V poslední době se ke mně dostávaly samé spíše pod až průměrné nahrávky z ranku „new waveu“ gothic metalu, že už jsem se tak trochu začínal bát, jestli mnou zamilované, leč pro fanoušky formace Autumn hodně kontroverzní album „Altitude“ (to kvůli nové zpěvačce Marjan, jež mnozí starší fanoušci této bandy stále nemohou přijít na jméno) vůbec nějaká nahrávka v mých očích porazí, či se k ní alespoň přiblíží.
A světe div se, pro mne doteď naprosto neznámá kapela One Without přímo z centra švédského metalu Göteburgu přišla, zahrála a u mne uspěla. Ihned v jedničce, tak trochu Lacuna Coilovském fláku „Farewell“ kapela představí na první pohled průměrnou pěnici Catrin Feymark, jež svým vokálem připomene nejen Anneke, ale třeba i Amy Lee z pop rockové formace Evanescence, či v některých polohách snad Sharon Den Adel. Hudba, respektive tak trochu progresivně laděné riffy se pohybují mezi kultovními Beseech a LC, s občasnými melodickými ústřelky k již zmíněným americkým bortičům hitparád. Neprostupné hradby kytar, v rámci žánru dokonale odbouchané a vyrovnané bicí party Olle Töpela, jenž často neváhá šlápnout do pedálů a vyšlapat si cestu do hudebního nebe, v mixu jasně čitelná basa Kristofera Bergmana, chytlavé, leč nikterak zvláště originální riffy a refrény. To vše v první skladbě slyším a nejsem prozatím, jsa podezřívavým individuem, plně přesvědčen. Dvojka „Your Game“, se strhujícím drivem a správně vyzrálým vokálem nepříliš půvabné, leč o to lépe zpívající Catrin, dávka švédského smyslu pro instrumentalismus a perfekcionismus co se melodií týče, zastavované sloky, jež posléze ústí v povedené (nadprůměrně) refrény, strhující energie. Je to jako balzám na utrápenou duši hudebního recenzenta, jenž musí dokola poslouchat nepovedené a nenápadité riffy omletého kafemlýnku nové vlny gothicu, přičemž posléze dobré kapele k úspěchu posléze stačí tak málo. Synthy, které přicházejí u One Without zásadně v druhé polovině skladby, jsou tak umně zakomponovány do silně energického kytarového podkladu, že se nad nimi člověk vůbec nepozastaví, tak organické a decentní jsou.
Rozený pesimista, očekávám, že od této chvíle to již půjde od desíti k pěti. A víte, že vůbec ne? Jsem rád, že One Without si dali práci a nevydali ihned to první, co se jim znenadání objevilo na hmatnících. Vše dokonale promyšleno, zmítající se mezi atmosférickým trip rockem a líbivostí amerických sladkobolných kapel se zpěvačkou za mikrofonem, přitom s porcí holandské progresivní školy – to jsou „Thoughts Of A Secluded Mind“. Předvídatelné, líbivé, ale přesto dokonale řemeslně provedené a ve výsledku – zábavné.
Ano pravda, netvrdím, že tato deska navždy přepíše dějiny metalu, to v žádném případě, ale trojka „Before We All“, s uvolňujícími, zpěvačkou jen tak ledabyle zpívanými pasážemi, padnoucím refrénem, který vás asi nezaujme, ale rozhodně neruší, jednoduše máte pocit, že tito Švédové to mají vše sakra dobře spočítané. S přibývajícími minutami stopáže tento váš prvotní dojem ještě zesílí, to když na vás One Without vypustí dokonalou vypalovačku, pětku „Withered Serenade“, která je tak návyková, že mám tendenci ji pouštět dokola celý den. Decentní bicí práce (pohrávání s dvoukopákem v přechodech jen tak mimochodem je opravdu povedené), padnoucí mužské backing vokály. Lahůdka. A zdaleka nekončíme.
Šestka tak trochu na společnost nazlobená „Reign With Hate“ skutečně sebranku ukáže v jakési nabroušenější poloze, kde přemýšlení jde stranou a nastupuje osvětlení té systémové špíny kolem. Přiznám se, že tahle poloha kapele příliš nesedí a být jimi, držím se v zajetých kolejích, jelikož to je dráha, jež vede k nevyhnutelnému zdaru. Alespoň pro mne. Sedmička „Ignorance“ se svými vybrnkávanými akordy se naštěstí vrací tam, kde skončila „Serenáda“, opět chválím kvalitní a nerušený refrén, jenž přichází po skvěle dynamicky odvedeném zlomu. Styl sloka – refrén je zde přítomný, ale nikoliv přímo podbízivě, One Without vše letuje dohromady velice zkušeně, téměř s lehkostí ostřílených matadorů. Kde se to v nich bere, říkám si. Ačkoliv se sem tam kapele nezadaří napsat zapamatovatelnou skladbu a některé songy jsou nevyhnutelně lepší než jiné, přesto musím velmi kladně zhodnotit to, co slyším.
Inu zdá se, že mladá banda, usazená mimochodem u Lifeforce Records to má rozjeté dobře, ovšem za předpokladu, že vám nebudou připadat snad až příliš podbíziví a líbiví. Ovšem pokud máte zrovna pohodovou náladu a nechcete si komplikovat život, jistě si u One Without najdete to své. Sedm.
