No tak jsem si trochu odvážně střihl po „Zapomenuté minulosti“ (na niž jsem již mezitím zapomněl) druhou českou posádku v pořadí, coreovou smečku Mentally Corrupted z Uherského Hradiště a ačkoliv to měli o to těžší, že nastupovali po již zmiňovaných, přece jen se jim podařilo svým druhým CD v pořadí přesvědčit o něco více. Zatímco minulé CD dostalo na milé Fobii úctyhodných sedm z deseti, metalový/hc svět se mezitím otáčet nepřestal a proto by „dogcore“, jak kapela svůj styl označuje (ale čokl jako v „Caninus“ vám tam snad nezpívá, nebo že by dělal ten vysoký skřekot?) měl raději mít pořádné koule..
Úvodní dvouminutovka, která se žene jako zpěněný pitbul na lovu zajíců, mi hlavou proběhne jen tak a svým takřka speedmetalovým (no takřka, vlastně opravdu) nasazením, hc breaky a groovy riffy jen prosviští. Přiznám se, že zvláště vysoké, pištivé vokály mne neberou vůbec, hlubší hc řevo/growly již o poznání více.
Ty se rozhostí pořádně až ve dvojce „The Satan's Children“, kdy se do toho vokalista Raudis pořádně opře. Jen se do budoucna více opírejte, dodal bych.
Sypající bicí Davida, téměř black metalové melodie snoubící se s poctivým českým corem, groove na každém kroku, sem tam nějaké to pískle, vrstvené vokály ve stylu souputníků Hazydecay, typické hc texty. Pokračuje se „On The Row To Death“, která jakoby skoro vyzývala k válečnému pochodu na smrt.
Rychlému marši, podotýkám. Libé mi přijdou dobře odvedené bicí party, nazvučení sice nic moc, ale zvláště kopáky Davidovi v rámci možností sviští vzduchem celkem slušně. Tedy – za předpokladu že se stále pohybujeme v hodnocení coreu. Oceňuji také snahu nezůstávat na jednom místě a neustále se pohybovat. Od groovu ke groovu a občasný příklon k black metalu (ať už zamýšlený, či ne) vůbec není na překážku. Naopak. Do budoucna bych doporučoval trochu zpomalit a pohrát si se zlomy temp a vůbec s atmosférou skladeb, jinak budete jen další hc kapela, která k dobrému setu bude potřebovat všemožné skákání v moshpitu a stejdždajvink. Jasně, nahlížím na to z pohledu metalového fanouška, který si na koncertech skáče tak maximálně pro pivo, ale každý to máme holt jinak.
Jakékoliv zvolnění po neutuchajícím kvapíku nahrávky vítám a jak se říká – dobrá práce s tempy bývá poznávacím znamením dospělejších kapel, proto jsem doufal, že snad „Look Of Strike“ bude trochu klidnějším útvarem. Ani nápad, kromě počátečních středních temp se hlavně vlivem bicích Mentally Corrupted zase pouští do svých oblíbených rychlejších temp. No dejme tomu, ale jak to vlastně máte s tím speed metalem?
Musím přiznat, že Hradišťáci jsou mi sympatičtí. I přesto, že prozatím příliš nevědí, co hrát a kdy (ačkoliv pro to „něco“ již stihli vymyslet vlastní název) a kombinují často jablka s hruškami, jsou mi sympatičtí. Nehrají nic objevného, ale na koncertech si jejich tvorba jistě příznivce najde. Já jim přeji, aby již brzy našli vydavatele, ale v rámci zachování objektivity musím sáhnout po „zlaté střední cestě“. Některé pasáže jsou docela povedené, celek se ovšem ještě utápí v „sezení na několika židlích“. A víte, co se z toho stane? No, bude vás časem nepěkně bolet prd…
P.S.: Co znamená fráze "How It Pain?" - Myslíte snad "How It Hurts?"
Čas: 26:42
Úvodní dvouminutovka, která se žene jako zpěněný pitbul na lovu zajíců, mi hlavou proběhne jen tak a svým takřka speedmetalovým (no takřka, vlastně opravdu) nasazením, hc breaky a groovy riffy jen prosviští. Přiznám se, že zvláště vysoké, pištivé vokály mne neberou vůbec, hlubší hc řevo/growly již o poznání více.
Ty se rozhostí pořádně až ve dvojce „The Satan's Children“, kdy se do toho vokalista Raudis pořádně opře. Jen se do budoucna více opírejte, dodal bych.
Sypající bicí Davida, téměř black metalové melodie snoubící se s poctivým českým corem, groove na každém kroku, sem tam nějaké to pískle, vrstvené vokály ve stylu souputníků Hazydecay, typické hc texty. Pokračuje se „On The Row To Death“, která jakoby skoro vyzývala k válečnému pochodu na smrt.
Rychlému marši, podotýkám. Libé mi přijdou dobře odvedené bicí party, nazvučení sice nic moc, ale zvláště kopáky Davidovi v rámci možností sviští vzduchem celkem slušně. Tedy – za předpokladu že se stále pohybujeme v hodnocení coreu. Oceňuji také snahu nezůstávat na jednom místě a neustále se pohybovat. Od groovu ke groovu a občasný příklon k black metalu (ať už zamýšlený, či ne) vůbec není na překážku. Naopak. Do budoucna bych doporučoval trochu zpomalit a pohrát si se zlomy temp a vůbec s atmosférou skladeb, jinak budete jen další hc kapela, která k dobrému setu bude potřebovat všemožné skákání v moshpitu a stejdždajvink. Jasně, nahlížím na to z pohledu metalového fanouška, který si na koncertech skáče tak maximálně pro pivo, ale každý to máme holt jinak.
Jakékoliv zvolnění po neutuchajícím kvapíku nahrávky vítám a jak se říká – dobrá práce s tempy bývá poznávacím znamením dospělejších kapel, proto jsem doufal, že snad „Look Of Strike“ bude trochu klidnějším útvarem. Ani nápad, kromě počátečních středních temp se hlavně vlivem bicích Mentally Corrupted zase pouští do svých oblíbených rychlejších temp. No dejme tomu, ale jak to vlastně máte s tím speed metalem?
Musím přiznat, že Hradišťáci jsou mi sympatičtí. I přesto, že prozatím příliš nevědí, co hrát a kdy (ačkoliv pro to „něco“ již stihli vymyslet vlastní název) a kombinují často jablka s hruškami, jsou mi sympatičtí. Nehrají nic objevného, ale na koncertech si jejich tvorba jistě příznivce najde. Já jim přeji, aby již brzy našli vydavatele, ale v rámci zachování objektivity musím sáhnout po „zlaté střední cestě“. Některé pasáže jsou docela povedené, celek se ovšem ještě utápí v „sezení na několika židlích“. A víte, co se z toho stane? No, bude vás časem nepěkně bolet prd…
P.S.: Co znamená fráze "How It Pain?" - Myslíte snad "How It Hurts?"
Čas: 26:42
Seznam skladeb:
- Homo Corruptus
- The Satan's Children
- On The Row To Death
- Bureaucracy Lie
- Look Of Strike
- How It Pain
- Conscience And Blood
- Tears Like Stabs
