Tak se nám Kanaďané s trochu přiblblým názvem Baptized In Blood konečně dočkali plnohodnotné nahrávky? Ačkoliv jsem z jejich strany poslední „epčkové“ pohyby zaregistroval někdy před 3-4 roky, nyní mohu konečně říci, že se chlapci nerozpadli dříve, než stačili nahrát debutové album. Pohodáři od velkých jezer s rovným kšiltem Joshem Torrancem za mikrofonem valí moderní melodický mdm/metalcore se vším všudy.
POZOR, NIC PRO KOVANÉ METALISTY!
Heavy metalové riffy se snoubí s agresivními melodic death/thrashovými riffy, jedná se tedy o jakési rozjuchané Children of Bodom z devadesátek se vším, co k tomu patří. Až na to, že kromě těchto melodic death/thrash metalových vyhrávek a riffů si chlapci odskočí ještě k vedlejšímu stánku s hcčkem, aby si z něj nabrali do hrstí trochu těch breakdownů.
Ihned první, rozjuchaná, vtipně pojmenovaná „Up Shirts, Down Skirts“ vám předvede spoustu veselých melodií, vyhrávek a slušně nazvučené bublající basy Matthew Harrise (na basáka má věru zajímavé příjmení), oba kytaristé své party zvládají s přehledem, věru výborné je, že se celé tři minuty něco děje, tu vás kytara kopne do toho, tu do jiného rohu, ale stále máte pocit, že se Baptized ženou jako stádo zběsilých volů a vy s nimi.
Druhá „Go It Alone“ předvede riffy z gothenburské školy, které v závěsu za následujícím vpravdě americkým způsobem thrashingu vytvoří zajímavý, a pro mne tak trochu unikátní mix. Pravda, nápady, které chlapi vrství jeden na druhý nejsou ničím novým, ale rozhodně to zabaví a polo harsh – polo hc řevy páně Fendleye kapele sedí jako ulité. Zajímavě loopované vyhrávky a melodie ke konci skladby posluchače nakopnou do dalšího poslechu, zatímco triggerované bicí dodávají nahrávce vskutku současný zvuk.
Vydrží však nahrávka svěží po celých těch 45 minut? Pokud jste připraveni na pořádný thrashing ze staré školy se štědrou dávkou toho, co se v muzice událo za posledních několik let, máte k Baptized In Blood skutečně mohutně našlápnuto. A oni na vás.
Jede stále ve stejném stylu, občas kapela sklouzne k pasážím tak radostným, že se při nich neubráníme přinejmenším drobného úsměvu.
Slyšíte v „Next Stop Hollywood“ také ty záchvěvy band typu Blink 182? Baptized In Blood očividně poslouchají vše možné, koneckonců jejich myspace leccos napoví. Je zřejmé, že v rámci metalu se občas pohybují trochu na ostří nože, sem tam mají tendenci sklouznout ke kýči a půjčují si opravdu kde se dá, ale důležité je to, jak je „Gutterbound“ ve výsledku zábavné. A to věru je. Není to žádný true metal, ani nic pro kované, zatvrzelé vyznavače thrash metalu ze staré školy. Spíše očekávejte bandu vtipálků, které prostě baví slepovat dohromady, co se dá.
Baptized In Blood je věru těžké hodnotit. Trochu se vymykají z běžných měřítek, ovšem zároveň to dělají tak, že hoblují již zahrané, avšak jsou schopni tím zároveň vytvářet nové struktury. Jsou rozhodně pestřejší než Children of Bodom, možná ne tak technicky na výši, ale hraní je očividně baví a u nejednoho groovy riffu si člověk řádně zaskotačí. Za předpokladu, že má náladu na veselý metal. Není to žádná bomba, která navždy změní směřování metalu, ale deska hodna alespoň malé pozornosti zajisté. Je to rozjuchané, uklidňující, thrashující a s vervou i nadhledem zahrané dílko, u kterého si rozhodně pár lidí rádo zaskotačí.. Už mě ty sedmičky štvou. Láďu Chocholouše prosím.
