Po čertech těžké je hodnotit sebranku z norského Kristiansandu, která jednou dokáže nahrát parádní death metalovou nahrávku („Affiliated In Suffering“ z roku 2003 a stejně tak „Altered Genesis“ z dvoutisícého pátého) a podruhé nemastného, neslaného nástupce v podobě desky „Come Death“ z roku 2007. Tehdy jsem si bandu, ve které mimo jiné na šest strun odváří slovutný Tchort, zařadil někam mezi ty, jejichž první díla byla klenoty, ale posléze se jejich vývoj zastavil.
Proto jsem doufal, že mou skepsi jako nepotřebnou šlachu přetne nové album plánované na letošek, s celkem tradičním názvem „Souls Of Damnation“. A stejně jako ten, i hudební obsah nových BRT se nese v duchu death metalu typického pro starý kontinent, který je zde zastoupen jmény typu Bloodbath. Tedy jízda oprýskaným auťákem s old school groovy riffy, sem tam ozvláštněná o nějaký ten melodický výjezd toho či onoho nástroje. Na „Souls“ se pak takových výjezdů dočká nejvíce basista Erlend Caspersen (Dismal Euphony), který nejen vlivem příjemného nazvučení svého nástroje znenáhla dostal obrovský prostor.
Svištivé severské riffy, správný poměr melodiky a death metalové brutality, úhozy a úklepy jak z poloviny devadesátých let, moderní, přesto trochu slabší produkce (ovšem s již zmiňovanou výbornou basou), učebnicové úkopy bicmana Anderse Haava. Inu, kapela si řekla, že by bylo svých víc jak deset let existence vhodné nějakým způsobem oslavit a učinila tak po svém.
Po úvodním rychlém a vcelku schopném náklepu „The Light, The Hate“, kdy se na vás vyřítí všechen ten groovy bordel s blastujícími bicími, slabě nazvučenou, standartně odvedenou vokální prací zpěváka Valda (Oswalda Egelanda) přichází poprvé na pořad dne zápach Bloodbath, to v podobě středně tempé „Harme“. Blasty, prastaré riffy, chřestivé kytary, old school death metalový bordel, druhá polovina devadesátých let. Ano, přesně tam jsou zaseklí fachmajstři Blood Red Throne a očividně jim to vrásky nedělá. Opět oceňuji vynikající basu, která svým nazvučením a hlavně hrou strčí hravě do kapsy zbytek nástrojů. Škoda že se z podkladu vynoří tak zřídka, zní totiž opravdu zabijácky a přiznávám, že hlavně pro ni mám na nové nahrávce slabost.
Trojka, valící se „Your Cold Flesh“ je studená jako maso, o kterém je pojednáváno. Klasický death ze staré školy, hraný ostřílenými harcovníky, kteří sami mají tolik bočních projektů a kapel (hlavně Tchort), že neví, kde jim hlava stojí.
Často se na albu vyskytnou také prvky thrashe a v posledním, podařeném fláku „Ten Steps Of Purgatory“ lze ve slokách zaslechnout i odkaz Deicide a jejich vynikající skladbu „They Are The Children Of The Underworld“ (album "Once Upon the Cross", pokud si ji chcete vyhledat). Právě poslední flákota se mi z alba líbí nejvíce a pokud by v nastoleném, tak trochu chaotickém duchu kapela nahrála celou příští nahrávku, mohl bych mít radost. Velkou.
Stejně jako v případě nedávno recenzovaných Vomitory se chlapi rozhodli na nic si nehrát a nasypat do publika to, co od nich mají tolik rádi. Bohužel, opět se jim podařilo vměstnat na album, podobně jako v případě minulé „Come Death“ již zahrané a ve výsledku tak dobrá polovina skladeb působí poněkud ošuntěle. Ta druhá naštěstí docela slušně nakopává pozadí a rozhodně nahrávku „Souls Of Damnation“, rozložím – li ji na prvočinitele, považuji za kvalitnější, než jejího předchůdce.