Čas: 55:08
A světe div se, pro mne doteď naprosto neznámá kapela One Without přímo z centra švédského metalu Göteburgu přišla, zahrála a u mne uspěla. Ihned v jedničce, tak trochu Lacuna Coilovském fláku „Farewell“ kapela představí na první pohled průměrnou pěnici Catrin Feymark, jež svým vokálem připomene nejen Anneke, ale třeba i Amy Lee z pop rockové formace Evanescence, či v některých polohách snad Sharon Den Adel. Hudba, respektive tak trochu progresivně laděné riffy se pohybují mezi kultovními Beseech a LC, s občasnými melodickými ústřelky k již zmíněným americkým bortičům hitparád. Neprostupné hradby kytar, v rámci žánru dokonale odbouchané a vyrovnané bicí party Olle Töpela, jenž často neváhá šlápnout do pedálů a vyšlapat si cestu do hudebního nebe, v mixu jasně čitelná basa Kristofera Bergmana, chytlavé, leč nikterak zvláště originální riffy a refrény. To vše v první skladbě slyším a nejsem prozatím, jsa podezřívavým individuem, plně přesvědčen. Dvojka „Your Game“, se strhujícím drivem a správně vyzrálým vokálem nepříliš půvabné, leč o to lépe zpívající Catrin, dávka švédského smyslu pro instrumentalismus a perfekcionismus co se melodií týče, zastavované sloky, jež posléze ústí v povedené (nadprůměrně) refrény, strhující energie. Je to jako balzám na utrápenou duši hudebního recenzenta, jenž musí dokola poslouchat nepovedené a nenápadité riffy omletého kafemlýnku nové vlny gothicu, přičemž posléze dobré kapele k úspěchu posléze stačí tak málo. Synthy, které přicházejí u One Without zásadně v druhé polovině skladby, jsou tak umně zakomponovány do silně energického kytarového podkladu, že se nad nimi člověk vůbec nepozastaví, tak organické a decentní jsou.
Rozený pesimista, očekávám, že od této chvíle to již půjde od desíti k pěti. A víte, že vůbec ne? Jsem rád, že One Without si dali práci a nevydali ihned to první, co se jim znenadání objevilo na hmatnících. Vše dokonale promyšleno, zmítající se mezi atmosférickým trip rockem a líbivostí amerických sladkobolných kapel se zpěvačkou za mikrofonem, přitom s porcí holandské progresivní školy – to jsou „Thoughts Of A Secluded Mind“. Předvídatelné, líbivé, ale přesto dokonale řemeslně provedené a ve výsledku – zábavné.
Ano pravda, netvrdím, že tato deska navždy přepíše dějiny metalu, to v žádném případě, ale trojka „Before We All“, s uvolňujícími, zpěvačkou jen tak ledabyle zpívanými pasážemi, padnoucím refrénem, který vás asi nezaujme, ale rozhodně neruší, jednoduše máte pocit, že tito Švédové to mají vše sakra dobře spočítané. S přibývajícími minutami stopáže tento váš prvotní dojem ještě zesílí, to když na vás One Without vypustí dokonalou vypalovačku, pětku „Withered Serenade“, která je tak návyková, že mám tendenci ji pouštět dokola celý den. Decentní bicí práce (pohrávání s dvoukopákem v přechodech jen tak mimochodem je opravdu povedené), padnoucí mužské backing vokály. Lahůdka. A zdaleka nekončíme.
Šestka tak trochu na společnost nazlobená „Reign With Hate“ skutečně sebranku ukáže v jakési nabroušenější poloze, kde přemýšlení jde stranou a nastupuje osvětlení té systémové špíny kolem. Přiznám se, že tahle poloha kapele příliš nesedí a být jimi, držím se v zajetých kolejích, jelikož to je dráha, jež vede k nevyhnutelnému zdaru. Alespoň pro mne. Sedmička „Ignorance“ se svými vybrnkávanými akordy se naštěstí vrací tam, kde skončila „Serenáda“, opět chválím kvalitní a nerušený refrén, jenž přichází po skvěle dynamicky odvedeném zlomu. Styl sloka – refrén je zde přítomný, ale nikoliv přímo podbízivě, One Without vše letuje dohromady velice zkušeně, téměř s lehkostí ostřílených matadorů. Kde se to v nich bere, říkám si. Ačkoliv se sem tam kapele nezadaří napsat zapamatovatelnou skladbu a některé songy jsou nevyhnutelně lepší než jiné, přesto musím velmi kladně zhodnotit to, co slyším.
Inu zdá se, že mladá banda, usazená mimochodem u Lifeforce Records to má rozjeté dobře, ovšem za předpokladu, že vám nebudou připadat snad až příliš podbíziví a líbiví. Ovšem pokud máte zrovna pohodovou náladu a nechcete si komplikovat život, jistě si u One Without najdete to své. Sedm.
Čas: 55:08
Seznam skladeb:
- Farewell
- Your Game
- Before We All
- Separation
- Withered Serenade
- Reign With Hate
- Ignorance
- Distance Between
- Reachable Existence
- Once In Silence
- Lost To Solitude
- Chained
