Za okny klidná, leč trochu větrná noc a já sedím ozářen obrazovkou, poslouchaje aktuální nahrávku poměrně nedávno se obrodivších Finů Dawn Creation, kteří se kolem roku 2006 přejmenovali na nynější D Creation. Jejich Epčko z roku 2007, nahrané již pod výše uvedenou hlavičkou, jsem možnost slyšet neměl, s jejich debutovým albem „Silent Echoes“ je to už docela jinak.
Melodický death metal. Jasný a od prvních tónů rozpoznatelný severský zvuk (na této nahrávce ovšem notně zakotven u švédských bratří), čisté vokály, střídající se s hutnějšími polo/growly – inu zkrátka vzorec, dle kterého v současnosti tvoří každá druhá parta.
V případě D Creation je tento melodic death metalový cirkus ve stylu Scar Symmetry navíc podepřen ještě atmosférickými klávesovými party (dívčina Heidi Hakoinen), sem tam progresivní vsuvkou (ihned ve dvojce „Fadeaway“) a trochu nezvykle zahranými bicími party Yuriho Lustrea. Pamatujete si ještě na loňskou fošnu myGrain? Pokud ano, máte před sebou právě dosti schopný obrázek D Creation. I když tito Finové se drží mnohem dále od metalcoru, zůstávajíc si spíše ve své mdm škatuli..
Ve třetí „Killdream“ se pak setkáváme s úvodním heavy metalovým riffem, který je posléze rozvíjen za podpory čistého zpěvu a různých moderních kytarových vychytávek a pinchů. Téměř popový refrén ve stylu Dark Tranquillity z druhé poloviny 90. let zavání trochu trendově, growly v pozadí naopak ukazují, že kapela má v sobě více, než pouhou snahu se zalíbit. Téměř hardcoreový slide vás pak spolehlivě posadí na zadek, jelikož jste právě předtím byli ukolébání standartním refrénem. Záměr? Možná. Osobně bych asi jednu, dvě pasáže ze skladby vyhodil, ale to už je otázka vkusu.
Female fronted metalově znějící klávesový motiv vás uvede do čtvrté kompozice „Drifting Forever“ a vy se nacházíte někde na pomezí Soilwork a již zmiňovaných DT. D Creation jsou tak nazlobení a krotcí zároveň, že je to někdy až neuvěřitelné. Škoda, že tuhle formulku agrese – uvolnění – agrese … má již ve svém repertoáru kde kdo a rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by se s ní mělo v brzké době začít šetřit.
Problém D Creation je, že čisté vokály znějí poněkud falešně a po delším soustředěném poslechu i otravně. Pokud si album jen tak zběžně projedete na půl ucha, nepřijde vám to, ale věřte mi – časem začnou celkem otravovat.
Album jede dál, povětšinou ve středních tempech a stále je to to samé v bledě modrém. V mdm se pochopitelně žádné velké experimenty nekonají a D Creation „drtí“ obecenstvo svým kolovrátkovým melodeathem dál. Bohužel, tři čtvrtiny riffů jsem již někde slyšel a ihned dodávám, že často v lepší podobě. Občasná progrese je pak vítaným zpestřením, někdy svým stylem připomene dokonce i italské Raintime.
O silných melodiích bohužel příliš mluvit nemohu, o snaze docílit jich pak jednoznačně ano. Produkce je klasická moderní práce, všechny nástroje jsou dobře čitelné, avšak co se muzikantských výkonů týče, všichni jsou pěkně sehraní a zároveň žádný nevyčnívá. Tedy ani není příliš co vypichovat.
No, vyřknout nějaký závěrečný ortel je u D Creation docela těžké. Nehrají nic nového a co víc, mnoho kapel to před nimi již zahrálo lépe. V poslední regulérní skladbě se kapela konečně začne trochu zvedat, nemohlo to však přijít dříve? Dokonce i ty Odium bych posluchači doporučil s mnohem klidnějším srdcem, než tuto sebranku. Pravda, DC mají navíc prvky industrialu a jakýsi „new wave of gothic metal“ náboj, ale pokud bych měl hodnotit pouze sílu materiálu, jejich kanadští kolegové to u mne vyhráli na celé čáře. Protentokrát.
