
O reakci na prohlášení Milana Škody jsme požádali Karla Balčiráka, šéfredaktora a spoluvydavatele Sparku, který byl Milanem Škodou označen za viníka konce Metaliště na stránkách našeho největšího časopisu věnovaného tvrdé muzice.
Ahoj Karle, četl jsi prohlášení Milana Škody, které bylo rozesláno na spoustu adres české metalové komunity?
Četl, samozřejmě, protože jeho prohlášení je vlastně totožný e-mail, který on poslal mně. Dost mě zarazilo, že takhle osobní věci ventiluje tímto způsobem, což mě skutečně zklamalo. I kdyby měl pravdu z padesáti procent, tak se to prostě nedělá. Jeho způsob a reakce je silně neprofesionální. Navíc zkresluje pohled lidí i kapel, kteří Metaliště měli rádi a mělo podle nich význam.
On to totiž poslal asi na 250 adres...
Ono se k tomu strašně těžko vyjadřuje, nechci aby to vypadalo, že jsem nasranej a nyní zde začnu ventilovat své emoce. Celý problém není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. První věc, kterou je třeba uvést na pravou míru – nejzásadnější nepřesnost uvedená v jeho dopise je, že on samozřejmě věděl že Metaliště přejde pod novou rubriku Czech Blade a tu bude vést redaktor, Honza Sedlák, který Czech Blade, jehož součástí se Metaliště stalo, bude koordinovat. To samozřejmě věděl. Spark ani žádná podobná instituce není demokratický cirkus, kde si redaktoři, spolupracovníci, a nebo zaměstnanci kladou podmínky. Takhle to nikde a nikdy nefunguje.
Já jsem Metaliště vzal, protože mi přišlo sympatické. Znal jsem jméno Milan Škoda z minulosti, věděl jsem, že je to člověk, který se snaží kapelám pomáhat, že českou scénu bedlivě sleduje a je maximálně zapálený pro věc. Vždycky je fajn dělat s takovýma lidma.
Tys mu slíbil, že bude mít v každém čísle jednu stranu, ale vývoj byl trochu jinej...
Mně přišla myšlenka Metaliště zajímavá, Milan se českým kapelám hodně dlouho věnuje, navíc Metaliště jako značka má tradici. Tak jsme spolu začali dělat, nějaký čas běželo měsíčně, ale od roku 2010 bylo Metaliště v souvislosti se změnami v časopisu zařazeno pod rubriku Czech Blade. Takový byl vývoj. Milanovo snem bylo, že v Metališti budou recenze všech českých kapel, třeba Arakainu nebo dalších skupin, které třeba vydávají u větších nebo zahraničních labelů. Já mu říkal: „podívej se, Metaliště nahradilo Tuzemské podhoubí, které se věnovalo demo nahrávkám začínajících kapel. Postupem času se ale situace změnila, i začínající kapela dnes snadno nahraje materiál na úrovni a vydá si jej třeba sama“. Říkal jsem mu, že některé české kapely chceme dávat do bodovací tabulky: „takže počítej s tím, že Ti tam všechny české kapely, který do redakce pošlou své album, nedám“. Redakce si vždy vybírá komu se věnovat víc a rozhodnutí je vždy v kompetenci šéfredaktora. Ne jednotlivého redaktora. Ale na toto měl Milan svůj úhel pohledu. Často se vám stane, že pracujete s lidmi, s nimiž si v diskuzích příliš nerozumíte, ale vždy je důležité se nad to snažit povznést, protože zásadní je spokojenost čtenářů a ne vaše sympatie k jednotlivcům, kteří jsou součástí celku. Kdybych s ním měl nějaký problém, tak mu Spark přestane publikovat jeho věci a řekl bych mu končíme, ale Metaliště normálně vycházelo.