Jistě, není to nejlepší death metalová deska roku, ba ani měsíce (týdne atp.), ale fanoušci kapely si opět budou moci nerušeně vymlátit hřívy a ti ostatní poslechnout řádnou porci klasického death metalu ze staré školy. To aby věděli, jak se to valilo dříve, a že není všechen deathcore, co se třpytí. První dvě alba zůstávají nedotknuta, „Come Death“ odsunuto do pozadí. Tak jen přistupte blíž a vyslechněte nářky "Duší zatracených!“
Proto jsem doufal, že mou skepsi jako nepotřebnou šlachu přetne nové album plánované na letošek, s celkem tradičním názvem „Souls Of Damnation“. A stejně jako ten, i hudební obsah nových BRT se nese v duchu death metalu typického pro starý kontinent, který je zde zastoupen jmény typu Bloodbath. Tedy jízda oprýskaným auťákem s old school groovy riffy, sem tam ozvláštněná o nějaký ten melodický výjezd toho či onoho nástroje. Na „Souls“ se pak takových výjezdů dočká nejvíce basista Erlend Caspersen (Dismal Euphony), který nejen vlivem příjemného nazvučení svého nástroje znenáhla dostal obrovský prostor.
Svištivé severské riffy, správný poměr melodiky a death metalové brutality, úhozy a úklepy jak z poloviny devadesátých let, moderní, přesto trochu slabší produkce (ovšem s již zmiňovanou výbornou basou), učebnicové úkopy bicmana Anderse Haava. Inu, kapela si řekla, že by bylo svých víc jak deset let existence vhodné nějakým způsobem oslavit a učinila tak po svém.
Po úvodním rychlém a vcelku schopném náklepu „The Light, The Hate“, kdy se na vás vyřítí všechen ten groovy bordel s blastujícími bicími, slabě nazvučenou, standartně odvedenou vokální prací zpěváka Valda (Oswalda Egelanda) přichází poprvé na pořad dne zápach Bloodbath, to v podobě středně tempé „Harme“. Blasty, prastaré riffy, chřestivé kytary, old school death metalový bordel, druhá polovina devadesátých let. Ano, přesně tam jsou zaseklí fachmajstři Blood Red Throne a očividně jim to vrásky nedělá. Opět oceňuji vynikající basu, která svým nazvučením a hlavně hrou strčí hravě do kapsy zbytek nástrojů. Škoda že se z podkladu vynoří tak zřídka, zní totiž opravdu zabijácky a přiznávám, že hlavně pro ni mám na nové nahrávce slabost.
Trojka, valící se „Your Cold Flesh“ je studená jako maso, o kterém je pojednáváno. Klasický death ze staré školy, hraný ostřílenými harcovníky, kteří sami mají tolik bočních projektů a kapel (hlavně Tchort), že neví, kde jim hlava stojí.
Často se na albu vyskytnou také prvky thrashe a v posledním, podařeném fláku „Ten Steps Of Purgatory“ lze ve slokách zaslechnout i odkaz Deicide a jejich vynikající skladbu „They Are The Children Of The Underworld“ (album "Once Upon the Cross", pokud si ji chcete vyhledat). Právě poslední flákota se mi z alba líbí nejvíce a pokud by v nastoleném, tak trochu chaotickém duchu kapela nahrála celou příští nahrávku, mohl bych mít radost. Velkou.
Stejně jako v případě nedávno recenzovaných Vomitory se chlapi rozhodli na nic si nehrát a nasypat do publika to, co od nich mají tolik rádi. Bohužel, opět se jim podařilo vměstnat na album, podobně jako v případě minulé „Come Death“ již zahrané a ve výsledku tak dobrá polovina skladeb působí poněkud ošuntěle. Ta druhá naštěstí docela slušně nakopává pozadí a rozhodně nahrávku „Souls Of Damnation“, rozložím – li ji na prvočinitele, považuji za kvalitnější, než jejího předchůdce.
Jistě, není to nejlepší death metalová deska roku, ba ani měsíce (týdne atp.), ale fanoušci kapely si opět budou moci nerušeně vymlátit hřívy a ti ostatní poslechnout řádnou porci klasického death metalu ze staré školy. To aby věděli, jak se to valilo dříve, a že není všechen deathcore, co se třpytí. První dvě alba zůstávají nedotknuta, „Come Death“ odsunuto do pozadí. Tak jen přistupte blíž a vyslechněte nářky "Duší zatracených!“
Čas: 38:44
Seznam skladeb:
- The Light, The Hate
- Harme
- Your Cold Flesh
- Human Fraud
- Demand
- Throne Of Damnation
- Prove Yourself Dead
- Not Turgenjev, But Close
- Ten Steps Of Purgatory
