Na záčatek musím říct, že Pantera byli ( jsou ) moji superoblíbenci. Album Far Beyond Driven( 1994 ) bylo moje vůbec první setkání s tvrdším metalem, takže jsem měl ( mám ) pro tyhle texasany opravdu slabost. Proto mě zpráva o jejich rozpadu opravdu nepotěšila. Anselmo začal zpívat v Superjoint Ritual a Down, ale alba popravdě nic moc. Kusé zprávy o aktivitách bratrů Abbotových a potenciálním založení kapely se završily zhlédnutím klipovky Save me na Mtv 2, která mě donutila zírat s otevřenou hubou a Damageplan zařadit mezi očekáváné projekty tohoto roku. Bylo nad slunce jasné, že kluci nemůžou vyjít na světlo s nějakým klonem Pantera, už jenom proto, že hlas Phila Anselma byl jedním z poznávacích znamení a proto by težko náhradníka za mikrofonem přijali fans ( viz Iron Maiden, Judas Priest, částečně Sepultura a další ). Vinnie Paul, Dimebag Darrell si proto přizvali na pomoc talentovaného Pata Lachmana ( zpěv ) a Boba " Zilla " Kahaka ( basa ) a společně vytvořili desku New Found Power, o které si teď povíme něco více.
Album je naprosto přirozenou evolucí a přesně takhle jsem si nástupce Pantera představoval. V hudbě samotné lze odkaz Pantera najít velmi snadno, tvrdé riffy, sóla, těžkotonážní bicí, výrazné melodie. Vše je ale ponořeno do moderního místy až nu - metalového oparu, který dává skladbám jiný, různorodější náboj. A z toho New Found Power těží. To, že kytarové riffy budou smrtící a bicí přesné jako atomové hodinky jsem čekal, ale že zpěvák Pat Lachman bude tak dobrý mě překvapilo. Zpívá pestře, v mnoha polohách - šepot, řev, melodie i rytmická recitace. Muž na svém místě. O to více překvapí, že se na místo frontmana přeorientoval z postu kytaristy. Možná proto má takový cit pro frázování. Hned první Wake up po klidnějším začátku opravdu probudí a plní roli otvíráku. Slyšet zase po delší době riffování Dimebaga je paráda. Následuje Breathing New life s nekompromisním rytmem bicích a koncem. Titulní skladba se valí silou hurikánu, která smete všechny pochybnosti o směřování kapely. Překvapí další v pořadí Pride, která není tak sevřená a uvolněný Patův melodický zpěv táhne celou skladbu do hitparádových končin. Podařený kousek. To pátá, vrtulová Fuck you už je jízda podobná Domination nebo Fucking Hostile. Z dalších písní bych vyzvedl Explode s chytlavým riffem, klipovou Save me, pomalejší Crawl a třeba modernou inspirujíci se Blink of an Eye. Zvuk je prvotřídní, masivní a všedrtící.
Damageplan natočili vyrovnanou, velmi moderní, metalovou desku, která určitě nezklame příznivce Pantera, ale má co nabídnout i mladší generaci posluchačů, kteří třeba o této kočkovité šelmě nikdy neslyšeli. Důstojný nástupce legendárních drtičů. Skladatelsky pestré, nenudící. Svěží vánek do metalových vod.
Playlist:
1 - Wake up
2 - Breathing New life
3 - New Found Power
4 - Pride
5 - Fuck you
6 - Reborn
7 - Explode
8 - Save me
9 - Cold Blooded
10 - Crawl
11 - Blink of an Eye
12 - Blunt Force Trauma
13 - Moment of Thruth
14 - Soul Bleed