Navíc žádná rubrika nemá ve Sparku definitivu, každá stránka si musí svou existenci „obhájit“. I když Spark nemá výraznou konkurenci, pořád se snažíme k práci přistupovat tak, že zde tvrdé konkurenční prostředí existuje. A do jaké míry se nám to daří, rozhodnou vždy čtenáři. Nikdo jiný. Milan to chtěl dělat velkoryse, chtěl pojmout všechny nahrávky, které českým kapelám vycházejí. Ale problémem Sparku je také omezený počet stran, a i kdybychom nyní měli o třicet stran více, nezaručím, že deset stran připadne české scéně. Cílem rubriky Czech Blade je vypovídat o tom zásadním a zajímavém, co se na české scéně děje.
To ale není ideální řešení, kyž se něco často mění, čtenáři jsou konzervativní a zvyklí na své jistoty...
Původně mělo být Czech Blade na pěti stranách, pak jsme to zúžili na čtyři strany, časopis pořád prochází vývojem a česká scéna na to v uvozovkách doplácí. Ono je to s českou scénou složité. Pro mě to je těžko uchopitelný útvar. A doposud se nám nepovedlo postihnout českou scénu komplexně a pořád hledáme jak to udělat nejlíp a ideálně. Když se podíváte na to, kolik například finských kapel funguje globálně, a kolik jich globálně funguje v Čechách či na Slovensku, je to nesrovnatelné. Vzhledem k tomu, že tady není běžné, aby české nebo slovenské kapely podepisovaly mezinárodní nahrávací smlouvy, máme doma velmi širokou českou scénu, která funguje svým vlastním životem. Proto lokální scénu vždy lépe a zaujatěji sledovali fanziny, protože velký časopis má zcela jiný úkol. Ideální stav jak by věci měli fungovat je ten, že časopis jako Spark objeví v Čechách nebo na Slovensku kapelu, která má ambice a schopnost se na globální scéně prosadit. A k tomu by měla vést naše práce. Největší úkol to je ale pro samotné kapely, a je otázkou, kolik takových zde je. „Česká scéna“ ve Sparku stále prochází vývojem a Milanův výbuch, který koluje na internetu, je naprosto zbytečný. Problémem byla jakási jeho netrpělivost, takové bigotní vidění světa, tohle je moje, takhle to bude a přes to nejede vlak. S takovým přístupem ale narazí každý člověk kdekoliv. Já ho chápu, je to jeho dítě, ale kdyby rubrika Metaliště neměla časem u čtenářů úspěch, tak by se stejně musela stáhnout a to si nedovedu představit, jak by reagoval potom.
Milan taky kritizuje, že některý nahrávky byly ve Sparku zrecenzovány dvakrát...
To je vyloženě moje chyba zapříčiněná tím, že měsíčně zpracováváme 130 – 150 desek, které většinou dostáváme od firem v elektronické podobě, fyzické promáče se už prakticky neposílají. Z toho vyselektujeme maximálně 50 desek a v tom množství se mi prostě stalo, že jsem nezachytil, že některá recenze už třeba v Metališti vyšla. Nepovažuju to za fatální, spíš je to úsměvné a můžu si akorát sypat popel na hlavu. Na druhou stranu to nebylo tak, že bychom třeba udělali dvakrát recenzi na nové album Slayer.
Jaký bude další osud Metaliště v nejbližších dvou měsících – vyjde ještě?
Myslím, že v jednom čísle ještě vyjde, musím se domluvit s Honzou Sedlákem, kolik materiálu ještě má a předpokládám, že jestli materiál je, tak vyjde.
Něco na závěr?
Milanův výbuch, který koluje na internetu, je smutný. Tón jeho dopisu je pro mě zklamáním. I kdyby vzájemná komunikace sebevíc vázla. Něco takového se nedělá. Navíc jsme nikdy nedeklarovali, že Metaliště budeme dělat nadosmrti, mohlo dojít k tomu, že bychom třeba za dva měsíce řekli, že chceme rubriku pojmout jinak. Čtenáři mohou celý problém vidět zkresleně, někdy jsou rádi, když se podobné kauzy dějí. A proto bych chtěl čtenáře poprosit, aby se na celý problém zkusili podívat z obou stran, aby se zamysleli a udělali si svůj názor.
www.spark-rockmagazine.cz
Ahoj Karle, četl jsi prohlášení Milana Škody, které bylo rozesláno na spoustu adres české metalové komunity?
