Plutonium je kapela nebo lépe řečeno one-man projekt chlapíka ze Švédska, který si nechá říkat J. Carlsson. Tento multiinstrumentalista složil, nahrál a nazpíval celé album zcela sám. Že problémy s vydáváním nosičů nemají jen tuzemské kapely, ale i ty ve Švédsku, dokumentuje případ této desky. Materiál nahraný již v letech 2008 – 2009 si nakonec vydal Jautor letos na vlastní pěst.
Plutonium produkuje industriální black metal, žádná dřevorubecká řež, ale silně propracovaná záležitost, v které dostávají prostor nasamplované zvuky napěchované na blackmetalový základ. Protože je kapela, nejen v našich končinách, relativně neznámá, pro přiblížení tvorby bych jako vzory nebo citelnou inspiraci jmenoval DHG, dříve DØDHEIMSGARD, a SATYRICON, obě kapely jsou v celkovém soundu cítit.
První dvě věci na albu jsou lehce matoucí, jelikož by se dle nich mohlo zdát, že se zde bude jednat o nářez vedený jen a pouze v rychlopalebné smršti. A Tribute To The Tools Of The Cosmic Abortionist je jednoduše blackmetalová nakládačka od a až po z. Kulometná palba bicích, pro žánr typický vokál a kytara kouzlící melodie. V závětří je ovšem cítit, že jenom s těmito postupy si hlavní mozek nevystačí a tak v půlce skladby implantuje do mozaiky další střípky industriálních ruchů, ale v nastoleném tempu se nepovoluje. V podobném duchu se odvíjí i druhá Devilmentertainment Non-stop. Následuje Peace Keeper, která působí spíš jako předěl/intro mezi dalšími songy, ty už vaří z trochu jiného hrnce. The Misery King i Unintelligent Design jsou silně načichlé tvorbou norských Satyricon, zatímco první z dvojice svojí jednoduchostí a až primitivním rytmem bicí soupravy evokuje jejich poslední tvorbu, žel bez takového uhrančivého efektu jako u originálu. To Unintelligent Design nás vrací o dekádu zpět a připomene především období desky Rebel Extravaganza, její začátek dýchá duchem Satyricon až to zní jak kopie. Zbytek alba obsahuje ještě jedno intro a tři další věci, které se nesou na vlně relativně složitějších postupů, kdy se neustále střídají tempa. V poslední Hell Is All Round je už ale všech těch změn a střídání sypaček s náhlým zpomalením tolik, že skladba postrádá ten pravý drive a díky své násilné komplikovanosti vychází poněkud do ztracena. Lehce rozpačitý závěr.
J. Carlsson má své kořeny v syrovém black metalu, ale vystačit si jenom s ním je mu málo a tak neustále vymýšlí, jak jeho tradiční formu okořenit, aby to nebyla pouhá fádní nuda. Jeho postupy jsou mi sympatické a několikrát na albu dokáže rozehrát tak silné momenty, že není v podstatě co vytýkat. Chvályhodné jsou především chytlavé kytarové melodie podbarvené elektronikou, které se mu daří v nejrychlejších pasážích vykouzlit. Mrazivá, temná a psychedelická forma industriálního black metalu působí jako soundtrack k vesmírnému nekonečnu. Vše zní správně space a nelidsky, čemuž nahrává množství zvuků, hromada strojových ruchů až po náznaky orchestrálních pasáží. Na druhou stranu nemá cenu si nalhávat, že toto jeho snažení je naprosto originální záležitost, přes všechny klady ale výsledný efekt kvalit výše zmíněných klasiků žánrů prostě nedosahuje. Ovšem to nic nemění na tom, že se jedná o počin zajímavý a rozhodně ne nudný. Stačí jen pustit play a Hell Is All Round.
Čas: 47:19
Seznam skladeb:
- A Tribute To The Tools Of The Cosmic Abortionist
- Devilmentertainment Non-Stop
- Peace Keeper
- The Misery King
- Unintelligent Design
- Zero Swarm
- Nuclear War Insence
- Det Doda Exemplets Makt (Two Minute Hate Part II)
- Hell Is All Around