Nejlepší skladby: Blue Oyster, Up Shirts Down Skirts
Zajímavosti: Next Stop Hollywood, Kickin' Ass And Takin' The Blame
Čas: 44:26
POZOR, NIC PRO KOVANÉ METALISTY!
Heavy metalové riffy se snoubí s agresivními melodic death/thrashovými riffy, jedná se tedy o jakési rozjuchané Children of Bodom z devadesátek se vším, co k tomu patří. Až na to, že kromě těchto melodic death/thrash metalových vyhrávek a riffů si chlapci odskočí ještě k vedlejšímu stánku s hcčkem, aby si z něj nabrali do hrstí trochu těch breakdownů.
Ihned první, rozjuchaná, vtipně pojmenovaná „Up Shirts, Down Skirts“ vám předvede spoustu veselých melodií, vyhrávek a slušně nazvučené bublající basy Matthew Harrise (na basáka má věru zajímavé příjmení), oba kytaristé své party zvládají s přehledem, věru výborné je, že se celé tři minuty něco děje, tu vás kytara kopne do toho, tu do jiného rohu, ale stále máte pocit, že se Baptized ženou jako stádo zběsilých volů a vy s nimi.
Druhá „Go It Alone“ předvede riffy z gothenburské školy, které v závěsu za následujícím vpravdě americkým způsobem thrashingu vytvoří zajímavý, a pro mne tak trochu unikátní mix. Pravda, nápady, které chlapi vrství jeden na druhý nejsou ničím novým, ale rozhodně to zabaví a polo harsh – polo hc řevy páně Fendleye kapele sedí jako ulité. Zajímavě loopované vyhrávky a melodie ke konci skladby posluchače nakopnou do dalšího poslechu, zatímco triggerované bicí dodávají nahrávce vskutku současný zvuk.
Vydrží však nahrávka svěží po celých těch 45 minut? Pokud jste připraveni na pořádný thrashing ze staré školy se štědrou dávkou toho, co se v muzice událo za posledních několik let, máte k Baptized In Blood skutečně mohutně našlápnuto. A oni na vás.
Jede stále ve stejném stylu, občas kapela sklouzne k pasážím tak radostným, že se při nich neubráníme přinejmenším drobného úsměvu.
Slyšíte v „Next Stop Hollywood“ také ty záchvěvy band typu Blink 182? Baptized In Blood očividně poslouchají vše možné, koneckonců jejich myspace leccos napoví. Je zřejmé, že v rámci metalu se občas pohybují trochu na ostří nože, sem tam mají tendenci sklouznout ke kýči a půjčují si opravdu kde se dá, ale důležité je to, jak je „Gutterbound“ ve výsledku zábavné. A to věru je. Není to žádný true metal, ani nic pro kované, zatvrzelé vyznavače thrash metalu ze staré školy. Spíše očekávejte bandu vtipálků, které prostě baví slepovat dohromady, co se dá.
Baptized In Blood je věru těžké hodnotit. Trochu se vymykají z běžných měřítek, ovšem zároveň to dělají tak, že hoblují již zahrané, avšak jsou schopni tím zároveň vytvářet nové struktury. Jsou rozhodně pestřejší než Children of Bodom, možná ne tak technicky na výši, ale hraní je očividně baví a u nejednoho groovy riffu si člověk řádně zaskotačí. Za předpokladu, že má náladu na veselý metal. Není to žádná bomba, která navždy změní směřování metalu, ale deska hodna alespoň malé pozornosti zajisté. Je to rozjuchané, uklidňující, thrashující a s vervou i nadhledem zahrané dílko, u kterého si rozhodně pár lidí rádo zaskotačí.. Už mě ty sedmičky štvou. Láďu Chocholouše prosím.
Nejlepší skladby: Blue Oyster, Up Shirts Down Skirts
Zajímavosti: Next Stop Hollywood, Kickin' Ass And Takin' The Blame
Čas: 44:26
Seznam skladeb:
- Up Shirts Down Skirts
- Go It Alone
- Lightning Speed
- Down And Out
- Next Stop Hollywood
- Blue Oyster
- RATTtails and Rainbows
- Destroy All Humans
- Kickin' Ass And Takin' The Blame
- Only Time Will Tell
