X-CORE jsem měl, nejspíš kvůli názvu, zafixované jako hardcorové drtiče. Ale byl to jen takový dojem, protože v současnosti jsem o kapele věděl jen to, že existuje a kdysi recenzovaná nahrávka mi z paměti nadobro zmizela. Až teď se ke mně dostalo další kolečko se záznamem hudby téhle party, která existuje od roku 1998 a jak jsem se dočetl na jejich webu, má za sebou spoustu koncertů po boku respektovaných zahraničních kapel i celou řadu nahrávek. Poslechl jsem si pro ilustraci ukázky z předchozího alba In Hell a podle všeho tehdy kapela valila docela tvrdě a střídala drsné zpěvy s čistými – a vyšel mi z toho metalcore.
Ale ať už X-CORE hráli co hráli, teď metalcore nehrají. Těžko jednoznačně říci, co to vlastně je... na BZ uvádí všeobjímající kombinaci metal-rock, já bych po několika posleších Life And Stuff přiklonil k nějakému hybridu rocku, core, metalu, popu.... Slovo hybrid nemyslím hanlivě, jeho význam je ostatně úplně jiný, než si většina lidí myslí, a „přeložit“ jej do hudební rétoriky, vyšlo by „crossover“. Tak že by X-CORE hráli crossover?
První poslech odhaluje, že X-CORE hrají hlavně tak, aby se to líbilo co nejširšímu spektru posluchačů. Tuny melodií, kvanta čistých vokálů, spousta hitových momentů... perfektní instrumentální i pěvecké výkony a dokonalý zvuk. A taky hodně pasáží sladkých jako med a vlezlých až je to protivné.
Úvod slibuje mnohé – po krátkém intru (načíná jej part klavíru, na který se nabalují kytary, bicí i vokály) se rozjíždí asi nejlepší song – Don´t Forget. Od začátku totální šlágr s cizelovanými čistými zpěvy, s obrovským hitovým potenciálem, a aby toho „měkkého“ nebylo příliš, přidává se hrdelní řev. Vcelku pochopitelně čisté vokály jedou s melodiemi a řev s tvrdšími pasážemi hnanými dusotem bicích, nechybí ani kytarové eskapády a klávesové tóny na závěr. Každopádně refrén je nakažlivý až běda a určitě se tahle pecka bude líbit i na živo. Leč s následující Good Bye Forever mé nadšení prudce klesá... Začátek je luxusní, smyčce kouzlí příjemnou atmosféru, ale pak je vystřídá fádní cukrkandlová melodie a ten refrén... ten mi přijde... odpudivý. „Vo oóóu“ zní jak špatný vtip (v bookletu se tedy píše „wooou“), celou skladbu posílá do kopru a nezachrání ji ani dokonalá kytarová sóla a další hrátky... protože se vždycky vrací ona hrůza.
Tak, dvě skladby, a hned tak protichůdné názory. Co dál? Nebojte, nebudu tady pitvat jeden song po druhém, ono by to za chvilku znamenalo opakovat se pořád dokola... V podobně unylém duchu jede i I´m Yours, pak se v několika kusech přitvrzuje, ale vždy se mezi ostřejšími pasážemi objevují i momenty melodické, ústy kapely podmanivé, ústy mými vlezlé...
Zmínit bych měl ještě dvě skladby, které uspěly ještě dříve, než album vyšlo. She´s Magnetic prý vyhrála nejednu hitparádu a přiznejme si, hitparády to musely být mainstreamové, protože jde o cajdák pro slečinky, který načíná neuvěřitelně fádním „jéé ééé ééé“ (booklet -> „yeee“) a který je plný smutku a obsahuje perly typu „we are so far“, „I want you here“ nebo „remember our last kiss“. Mladým se to bude zákonitě líbit, protože X-CORE zpívají o těch jejich problémech, starší jedinci asi otráveně mávnou rukou. Druhá úspěšná skladba, „Black Market´s Soul“ se objevila na soundtracku k filmu Lidice a i když je to pomalá kompozice, drží si odstup od kýče a vlastně téma smutku zpracovává o poznání vyspěleji než propíraná She´s Magnetic.
Je mi jasné, že tahle muzika bude na mladé posluchače zabírat měrou vrchovatou a vlastně nevidím důvod, proč kapele cokoliv vyčítat. Naopak, za všechny doprovodné záležitosti zaslouží pochvalu jako hrom – booklet je skvostný, graficky dokonalý a navíc i pohledný, zvuk jak již bylo naznačeno skvělý a „zahraniční“ – ostatně pořizoval se u mistra Grapowa, který přispěl i kytarovými sóly. A aby těch hostů nebylo málo, v I Love My Schizophrenia si zařval sám Derrick Green a v několika skladbách se o atmosféru stará smyčcový orchestr.
