Banda Arachne u mne měla malé plus již v době, kdy jsem zjistil, že zatímco na bookletu jsou názvy jejich skladeb uvedeny anglicky, nagrabovány byly s českými id3 tagy. Občas se projetí materiálu v PC opravdu vyplatí a já si pouze posmutněle vzpomněl, že jsme to kdysi dělali úplně stejně. Některé věci se prostě nemění.
Ale nenechme se přespříliš unášet emocemi, dvanáct let na scéně působící táborští hrají klasický death metal českého střihu, s nímž se opět vracíme do minulosti, kdy bylo zvykem, že si tři až čtyři kluci vzali do rukou nástroje, do hlav své někdejší vzory a začalo se hrát.
Arachne přesně odkazují na tradici thrashovaného death metalu se „sypavými“ bicími party, melodickými sóly, častými zlomy skladeb a změnami temp a věru tradičním growlem Sama. Jen škoda, že formace až příliš sází na odkaz slavnějších jmen a sama o sobě nepředstavuje pro současného posluchače nic, co by mělo tendenci zaujmout. Jasně – správně zastřený deathový murmur Sama, bublající Lastova basa, tradiční bicí party Zbyndise – jako bych se vrátil do jedné ze setmělých zkušeben poloviny 90. let, ve které to za plentou kucí válejí jedna radost.
Ambice na komerční úspěch stranou, neutuchající optimismus a snaha drtit žene kapelu kupředu a ta svádí souboj s vlastní invencí a já musím dodat, ač nerad, že tento souboj táborští tak trochu prohrávají. Mohli bychom tu dlouho sedět a vyjmenovávat jména, jež se nám při ponoření do hudební produkce formace derou na mysl, ovšem to vše je naprosto zbytečné, jelikož bychom se tak akorát dopracovali k tomu, že už jsme to všechno někde slyšeli a to nejednou.
Tyto úvahy jsou však naprosto scestné, jelikož mám při poslechu neodbytný pocit, že se nikomu o originalitu nejedná – jediné, co vás sem tam opravdu dostane, je basové intermezzo, které pánové přihodí k dobrému. Například v takové „Faces Of Evil“ to do materiálu sedne jako zadek na hrnec a já bych byl rád, aby do budoucna tyto laškovné úchylárničky zůstaly. Co by naopak mohlo jít pryč, je často únavně stejný vzorec skládání, kdy máme půl minutový úvod, zlom, sólo, další zlom a konec. Ano, materiál je díky tomu čitelnější, ale zároveň také nudnější. V tomhle ohledu nad zbytkem materiálu do výše ční první tři skladby, jelikož například taková „Desperation“ je hodně v pohodě a svým feelingem se směle může rovnat se zahraničím
Ze stereotypu se pak pánové snaží vybruslit občasným nátlakem jako v povedeném závěrečném štychu „Lost Sense“, jenž díky své podivné mešuge struktuře a pohromadě nedržícím riffům mnohým posluchačům může přivodit bolesti hlavy, ale mne, přiznám se, tenhle hala bala blázinec poměrně potěšil. Možná bych kapele do budoucna poradil ještě více se odpoutat od svých někdejších vzorů a vydat se cestou naprosté magořiny, jelikož jak vidno, jejich hudební produkci to jednoznačně svědčí.
Ano, takhle nějak to v případě Arachne a jejich poslední desky vidím. Vyprdnout se na prudérní zajeté konvence, otevřít hlavu a narvat tam do příště co nejvíc ujetých nápadů, které jsou jednoznačně nejsilnější stránkou nahrávky. Škoda, že zbytek je čirý průměr, jenž, když si uvědomíme, kolik sonického bordelu se na nás každý den valí, lehce zapadne v šedi metalové masy. Držím palce pánové, u mne máte do příště minimálně za svůj přístup malé (i větší) očko.
Čas: 32:11
Seznam skladeb:
Ale nenechme se přespříliš unášet emocemi, dvanáct let na scéně působící táborští hrají klasický death metal českého střihu, s nímž se opět vracíme do minulosti, kdy bylo zvykem, že si tři až čtyři kluci vzali do rukou nástroje, do hlav své někdejší vzory a začalo se hrát.
Arachne přesně odkazují na tradici thrashovaného death metalu se „sypavými“ bicími party, melodickými sóly, častými zlomy skladeb a změnami temp a věru tradičním growlem Sama. Jen škoda, že formace až příliš sází na odkaz slavnějších jmen a sama o sobě nepředstavuje pro současného posluchače nic, co by mělo tendenci zaujmout. Jasně – správně zastřený deathový murmur Sama, bublající Lastova basa, tradiční bicí party Zbyndise – jako bych se vrátil do jedné ze setmělých zkušeben poloviny 90. let, ve které to za plentou kucí válejí jedna radost.
Ambice na komerční úspěch stranou, neutuchající optimismus a snaha drtit žene kapelu kupředu a ta svádí souboj s vlastní invencí a já musím dodat, ač nerad, že tento souboj táborští tak trochu prohrávají. Mohli bychom tu dlouho sedět a vyjmenovávat jména, jež se nám při ponoření do hudební produkce formace derou na mysl, ovšem to vše je naprosto zbytečné, jelikož bychom se tak akorát dopracovali k tomu, že už jsme to všechno někde slyšeli a to nejednou.
Tyto úvahy jsou však naprosto scestné, jelikož mám při poslechu neodbytný pocit, že se nikomu o originalitu nejedná – jediné, co vás sem tam opravdu dostane, je basové intermezzo, které pánové přihodí k dobrému. Například v takové „Faces Of Evil“ to do materiálu sedne jako zadek na hrnec a já bych byl rád, aby do budoucna tyto laškovné úchylárničky zůstaly. Co by naopak mohlo jít pryč, je často únavně stejný vzorec skládání, kdy máme půl minutový úvod, zlom, sólo, další zlom a konec. Ano, materiál je díky tomu čitelnější, ale zároveň také nudnější. V tomhle ohledu nad zbytkem materiálu do výše ční první tři skladby, jelikož například taková „Desperation“ je hodně v pohodě a svým feelingem se směle může rovnat se zahraničím
Ze stereotypu se pak pánové snaží vybruslit občasným nátlakem jako v povedeném závěrečném štychu „Lost Sense“, jenž díky své podivné mešuge struktuře a pohromadě nedržícím riffům mnohým posluchačům může přivodit bolesti hlavy, ale mne, přiznám se, tenhle hala bala blázinec poměrně potěšil. Možná bych kapele do budoucna poradil ještě více se odpoutat od svých někdejších vzorů a vydat se cestou naprosté magořiny, jelikož jak vidno, jejich hudební produkci to jednoznačně svědčí.
Ano, takhle nějak to v případě Arachne a jejich poslední desky vidím. Vyprdnout se na prudérní zajeté konvence, otevřít hlavu a narvat tam do příště co nejvíc ujetých nápadů, které jsou jednoznačně nejsilnější stránkou nahrávky. Škoda, že zbytek je čirý průměr, jenž, když si uvědomíme, kolik sonického bordelu se na nás každý den valí, lehce zapadne v šedi metalové masy. Držím palce pánové, u mne máte do příště minimálně za svůj přístup malé (i větší) očko.
Čas: 32:11
Seznam skladeb:
- Judgement Of Hate
- Question Of Existence
- Desperation
- Life Of Own
- Eternal Desire
- Bondage Of The Unrestrained
- Emptines In Soul (chyba na obalu)
- Faces Of Evil
- Lost Sense
