Nejbližší koncerty
BASINFIREFEST 2024

Pražští Momma Know Best se poměrně rychle vyšvihli nahoru v metal/hardcorové scéně a získali si davy fanoušků. Přestože za sebou mají teprve 4 roky společného hraní, vystupují již za hranicemi naší země. Na otázky odpovídal bubeník Pavel Němec.

Na začátek nám trochu představ Momma Knows Best. Kam bys zařadil Váš styl?

Ahoj na začátek.
K první otázce… Co já vím…. Pokuď chceš definici, pohybujeme se asi někde na hranici Hardcore / Metal / Alternativ / Rock / Ambient. Tak nějak.
Tyhle otázky jsou ale vždycky trochu…, protože za prvé, venku je zatím jen naše jedno EPčko, tak to může situaci zkreslovat,  a za druhé, každý vnímá žánr/styl jako takový z jiného pohledu. Někdo pouze z hlediska hudby a snaží se za každou cenu kapelu zaškatulkovat do toho či onoho, jiný bere kapelu nebo jakéhokoliv interpreta z hlediska určitých subkultur, které v žánrech existují a které mají např. stejné názory, postoj k životu, dívají se na věci kolem sebe podobně a rozumí si mezi sebou. Pro kapelu Momma Knows Best platí spíše ta druhá varianta.
Žánr neřešíme, řešíme myšlenku, skládáme hudbu takovou, jaká nás baví a vždy s odkazem na naše texty.  Já osobně škatulky nenávidím, protože vrcholně nenávidím společensky nastavované šablony na to, co kdo je, kam spadá a jaký má tam nebo tam být. Lidi pak ztrácejí vůli být kreativní.

Jakou muziku posloucháte, a má vliv na Vaší tvorbu?

Je toho fakt mraky a vliv ty kapely a interpreti na nás určitě mají. Neposloucháme jen Hardcore nebo Metal, což je hodně důležitý pro náš další vývoj.

Po několika koncertech jste v roce 2010 nahráli první EP  Ain't No Weight Young Lad Can't Take. Jedná se rozhodně o kvalitní materiál. Jste s ním zpětně spokojení, co se týče zvuku a provedení?

Ty koncerty před EP byly jen dva :)
Děkujeme za pochvalu. S EP jsme spokojeni. Teď s odstupem času ale samozřejmě slyšíme plno věcí, které by se daly udělat jinak. Nechceme se tím však vůbec zabývat, protože EP dopadlo, jak nejlépe mohlo v tehdejší situaci. Jsme na něj všichni hrdí. Nemá smysl si teď zpětně říkat: „ten virbl jsem zahrál mimo“… „ta aranž mohla být jinak“… nebo… „tady mohl být jiný zpěv“ apod. Mohl a nemusel…   EP Ain't No Weight Young Lad Can't Take pro nás znamená hlavně něco víc…
Nejde jen o zvuk nebo samotnou skladbu, jde hlavně o to, že pro nás už navždy bude spojené s tím, co pro nás znamenala ta cesta před ním a co nás stálo rozjet kapelu Momma Knows Best (nemyslím materiálně). Nikdy jsem z EP nebyl zklamaný a vždycky si ho rád sem tam pustím a zavzpomínám na ty šílený a krásný časy, když jsme ho skládali a nahrávali…

Pro mix a mastering jste si vybrali Biotech v Praze. Proč právě toto studio? Nutno podotknout, že je velmi kvalitní a nahrává zde například i David Koller.