Četl, samozřejmě, protože jeho prohlášení je vlastně totožný e-mail, který on poslal mně. Dost mě zarazilo, že takhle osobní věci ventiluje tímto způsobem, což mě skutečně zklamalo. I kdyby měl pravdu z padesáti procent, tak se to prostě nedělá. Jeho způsob a reakce je silně neprofesionální. Navíc zkresluje pohled lidí i kapel, kteří Metaliště měli rádi a mělo podle nich význam.
On to totiž poslal asi na 250 adres...
Ono se k tomu strašně těžko vyjadřuje, nechci aby to vypadalo, že jsem nasranej a nyní zde začnu ventilovat své emoce. Celý problém není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. První věc, kterou je třeba uvést na pravou míru – nejzásadnější nepřesnost uvedená v jeho dopise je, že on samozřejmě věděl že Metaliště přejde pod novou rubriku Czech Blade a tu bude vést redaktor, Honza Sedlák, který Czech Blade, jehož součástí se Metaliště stalo, bude koordinovat. To samozřejmě věděl. Spark ani žádná podobná instituce není demokratický cirkus, kde si redaktoři, spolupracovníci, a nebo zaměstnanci kladou podmínky. Takhle to nikde a nikdy nefunguje.
Já jsem Metaliště vzal, protože mi přišlo sympatické. Znal jsem jméno Milan Škoda z minulosti, věděl jsem, že je to člověk, který se snaží kapelám pomáhat, že českou scénu bedlivě sleduje a je maximálně zapálený pro věc. Vždycky je fajn dělat s takovýma lidma.
Tys mu slíbil, že bude mít v každém čísle jednu stranu, ale vývoj byl trochu jinej...
Mně přišla myšlenka Metaliště zajímavá, Milan se českým kapelám hodně dlouho věnuje, navíc Metaliště jako značka má tradici. Tak jsme spolu začali dělat, nějaký čas běželo měsíčně, ale od roku 2010 bylo Metaliště v souvislosti se změnami v časopisu zařazeno pod rubriku Czech Blade. Takový byl vývoj. Milanovo snem bylo, že v Metališti budou recenze všech českých kapel, třeba Arakainu nebo dalších skupin, které třeba vydávají u větších nebo zahraničních labelů. Já mu říkal: „podívej se, Metaliště nahradilo Tuzemské podhoubí, které se věnovalo demo nahrávkám začínajících kapel. Postupem času se ale situace změnila, i začínající kapela dnes snadno nahraje materiál na úrovni a vydá si jej třeba sama“. Říkal jsem mu, že některé české kapely chceme dávat do bodovací tabulky: „takže počítej s tím, že Ti tam všechny české kapely, který do redakce pošlou své album, nedám“. Redakce si vždy vybírá komu se věnovat víc a rozhodnutí je vždy v kompetenci šéfredaktora. Ne jednotlivého redaktora. Ale na toto měl Milan svůj úhel pohledu. Často se vám stane, že pracujete s lidmi, s nimiž si v diskuzích příliš nerozumíte, ale vždy je důležité se nad to snažit povznést, protože zásadní je spokojenost čtenářů a ne vaše sympatie k jednotlivcům, kteří jsou součástí celku. Kdybych s ním měl nějaký problém, tak mu Spark přestane publikovat jeho věci a řekl bych mu končíme, ale Metaliště normálně vycházelo.
