Munzifai z Kladna (a okolí) existují od roku 2003, prošli řadou personálních změn (od počátku jsou v kapele kytarista a zpěvák Jirka Štepánovský s kytaristou Martinem Ryšavým) a skoro každý rok přišli s novým demosnímkem. Těžko říci, proč se zatím nedočkali plnohodnotného nosiče... třeba za to můžou právě ty neustálé výměny muzikantů. Nicméně momentálně je kapela v plné síle, basový nástroj obsluhuje a občas pěje Šárka Kneblíková a do bubnů tluče David Černý.
Munzifai nehrají nikterak objevnou muziku, ale starý (pro někoho) dobrý hard and heavy s českými texty. A slovo, které mi při poslechu Munzifai neustále přichází na mysl, není pro kapelu zrovna pochvalné. Neotesanost. Jak muzika, tak texty jsou neohrabané a upracované, typicky bigbítovo – hardrockové. Stokrát slyšené riffy, skoro pořád v jednom tempu, ani rychle, ani pomalu... Ještě slabší je to se zpěvem. Jirka snad ani nezpívá, spíš podivně vykřikuje neškoleným hrubým hlasem. Ani Šárka, která v Motorkářovi dostala poměrně velký sólový prostor, nezpívá dobře. Je zřetelně slyšet, jak moc by potřebovala nějaké lekce zpěvu, protože pečlivá intonace a frázování jí nic neříká. Možná za to ani nemůže, slova chvílemi musí drmolit, aby do podkladu pasovala. Strašidelným zážitkem je sborové óóóóóoooóóóóóooo právě ve druhé skladbě – to považuji za ztrátu soudnosti, brrr.
Ale abych jen nenacházel chyby... pár pozitiv by se taky našlo. Skladby mají v rámci stylu hlavu i patu, kapela je slušně sehraná a zvuk z Hostivaře je výborný – všechny nástroje zní ukázkově, baskytara a bicí přímo lahůdkově.
V textech se řeší slasti a strasti života – kromě oddechového Motorkáře se textař věnuje vážnějším tématům a snaží se vypořádat s rutinním stylem života (Seriál) nebo odchody (Cesty po hvězdách). Jenže slova jsou poskládána hodně jednoduše, těžkopádně.. a jsme zase u té upracovanosti.
Seznam skladeb:
Čas: 14:50
Munzifai nehrají nikterak objevnou muziku, ale starý (pro někoho) dobrý hard and heavy s českými texty. A slovo, které mi při poslechu Munzifai neustále přichází na mysl, není pro kapelu zrovna pochvalné. Neotesanost. Jak muzika, tak texty jsou neohrabané a upracované, typicky bigbítovo – hardrockové. Stokrát slyšené riffy, skoro pořád v jednom tempu, ani rychle, ani pomalu... Ještě slabší je to se zpěvem. Jirka snad ani nezpívá, spíš podivně vykřikuje neškoleným hrubým hlasem. Ani Šárka, která v Motorkářovi dostala poměrně velký sólový prostor, nezpívá dobře. Je zřetelně slyšet, jak moc by potřebovala nějaké lekce zpěvu, protože pečlivá intonace a frázování jí nic neříká. Možná za to ani nemůže, slova chvílemi musí drmolit, aby do podkladu pasovala. Strašidelným zážitkem je sborové óóóóóoooóóóóóooo právě ve druhé skladbě – to považuji za ztrátu soudnosti, brrr.
Ale abych jen nenacházel chyby... pár pozitiv by se taky našlo. Skladby mají v rámci stylu hlavu i patu, kapela je slušně sehraná a zvuk z Hostivaře je výborný – všechny nástroje zní ukázkově, baskytara a bicí přímo lahůdkově.
V textech se řeší slasti a strasti života – kromě oddechového Motorkáře se textař věnuje vážnějším tématům a snaží se vypořádat s rutinním stylem života (Seriál) nebo odchody (Cesty po hvězdách). Jenže slova jsou poskládána hodně jednoduše, těžkopádně.. a jsme zase u té upracovanosti.
Seznam skladeb:
- Seriál
- Motorkář
- Cesty po hvězdách
- Věřím
Čas: 14:50