Probírali jsme se mraky studií, než jsme se rozhodli. Poslouchali jsme pořád referenční nahrávky a furt nic. Nic co by nás pořádně nakoplo. Co si budeme povídat, v ČR nebylo moc alternativ, kde bychom mohli EP udělat, pokud nechceš vyloženě garážovou desku. Když nad tím tak vzpomínám, tak Biotech byl pro nás tehdy možná volba, ale určitě ne na prvním místě, protože jsme věděli, že si Ecson může dovolit za svoji profi práci říct i o velký peníze.  Po nějakým čase jsme si ale řekli, že na to prostě serem a jdem do toho i za cenu, že se zadlužíme. Ozvali jsme se mu, poslali demáče  které jsme měli připravený a řekli, že bychom eventuelně chtěli u něj ve studiu dokončit EP, ale  že jsme začínající kapela, která si nemůže dovolit, aby to bylo moc drahý, ale zároveň nechceme, aby to byla sračka… a co navrhuje? :D
Ecson zareagoval hned. První referenční mix, který nám poslal, rozhodl o tom, že chceme EP dokončit u něj.
Je to člověk, kterého si nesmírně vážíme a respektujeme. Hodně nám pomohl a pomáhá do dneška.
Nahrávali jsme u něj potom kompletně ještě náš singl Not a Blink, který jsme vypustili v září 2011.

Vaše první zahraniční tour po Slovensku přichází v únoru 2011. Zavzpomínáte na něj někdy?

Vzpomínáme na to určitě rádi… Byla to první šňůra koncertů v řadě. Nebylo jich moc, asi pět, ale i tak jsme se tehdy cítili jako na turné… :D Nutno dodat, že tour vypadá přeci jen trochu jinak ;)

Následuje několik hodně zajímavých koncertů s The Switch, War From A Harlots Mouth, Bring Me The Horizont či na letním festivalu Rock For People. Která z těchto akcí pro Vás nejvíc znamenala, nebo byla nejzásadnější?

Všechny akce jsou pro nás zásadní, protože v podstatě na každé děláme to, co milujeme – HRAJEME! Snažíme se moc nerozlišovat akce, které jsou pro nás důležité a které nejsou nebo jsou důležité méně. Na každým koncertu necháváme všechno, jako kdyby to měl být náš koncert poslední a je jedno jestli je tam 1000 lidí jako v Meet Factory s BMTH a nebo je to koncert v půl druhy ráno v klubu pro 30 lidí. Každý, kdo se jde podívat na nějaký koncert, by měl dostat to nejlepší z dané kapely.
Díky koncertu v Meet Factory před 1000 lidmi jsme si zahráli na festivalu Brutal Assault 2011, ale díky koncertu v Toruni (Polsko) v půl druhý ráno před 30 lidmi se najednou objevil promotér, který pořádá velké festivaly ve Varšavě, kde nás chce teď v květnu. Nikdy nevíš.

Jak jste po poměrně krátkém působení na české scéně dostali k takto zajímavým akcím? Je to i díky dobrému managementu? V čem vidíš Váš úspěch?

Řekl bych, že na to z větší části odpovídám už v minulé otázce. V první řadě je to o přístupu samotné kapely.
Máme kolem sebe ale pár lidí, kteří nám věří a hodně pomáhají (např. Majkláč z Bandzone.cz). Nedělali by to, pokud by si ale mysleli, že to budeme flákat.
Jinak si moc ale nemyslíme, že máme za sebou nějaký úspěch. Jsme pořád kapela, ve které všichni ráno chodíme do práce a večer a po nocích se věnujeme kapele. Hudba není naše profese.

Zahráli jste si i v Polsku. Je hodně rozdílná tato scéna, co se týče fanoušků a celkové prostředí, oproti té české?

V Polsku jsme měli zatím jen asi 3 koncerty, tak nebudu srovnávat scénu jako takovou, zas tolik jsme toho nepoznali, až budeme mít celý tour jen po Polsku, tak možná budeme schopni srovnávat. Co se však polskému publiku upřít nedá, je zpětná vazba kapele, lidi kupujou merch, paří o sto šest, a nestojí v řadách s půllitrem v ruce. Je to jiné, atmosféra tam byla vždy skvělá.

Po dvou letech přišel odchod kytaristy Honzy, kterého nahradil Igor Zacharov. Posunula Vás tato změna směrem dopředu?

