„Proč padáme? Abychom se mohli znovu zvednout.“ Jo jasně, to je otřepaná fráze z Batmana, ale vzhledem k tomu, že právě projednávaná smečka Rise To Fall to v tom názvu tak nějak má, byť převráceně, hodilo se mi to do krámu. Předně Rise To Fall sami sebe prohlašují ze melodic death metalovou smečku, ovšem já ihned podotknu, že v jejich tvorbě si své místo lehce nachází i modern metal či před pár lety hodně protěžovaný metalcore. Není tedy divu, že tato bandička ze Španělska přitáhla pozornost italského modern metal dříče Ettore Rigottiho, jenž kapele pomohl s klávesovými a kytarovými aranžemi (samozřejmě, že na obojí perfektně umí) a připravil ke znovu vydání jejich debut z roku 2008, nazvaný Restore The Balance. Proč přehrávat dva roky starý materiál, říkáte si asi? Inu RTF se derou dopředu a člověk by řekl, že s jejich jednoduchým melodic death/metalcorem spíše amerického střihu ve stylu Samadhi udělají kariéru.
No, v tomhle případě bych hodně rychle zatáhl za ruční brzdu. Předem Rise And Fall hrají dobře. Mají to očividně skvěle promyšlené, sem tam (ihned dvojka „Unknown Presence“) hodí zajímavý, leč mírně emo break, aby se ihned vrátili zpět tklivým sólem a následným nátlakem. To je šokující, podobné melodické a harmonické postupy jsem skutečně ještě nikdy neslyšel, ale zase abych nebyl za nepřejícího páprdu, musím říci, že skladba by se mohla poměrně rychle uchytit na MTV a ve společnosti typu Cataract či Trivium by se jim určitě nevedlo zase tak úplně špatně.
Zvuk je moderní, dokonale vyvážený, správně obasovaný a musím uznat, že tohle se producentovi (původně a vlastně i nově Jacob Hansen) skutečně povedlo, ovšem to, co se mixuje už mne dostává zatraceně méně.
Ettoreho dotek na materiálu je skutečně hodně znát, flow některých riffů získal úplně nový spád, ovšem co se celkové atmosféry a puncu unikátnosti týče, jsme někde na bodu mrazu. Je vidět, že Španělé mají hodně rádi Soilwork, zvláště pozdější tvorbu kolem „Figure No. 5“ a až na ty dokonalé klávesy a Bjornovy chorusy (kapitola sama pro sebe) je to všechno tam – jen s o něco více thrashujícím nábojem.
Harsho-growl Dalaye Tardyho mne občas baví neskutečně („Prophet Of Doom“) problém je, že se často až příliš nechá uzurpovat backing vokalisty a brutalita materiálu je ta tam. Kdybych měl kluky srovnat se spřízněnými Nightrage, tak by z toho Švédi vycházeli jako neuvěřitelní brutalisté. Já osobně bych se tím Rigottim být jimi nedával tak unést, clean vox snížil na polovinu a ukázal, že na to máme potřebné koule! Takhle jsou to MyGrain s podobně povedenými riffy (povětšinou) ovšem na rozdíl od nich s poněkud přitepleným celkovým výsledkem.
Originalitu tu samozřejmě ani náhodou nehledejte, jen řemeslně dokonale odvedenou práci, se kterou pomáhal hlavní mozek Disarmonia Mundi. Však jsou Rise To Fall v současnosti už ve stejné vydavatelské stáji… Za mě 65%.
Čas: 41:24
No, v tomhle případě bych hodně rychle zatáhl za ruční brzdu. Předem Rise And Fall hrají dobře. Mají to očividně skvěle promyšlené, sem tam (ihned dvojka „Unknown Presence“) hodí zajímavý, leč mírně emo break, aby se ihned vrátili zpět tklivým sólem a následným nátlakem. To je šokující, podobné melodické a harmonické postupy jsem skutečně ještě nikdy neslyšel, ale zase abych nebyl za nepřejícího páprdu, musím říci, že skladba by se mohla poměrně rychle uchytit na MTV a ve společnosti typu Cataract či Trivium by se jim určitě nevedlo zase tak úplně špatně.
Zvuk je moderní, dokonale vyvážený, správně obasovaný a musím uznat, že tohle se producentovi (původně a vlastně i nově Jacob Hansen) skutečně povedlo, ovšem to, co se mixuje už mne dostává zatraceně méně.
Ettoreho dotek na materiálu je skutečně hodně znát, flow některých riffů získal úplně nový spád, ovšem co se celkové atmosféry a puncu unikátnosti týče, jsme někde na bodu mrazu. Je vidět, že Španělé mají hodně rádi Soilwork, zvláště pozdější tvorbu kolem „Figure No. 5“ a až na ty dokonalé klávesy a Bjornovy chorusy (kapitola sama pro sebe) je to všechno tam – jen s o něco více thrashujícím nábojem.
Harsho-growl Dalaye Tardyho mne občas baví neskutečně („Prophet Of Doom“) problém je, že se často až příliš nechá uzurpovat backing vokalisty a brutalita materiálu je ta tam. Kdybych měl kluky srovnat se spřízněnými Nightrage, tak by z toho Švédi vycházeli jako neuvěřitelní brutalisté. Já osobně bych se tím Rigottim být jimi nedával tak unést, clean vox snížil na polovinu a ukázal, že na to máme potřebné koule! Takhle jsou to MyGrain s podobně povedenými riffy (povětšinou) ovšem na rozdíl od nich s poněkud přitepleným celkovým výsledkem.
Originalitu tu samozřejmě ani náhodou nehledejte, jen řemeslně dokonale odvedenou práci, se kterou pomáhal hlavní mozek Disarmonia Mundi. Však jsou Rise To Fall v současnosti už ve stejné vydavatelské stáji… Za mě 65%.
Čas: 41:24
Seznam skladeb:
- RedruM
- Unknown Presence
- Inner Scream
- Rise for Dream
- Prophet of Doom
- Infected Wound
- Forbidden Lullaby
- When The Instinct...
- ... Kills the Reason
- My Sombre Prospect
- Chasing Infinity