Navíc žádná rubrika nemá ve Sparku definitivu, každá stránka si musí svou existenci „obhájit“. I když Spark nemá výraznou konkurenci, pořád se snažíme k práci přistupovat tak, že zde tvrdé konkurenční prostředí existuje. A do jaké míry se nám to daří, rozhodnou vždy čtenáři. Nikdo jiný. Milan to chtěl dělat velkoryse, chtěl pojmout všechny nahrávky, které českým kapelám vycházejí. Ale problémem Sparku je také omezený počet stran, a i kdybychom nyní měli o třicet stran více, nezaručím, že deset stran připadne české scéně. Cílem rubriky Czech Blade je vypovídat o tom zásadním a zajímavém, co se na české scéně děje.
To ale není ideální řešení, kyž se něco často mění, čtenáři jsou konzervativní a zvyklí na své jistoty...
Původně mělo být Czech Blade na pěti stranách, pak jsme to zúžili na čtyři strany, časopis pořád prochází vývojem a česká scéna na to v uvozovkách doplácí. Ono je to s českou scénou složité. Pro mě to je těžko uchopitelný útvar. A doposud se nám nepovedlo postihnout českou scénu komplexně a pořád hledáme jak to udělat nejlíp a ideálně. Když se podíváte na to, kolik například finských kapel funguje globálně, a kolik jich globálně funguje v Čechách či na Slovensku, je to nesrovnatelné. Vzhledem k tomu, že tady není běžné, aby české nebo slovenské kapely podepisovaly mezinárodní nahrávací smlouvy, máme doma velmi širokou českou scénu, která funguje svým vlastním životem. Proto lokální scénu vždy lépe a zaujatěji sledovali fanziny, protože velký časopis má zcela jiný úkol. Ideální stav jak by věci měli fungovat je ten, že časopis jako Spark objeví v Čechách nebo na Slovensku kapelu, která má ambice a schopnost se na globální scéně prosadit. A k tomu by měla vést naše práce. Největší úkol to je ale pro samotné kapely, a je otázkou, kolik takových zde je. „Česká scéna“ ve Sparku stále prochází vývojem a Milanův výbuch, který koluje na internetu, je naprosto zbytečný. Problémem byla jakási jeho netrpělivost, takové bigotní vidění světa, tohle je moje, takhle to bude a přes to nejede vlak. S takovým přístupem ale narazí každý člověk kdekoliv. Já ho chápu, je to jeho dítě, ale kdyby rubrika Metaliště neměla časem u čtenářů úspěch, tak by se stejně musela stáhnout a to si nedovedu představit, jak by reagoval potom.
Milan taky kritizuje, že některý nahrávky byly ve Sparku zrecenzovány dvakrát...
To je vyloženě moje chyba zapříčiněná tím, že měsíčně zpracováváme 130 – 150 desek, které většinou dostáváme od firem v elektronické podobě, fyzické promáče se už prakticky neposílají. Z toho vyselektujeme maximálně 50 desek a v tom množství se mi prostě stalo, že jsem nezachytil, že některá recenze už třeba v Metališti vyšla. Nepovažuju to za fatální, spíš je to úsměvné a můžu si akorát sypat popel na hlavu. Na druhou stranu to nebylo tak, že bychom třeba udělali dvakrát recenzi na nové album Slayer.
Jaký bude další osud Metaliště v nejbližších dvou měsících – vyjde ještě?
Myslím, že v jednom čísle ještě vyjde, musím se domluvit s Honzou Sedlákem, kolik materiálu ještě má a předpokládám, že jestli materiál je, tak vyjde.
Něco na závěr?
Milanův výbuch, který koluje na internetu, je smutný. Tón jeho dopisu je pro mě zklamáním. I kdyby vzájemná komunikace sebevíc vázla. Něco takového se nedělá. Navíc jsme nikdy nedeklarovali, že Metaliště budeme dělat nadosmrti, mohlo dojít k tomu, že bychom třeba za dva měsíce řekli, že chceme rubriku pojmout jinak. Čtenáři mohou celý problém vidět zkresleně, někdy jsou rádi, když se podobné kauzy dějí. A proto bych chtěl čtenáře poprosit, aby se na celý problém zkusili podívat z obou stran, aby se zamysleli a udělali si svůj názor.
www.spark-rockmagazine.cz