Jen tak v papíru mi tu přistálo první demo polské formace Dianthus, hrající dle vlastních slov old school thrash/death metal. Po letmém přejetí zrakem po obalu (ono není moc po čem přejíždět, dvě strany a šmitec) s jednoduchým, ale přesto vcelku dobře odvedeným obalem, jsem byl zvědav, co na mne smečka vybalí. Předem, ihned v prvním, klasicky na všechny nástroje hraném „Intru“, jež má posluchače správně nažhavit na následující death metalovou pochoutku, jsem zaregistroval jakýsi nesoulad ve zvuku, sem tam se v podkladu ztratí sólová kytara, vše je totálně přebasované, kytary naopak podbasované, vlastně celková produkce zní, jako kdyby někdo vytáhl distortion až někam za mixážní pult.
Následná „Devoured his soul“ mne „oblažuje“ nátlakovým death metalem, jenž jednoduše stále jede vpřed, sem tam chlapcům ujede rytmika, kdy bicí trochu nestíhají kytary, občas se zase cítíte jak na „Master of Puppets“ s growlem (tu vykradenou melodii asi najdete hravě sami). Tři minuty devatenáct jeden a ten samý riff, sem tam bohaté na pinchy, chudé na cokoliv jiného, kromě toho jednoho riffu. To abych si ho náležitě užil.
„Odin is calling us“ – název skladby, jenž determinuje vše. Trendy severská mytologie, u nás v současné době z, mně neznámého důvodu frčící (jistě, pořád lepší, než americké koledy), je ovšem zvláště v poslední době používaná pro cokoliv. Dejme tomu, dalo se to tolerovat na tom konci devadesátek, kdy se Odin a jeho kolegové pomalu rozšiřovali i do jiných hudebních stylů bez pagan metalové před/přípony, v roce 2009 však již tenhle brčál přerostl v malý oceán, a pokud v něm nová kapela chce udělat pořádný kravál, má tedy setsakra co dělat. To však Dianthus očividně v žádném případě nemají v úmyslu.
Sonický bordel, jenž kapelu nechtěně zařazuje až někam k industrialu (špatný fór, uznávám), v němž se ztrácí většina vyhrávek, stále stejné riffy po celou dobu trvání klidně i čtyřminutového „eposu“, Pec nám spadla na začátku čtyřky „You can't live in dread“, po tom všem by se chtělo na kapelu zařvat: „Prosím, už dost.“ A opravdu, deset, jedenáct minut, a máte toho „nátlaku“ na svou nebohou hlavu plné kecky.
Přichází pětka, „Uncontrolled Hatered“, já jen mávám rukou nad očividnou chybou v angličtině, ačkoliv bych byl rád, aby mi někdo už konečně vysvětlil, co to taková „hatered“ je. Ve slovnících jsem nic nenašel. Zkusím ještě polský. Hudebně pořád stejná jedno-dvou riffová omáčka, v death/grindu bych jim to samozřejmě sežral, tady se hraje na jakousi formu thrash/deathu, to už nee.
Možná bych mohl trochu pochválit pěvce Michala „Soulbleeda“ Poleteka za vokály, které z mixu suverénně vyšly zprzněné nejméně. Jeho basu hodnotit nebudu, jen dodám, že třeba v šestce „Eternal War“ připomenou klasický přístup nejspíše všem známého groovu Stevea Harrise. Bez legrace, je to tam.
Tak a jsme u konce, vážení. Demu kapely, vzniknuvší v roce 2007, mohu dát s klidným svědomím zlou (vlastně, jak nad tím tak uvažuji) čtyřku, a nikdo se na mne nejspíše ani nemůže příliš hněvat. Jistě, hodit první riff, co vás napadne na papír a později na CD je bezprostřední a odvážné, leč ti, co o tom něco vědí, tak ihned poznamenají, že zároveň krajně pošetilé. No, uvidíme, každopádně si rád poslechnu i příští CD této bandy. Pro zajímavost.
Čas: 24:37
Seznam skladeb:
- Intro
- Devoured his soul
- Odin is calling us
- You can't live in dread
- Uncontrolled hatered
- Eternal war
- Inflicting suffering on you
- Victims of my aggression
