Ve stejný den jako vyvrcholení brutálního útoku se nedaleko mého bydliště konala akce mnohem skromnější. Plakáty slibovaly začátek festíku už ve 12:00, což mi při počtu osmi kapel vycházelo tak do 20:00. Říkal jsem si o kterou kapelu asi přijdu, když dorazím v jednu, ale nepřišel jsem o nic. V areálku (nádvoří obecního úřadu s moc pěkným pódiem, ale žel s minimem sedaček) se nacházelo asi 10 lidí, vesměs pořadatelů či kuchtíků, ani pivo ještě netočili. Pokecal jsem lehce s pořadateli a zjistil, že oficiální start je ve 14:00.
Přesně s úderem zmíněné druhé odpolední začínají svůj první koncert v historii strakoničtí SANDSIDE. Parta čtyř mladíků mě docela překvapila ? melodický svižný punk rock core, slušně zahraný, slušně anglicky zazpívaný. Hodně zlepšit je třeba uvádění skladeb a taky by nebylo od věci, kdyby muzikanti stáli čelem k masám ... basák stál skoro celej koncert bokem! Lidí ochotných věnovat se nějakýmu pohybu pod pódiem ale jaksi nebylo. Ono jich vlastně moc nebylo obecně, snad 50?
PROMISES si pamatuju už od roku 1996, kdy vydali demo 96. Tehdy si vysloužili nálepku český Paradise Lost. Pak natočili ještě jednu MC a jedno CD a měli celkem slušně našlápnuto. Jenže přišly personální problémy a kapela se nějak vytratila. Byl jsem na jejich současnou produkci docela zvědavej, protože na letáku stálo new metal. Ale od prvních tónů bylo jasný, že žádnej new metal to nebude. Mikrofon sice drží v ruce sympatická slečna a pánové jí do zpěvu vůbec nefušujou, ale hudebně to víceméně vychází z doby Understanding. Několik starých věcí zaznělo, akorát zpěv byl ženský, a nutno uznat, že kvalitní. Mě se Promises líbili. Tak jsem se s nima trochu dal do řeči, kdy jako vyjedou s něčím novým, ale hned to asi nebude, protože 8 měsíců nefungovali a teď se znovu rozjíždějí.
THE MOOD, další neznámá. Další slečna na pódiu, tentokrát s baskytarou (a občasným zpěvem), plus tři pánové, z toho jeden s klávesama. Stylově snad nějaké emo, většinou v pomalejším tempu, ale občas taky svižnější. Čistý zpěv obstarával většinou klávesák, ale pomáhal i kytarista s baskytaristkou. Sehraný a zahraný dobře, ale styl není mému vkusu zrovna blízký.
A změna stylu o 180 stupňů. Staří známí WITH CARE servírují parádní thrash core. Píšu to pokaždý, ale oni se opravdu pořád zlepšují. Frontman Eda ani tentokrát nezklamal, po první skladbě slíbil lidem ukázat kozlíka, když přijdou blíž, a protože lidi přišli, odložil triko a všichni mohli obdivovat jeho maxi tetování na pupku. Jednu skladbu pak odeřval napůl vleže. Na plac se sešli snad všichni návštěvníci a Withcaristi sklidili za svůj výkon zasloužené ovace.
Americký kytarista AUSTIN LUCAS se mi líbil jak z CD, tak na koncertě v rokáči na Křemelce. Ani tentokrát nezklamal. Pozval lidi, aby si sedli pod pódium a pak hrál a hrál a zpíval a zpíval. Kdo nečetl mou velechválu minule, tak jen připomenu, že se jedná o maníka v stále stejné džísce, jen s kytarou a skvělým hlasem. Žádný metal, žádný punk, pohodová rocková muzika, snad trochu ?nakažená? irskými baladami. Dvě skladby zazněly dokonce i bez té kytary.
Po tomto vystoupení jsem to zabalil, protože jsem vyrazil na kole bez světla a pěšky se mi domů nechtělo. Takže nevím, o co jsem přišel, protože podle šeptandy prý dvě kapely odpadly a zbyla snad jen LANDMINE SPRING. Odjížděl jsem v půl devátý, z čehož plyne, že za šest a půl hodiny odehrálo vystoupení pět kapel. Na metalovém festu nepředstavitelné plýtvání časem, tady prostě pauzy delší než jednotlivé hrací časy kapel. Ale jinak pohoda, tak snad zase někdy příště.