Seznam skladeb:
Čas: 51:10
www.x-core.cz
http://bandzone.cz/xcore
Ale ať už X-CORE hráli co hráli, teď metalcore nehrají. Těžko jednoznačně říci, co to vlastně je... na BZ uvádí všeobjímající kombinaci metal-rock, já bych po několika posleších Life And Stuff přiklonil k nějakému hybridu rocku, core, metalu, popu.... Slovo hybrid nemyslím hanlivě, jeho význam je ostatně úplně jiný, než si většina lidí myslí, a „přeložit“ jej do hudební rétoriky, vyšlo by „crossover“. Tak že by X-CORE hráli crossover?
První poslech odhaluje, že X-CORE hrají hlavně tak, aby se to líbilo co nejširšímu spektru posluchačů. Tuny melodií, kvanta čistých vokálů, spousta hitových momentů... perfektní instrumentální i pěvecké výkony a dokonalý zvuk. A taky hodně pasáží sladkých jako med a vlezlých až je to protivné.
Úvod slibuje mnohé – po krátkém intru (načíná jej part klavíru, na který se nabalují kytary, bicí i vokály) se rozjíždí asi nejlepší song – Don´t Forget. Od začátku totální šlágr s cizelovanými čistými zpěvy, s obrovským hitovým potenciálem, a aby toho „měkkého“ nebylo příliš, přidává se hrdelní řev. Vcelku pochopitelně čisté vokály jedou s melodiemi a řev s tvrdšími pasážemi hnanými dusotem bicích, nechybí ani kytarové eskapády a klávesové tóny na závěr. Každopádně refrén je nakažlivý až běda a určitě se tahle pecka bude líbit i na živo. Leč s následující Good Bye Forever mé nadšení prudce klesá... Začátek je luxusní, smyčce kouzlí příjemnou atmosféru, ale pak je vystřídá fádní cukrkandlová melodie a ten refrén... ten mi přijde... odpudivý. „Vo oóóu“ zní jak špatný vtip (v bookletu se tedy píše „wooou“), celou skladbu posílá do kopru a nezachrání ji ani dokonalá kytarová sóla a další hrátky... protože se vždycky vrací ona hrůza.
Tak, dvě skladby, a hned tak protichůdné názory. Co dál? Nebojte, nebudu tady pitvat jeden song po druhém, ono by to za chvilku znamenalo opakovat se pořád dokola... V podobně unylém duchu jede i I´m Yours, pak se v několika kusech přitvrzuje, ale vždy se mezi ostřejšími pasážemi objevují i momenty melodické, ústy kapely podmanivé, ústy mými vlezlé...
Zmínit bych měl ještě dvě skladby, které uspěly ještě dříve, než album vyšlo. She´s Magnetic prý vyhrála nejednu hitparádu a přiznejme si, hitparády to musely být mainstreamové, protože jde o cajdák pro slečinky, který načíná neuvěřitelně fádním „jéé ééé ééé“ (booklet -> „yeee“) a který je plný smutku a obsahuje perly typu „we are so far“, „I want you here“ nebo „remember our last kiss“. Mladým se to bude zákonitě líbit, protože X-CORE zpívají o těch jejich problémech, starší jedinci asi otráveně mávnou rukou. Druhá úspěšná skladba, „Black Market´s Soul“ se objevila na soundtracku k filmu Lidice a i když je to pomalá kompozice, drží si odstup od kýče a vlastně téma smutku zpracovává o poznání vyspěleji než propíraná She´s Magnetic.
Je mi jasné, že tahle muzika bude na mladé posluchače zabírat měrou vrchovatou a vlastně nevidím důvod, proč kapele cokoliv vyčítat. Naopak, za všechny doprovodné záležitosti zaslouží pochvalu jako hrom – booklet je skvostný, graficky dokonalý a navíc i pohledný, zvuk jak již bylo naznačeno skvělý a „zahraniční“ – ostatně pořizoval se u mistra Grapowa, který přispěl i kytarovými sóly. A aby těch hostů nebylo málo, v I Love My Schizophrenia si zařval sám Derrick Green a v několika skladbách se o atmosféru stará smyčcový orchestr.
Seznam skladeb:
- Intro
- Don´t Forget
- Good Bye Forever
- I´m Yours
- Go With Us
- I Love My Shizophrenia
- Nobody Is Bad
- Wingless
- She´s Magnetic
- Someone Said
- Revenge
- Black Market´s Soul
Čas: 51:10
www.x-core.cz
http://bandzone.cz/xcore
