránkovém sešitku jsou nakresleny ke každé písni (textu) zvlášť a znázorňují děj tohoto koncepčního alba. Svět, který tě požírá... málo času, který ti utíká... dostáváš se do sanatoria... mozek ti (ne)pracuje na maximum, užírají tě myšlenky, pochybnosti, hrůza, strach... neseš velké břímě, táhneš si svůj kříž...
Vida, dostal jsem se pěkně k textům, knížečka je dobře udělaná... Texty ani netřeba překládat, popisovat. Vše je napsáno už v názvech písní. Stránka plná slov, text jedné písně ve třech sloupcích. Jak si to vůbec může někdo zapamatovat? To je nemožné (úsměv). Bastard Brain a Revelation of Dreads to je teda něco a vůbec všechny texty... Při poslechu jedna z prvních myšlenek ohledně zpěvu "to mu to teda jede, nestačí se ani nadechnout a už je tu další sloka".
Samotné texty mají něco do sebe a můj dojem je z toho velmi dobrý. Je to sice vytrženo z kontextu všech textů na albu, ale pokusil jsem se to udělat tak, aby to dalo smysl:
- ... opatrný mládenec, který se snaží protlouct svými dny
- otrokem vlastní lenosti, kousek po kousku ti utíká čas
- pro pohodlný život zatracujeme svou svobodu, svazujeme se všemi těmi nesmyslnými pravidly
- teď pojídáš všechny chemikálie při každé příležitosti, tvá hlava je jen zřídka čistá
- jsi ve slepé uličce
- místo, kde se můžeš schovat, abych se zbavil svých duchů
- naučíme tě, co je pravda, ó a máte na to právo?
- raději by ses měl rozmyslet, než stiskneš spoušť
- stále pronásledován, stíny minulosti
- pro zachování duševního zdraví vše popřu...
Zamlouvá se mi to a nemám slov.
Hudba na albu Sanatorium je úplný blázinec, ale v dobrém slova smyslu. Nebudu popisovat píseň po písni, ale zhodnotím hudbu jako celek. Hudba SD stojí na kořenech poctivého thrash metalu, ale s příchutí něčeho moderního, chcete-li progresivního. Thrash metal SD je okořeněn death metalem s hard corem a myslím, že tam najdete hodně zajímavých metalových motivů. Různé metalové variace skloubené dohromady. Jsou to variace rozličných kytarových motivů, které vás provázejí od první k poslední skladbě. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak se mi hned vybavil například Jeff Watters a Annihilator s jeho kytarovými postupy a sóly, anebo Testament, který je místy až deathový a to se vším všudy od kytarových riffů až po hlubší výšku hlasu.
Od prvních tónů World Consuming Itself vás kytara pořádně řeže, zasekává se až do morku kosti, melodie prostupuje celým mozkem a nechce se vás pustit. Někdy se zdá, že už je toho moc, ale zavčas se mění tempo a opět je tu horrorová pila. Píseň Bastard Brain otevírá nářez bicích a to je ta skladba, která ničí mozek. Ne, ne, je to jiná skladba. Otevírají se kovové dveře a vítá nás Sanatorium. Posloucháte dál, jste úplně z toho šílení. K hlavnímu hlasu se přidává druhý zpovzdálí a vy chcete před tím vším utéct a nejde to. A to vše nepřetržitě doprovází velmi zdařilá basa, která se dere na povrch, drnčí a požírá ti nervy. Basová linka, rytmika vůbec, je čitelná na celém albu. Vše rychle utíká, jste v úplné extázi.
Tak dobře hudebně propracované album by se dalo poslouchat jen i instrumentálně. Napadlo mě to i z toho důvodu, že zpěv se mi zdá občas nevýrazný, trochu upozaděn na úkor hudby. Poslední skladba Repentance (věnovaná obětem masové manipulace) je právě instrumentální. Že by po takové textové plodnosti došly nápady? Ovšem že ne, to je vtip. Nechte se silnou, melodickou hudbou se spoustou zajímavých kudrlinek a zářezů unášet a přemýšlejte, co jste právě slyšeli. Není čas na přemýšlení. Sanatorium tě chytne do svěrací kazajky, z které se těžko dostáváš a tento proces musíš opět vykonat... Poslouchám desku znovu a i přesto, když vím co mě čeká, tak neustále běhá mráz po celém těle.
Je to těžký nějakou skladbu vypíchnout nad ostatní. Všechny jsou povedené, propracované k dokonalosti, nedá se říct ta a ta je nejlepší. SD na albu Sanatorium pořádně zamakali - taky měli spoustu času. Album má energii, rychlost a šťávu. Je to poctivý metal a ze Spreading Dread určitě nemusíte mít strach.
Seznam skladeb:
- World Consuming Itself
- Losing Time
- Bastard Brain
- Sanatorium
- Doubts
- Revelation of Dreads
- Repentance
Čas: 49:41
Sestava:
- Miroslav Korbel - zpěv
- Šimon Kotrč - kytary, zpěv
- Michal Pejznoch - baskytara
- Karel Šafařík - bicí
- V současnosti také Lukáš Fujan – kytara (dřív jen texty, působí v kapele od roku 2009)
http://bandzone.cz/spreadingdread
