Po vykrádačce sama sebe ?Century Child? mě Nightwish s novým materiálem příjemně překvapili. Singl Nemo sice mé očekávání dost srazil k bodu mrazu, ale regulérní ONCE teplotu dostává k pomyslné a relativní teplotě varu. Hned při úvodní Dark Chest of Wonders se na nás vyvalí tvrdé rytmické kytary, do té doby u Nightwish nepoužité, podporované Londýnskou filharmonií, což jsou tedy hřeby do palice jak kráva. Poněkud nám ubylo operního stylu zpěvačky Tarjy a přibyl mužský vokál ?nového? basisty Marca Hietala, který se zřejmě v kapele už dobře adaptoval. Své kvality ostatně dokáže hned na 2. tracku a zdárně sekunduje přes celou desku. Další kousky se nesou v podobné linii. Přibylo hodně epičnosti, skladby jsou daleko více propracované. Jen mi chybí nějaká ta vypalovačka, maximálně se dostanem do rychlejšího :-) midtempa a to ještě zřídka. Každopádně se tato pětice dostala z bahna ?metalové popiny? a podařilo se jí nasadit laťku hodně vysoko.