Nejlepší skladby: „Paradise Sweet“, "'S Enough"
Čas: 42:31
Melodický death metal. Jasný a od prvních tónů rozpoznatelný severský zvuk (na této nahrávce ovšem notně zakotven u švédských bratří), čisté vokály, střídající se s hutnějšími polo/growly – inu zkrátka vzorec, dle kterého v současnosti tvoří každá druhá parta.
V případě D Creation je tento melodic death metalový cirkus ve stylu Scar Symmetry navíc podepřen ještě atmosférickými klávesovými party (dívčina Heidi Hakoinen), sem tam progresivní vsuvkou (ihned ve dvojce „Fadeaway“) a trochu nezvykle zahranými bicími party Yuriho Lustrea. Pamatujete si ještě na loňskou fošnu myGrain? Pokud ano, máte před sebou právě dosti schopný obrázek D Creation. I když tito Finové se drží mnohem dále od metalcoru, zůstávajíc si spíše ve své mdm škatuli..
Ve třetí „Killdream“ se pak setkáváme s úvodním heavy metalovým riffem, který je posléze rozvíjen za podpory čistého zpěvu a různých moderních kytarových vychytávek a pinchů. Téměř popový refrén ve stylu Dark Tranquillity z druhé poloviny 90. let zavání trochu trendově, growly v pozadí naopak ukazují, že kapela má v sobě více, než pouhou snahu se zalíbit. Téměř hardcoreový slide vás pak spolehlivě posadí na zadek, jelikož jste právě předtím byli ukolébání standartním refrénem. Záměr? Možná. Osobně bych asi jednu, dvě pasáže ze skladby vyhodil, ale to už je otázka vkusu.
Female fronted metalově znějící klávesový motiv vás uvede do čtvrté kompozice „Drifting Forever“ a vy se nacházíte někde na pomezí Soilwork a již zmiňovaných DT. D Creation jsou tak nazlobení a krotcí zároveň, že je to někdy až neuvěřitelné. Škoda, že tuhle formulku agrese – uvolnění – agrese … má již ve svém repertoáru kde kdo a rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by se s ní mělo v brzké době začít šetřit.
Problém D Creation je, že čisté vokály znějí poněkud falešně a po delším soustředěném poslechu i otravně. Pokud si album jen tak zběžně projedete na půl ucha, nepřijde vám to, ale věřte mi – časem začnou celkem otravovat.
Album jede dál, povětšinou ve středních tempech a stále je to to samé v bledě modrém. V mdm se pochopitelně žádné velké experimenty nekonají a D Creation „drtí“ obecenstvo svým kolovrátkovým melodeathem dál. Bohužel, tři čtvrtiny riffů jsem již někde slyšel a ihned dodávám, že často v lepší podobě. Občasná progrese je pak vítaným zpestřením, někdy svým stylem připomene dokonce i italské Raintime.
O silných melodiích bohužel příliš mluvit nemohu, o snaze docílit jich pak jednoznačně ano. Produkce je klasická moderní práce, všechny nástroje jsou dobře čitelné, avšak co se muzikantských výkonů týče, všichni jsou pěkně sehraní a zároveň žádný nevyčnívá. Tedy ani není příliš co vypichovat.
No, vyřknout nějaký závěrečný ortel je u D Creation docela těžké. Nehrají nic nového a co víc, mnoho kapel to před nimi již zahrálo lépe. V poslední regulérní skladbě se kapela konečně začne trochu zvedat, nemohlo to však přijít dříve? Dokonce i ty Odium bych posluchači doporučil s mnohem klidnějším srdcem, než tuto sebranku. Pravda, DC mají navíc prvky industrialu a jakýsi „new wave of gothic metal“ náboj, ale pokud bych měl hodnotit pouze sílu materiálu, jejich kanadští kolegové to u mne vyhráli na celé čáře. Protentokrát.
Nejlepší skladby: „Paradise Sweet“, "'S Enough"
Čas: 42:31
Seznam skladeb:
- Asleep
- Fadeaway
- Killdream
- Drifting Forever
- Way Past Out
- Redemption
- Somewhere
- Paradise Sweet
- 'S Enough
- Reject Humanity