Honza byl velkej dříč a po muzikantské stránce se mu nedalo moc co upřít, ale něco mezi námi prostě nefungovalo. Je to chemie. Vztahy nebyly úplně ideální mezi některými členy a tak jsme se radši vzájemně domluvili na odchodu.
Igor do kapely zapadl. Znali jsme ho už z dob, kdy nám spolu s Igorem Brusem natáčeli videoklip k Not a Blink. Přinesl čerstvej vítr, hodně rychle se naučil naše songy, zapojuje se do skládání nových, má plno zkušeností v oblasti grafiky, art designu a točení videí, proaktivně řeší organizační záležitosti kolem kapely… Dá se tedy říct, že jsme se posunuli zase o kus dál.

Na posledním singlu a videoklipu Not A Blink Vám vypomohl i Liam Cormier z Cancer Bats. Bylo těžké domluvit tuto spolupráci?

Naopak nás překvapilo, jak lehce to klaplo. Relativně… člověk si prostě musí jít za svým :D
Kapela Cancer Bats je hodně vytížená (cca 300 koncertů ročně), bylo tedy spíše těžký vymyslet, jak to celý realizovat. Po nějaký době, co vypukla první myšlenka hostovačky, jsme se dozvěděli, že Cancer Bats budou hrát na Rock For People 2011, byla to jedinečná příležitost odchytit je v rámci jejich tour  v ČR, protože na RFP jsme měli hrát i s MKB. 
Za tuto spolupráci vděčíme hlavně Tomášovi Mládkovi z Flowers For Whores, který se zná s Liamem osobně a přes kterého jsme Liama kontaktovali. Proběhlo pár mailů a Liam kývnul, že do toho jde.
Ten týden, co byl fesťák, jsme trávili dovolenou u nás na chalupě kousek od Hradce, předělali jsme naší dodávku na pojízdné amatérské studio (posíláme i fotku :D) a pak už to bylo jen na vytrvalosti našeho kytaristy, který stále dolejzal do VIP stanu, kde byli Cancer Bats a ptal se Liama kdy už půjde :D
Po jejich setu pak šel k nám do studio-dodávky, kde nahrál part jeho vokálů. Jako díky od nás dostal bednu ovoce a duet byl na světě :-)
Celé to klaplo taky díky tomu, že Liam není žádná rádoby „Star“ ale skvělej člověk, který do toho jednoduše šel… 
 
Pracujete na nějakém novém materiálu? Přemýšleli jste už o dlouhohrající desce?

Jasně. Materiál se nám pomalu ale jistě kupí a chceme určitě nahrát LP namísto dalšího EP. Uvidíme, jaké budou možnosti. Nahrát LP je pro nás velký závazek a zároveň výzva. Vzhledem ale k rozmanitosti materiálu, který zatím máme, by nám jedno EP rozhodně nestačilo. Nechceme se zavazovat termíny, zatím je vše v přípravách a nechceme nic uspěchat, doufáme však, že do konce roku bude hotové.

Mezi Vaše poslední novinky patří Eurotour, aneb Hrajeme zadáča všude, tam kde je elektřina. K této příležitosti jste vytvořili i video. Popiš trochu tento projekt.

Šlo nám o to, že jsme měli rezervy v tour, nějaké dny byly volné a nestihly se zabookovat. Řekli jsme si, že když už budeme na cestách, můžeme hrát v podstatě všude, kde nás napadne a kde nás lidi nechají. Proč mít na tour volné dny jen proto, že není akce v klubu? Nepotřebujeme k hraní kluby a promotéry. Stačí elektřina a pár metrů místa. Natočili jsme video a čekali na to, kdo se ozve. O tom to celý bylo. Z tohoto vznikla i první Secret Show kterou jsme realizovali u nás ve zkušebně a kam pozvali okruh našich nejbližších známých. Tyhle akce mají svůj nádech, přijdeš jim na chuť.

Čeho byste chtěli v budoucnu dosáhnout? Máte nějaký vysněný koncert nebo událost.

Snů je mnoho, času málo. Chceme hrát. Prostě žít. Mít hodně koncertů. A dostat se za hranice ČR.

Díky za rozhovor.

My děkujeme.


Zveřejněno: 06. 05. 2012
Přečteno:
3379 x
Autor: Louluk | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář