Máte rádi řecké náladotvůrce On Thorns I Lay? Zbožňujete housle v metalu? Pamatujete si ještě na chorvatskou melodic doom metalovou partičku Ashes You Leave? Bandu, která kombinovala tklivý zvuk ženských vokálů s hutnými atmosférickými klávesami a krásnými houslovými plochami houslistky Marty Batinic? Tak vězte, že Ashes, kteří vydali poslední nahrávku v roce 2002 a poté se na dlouhou dobu odmlčeli, jsou zpět s novinkou „Songs For The Lost“. Metalový svět se však mezitím otáčet nepřestal a mně nezbývá posoudit, nakolik dobře si Ashes You Leave vedou ve srovnání s tím bezpočtem melodického doom metalu, jenž se mezitím na scéně objevil. Ihned první track, téměř pětiminutovka „Apathy Overdose“ naprosto vystihne celou současnou tvorbu kapely. AYL se jednoduše vrátili tam, kde skončili se svým posledním flákem „Fire“ a rozhodně se nenutí do žádných experimentů. Tklivé klávesové pasáže nové posily Tamary Mulaosmanovic, která se navíc chopila i zpěvu, se střídají v klasickém poměru s neurvalými growly Berislava Pojeho. Rychlejší, téměř new ageové vybrnkávané pasáže prokládají standartním goth metalovým marastem s pár nádhernými houslovými pasážemi. Nic víc, nic míň.
Nahrávka ubíhá bez jakýchkoliv vážnějších závad, avšak také nevyžaduje z vaší strany žádnou pozornost. Sem tam se u ženských vokálů vyskytne falešný tón, přiznám se, že tak trochu postrádám flétničkové pasáže původní vokalistky Dunjy Radetic, stejně jako chytlavější a chytřejší melodie. Od první do poslední skladby je tohle totiž opakování stále stejného a jelikož jejich předchozí alba „Desperate Existence“ či „The Inheritance of Sin and Shame“ byla mnohem vyzrálejší a hlavně barvitější, jsem z nové nahrávky poměrně rozčarován. Cover verze slavné „Every You Every Me“ od Placebo se navíc nejspíše nepovedla úplně, jak AYL zamýšleli, jelikož její předělání na pomalou gothic metalovou uspávačku úplně zabilo původní náboj.
Sound. Pokud máte rádi takové „Crystal Tears“ od On Thorns I Lay, již víte, jak znějí kytary, které jsou v tomto specificky znějícím způsobu natočeny. Klávesy snad mají tvořit nálady, ovšem ty jsou na této bohužel dosti ploché, vokály jsou naprostým standartem, přesně v takovém poměru, v jakém mají v tomto staronovém doom/goth pojetí být. Ženský/mužský čistý vokál, growl, č. vokál, growl a občas čisté vokály po sobě… No, zbytek si již domyslíte sami. Žádná zvuková složka bohužel nestojí za vypíchnutí, jelikož vše již tu někdy v minulosti bylo.
Některé návraty jsou fajn. V případě AYL ovšem máte nevyhnutelně pocit, že kapela zaspala. Nejde vždy o to, radikálně změnit svůj styl, spíše se porozhlédnout kolem a trochu okoukat. Možná vás nová nahrávka bude bavit a to hlavně v případě, že jste neslyšeli předchozí alba této bandy, o jiných melodicko – doom metalových bandách ani nemluvě. V opačném případě se však nejspíše i vašim slechům „Songs For The Lost“ ztratí kdesi mírně v druhé polovině 90tých let, a po poslechu několika prvních fláků se neodvratně vkrade nuda. Škoda. Tak třeba příště?
Čas: 44:24
Nahrávka ubíhá bez jakýchkoliv vážnějších závad, avšak také nevyžaduje z vaší strany žádnou pozornost. Sem tam se u ženských vokálů vyskytne falešný tón, přiznám se, že tak trochu postrádám flétničkové pasáže původní vokalistky Dunjy Radetic, stejně jako chytlavější a chytřejší melodie. Od první do poslední skladby je tohle totiž opakování stále stejného a jelikož jejich předchozí alba „Desperate Existence“ či „The Inheritance of Sin and Shame“ byla mnohem vyzrálejší a hlavně barvitější, jsem z nové nahrávky poměrně rozčarován. Cover verze slavné „Every You Every Me“ od Placebo se navíc nejspíše nepovedla úplně, jak AYL zamýšleli, jelikož její předělání na pomalou gothic metalovou uspávačku úplně zabilo původní náboj.
Sound. Pokud máte rádi takové „Crystal Tears“ od On Thorns I Lay, již víte, jak znějí kytary, které jsou v tomto specificky znějícím způsobu natočeny. Klávesy snad mají tvořit nálady, ovšem ty jsou na této bohužel dosti ploché, vokály jsou naprostým standartem, přesně v takovém poměru, v jakém mají v tomto staronovém doom/goth pojetí být. Ženský/mužský čistý vokál, growl, č. vokál, growl a občas čisté vokály po sobě… No, zbytek si již domyslíte sami. Žádná zvuková složka bohužel nestojí za vypíchnutí, jelikož vše již tu někdy v minulosti bylo.
Některé návraty jsou fajn. V případě AYL ovšem máte nevyhnutelně pocit, že kapela zaspala. Nejde vždy o to, radikálně změnit svůj styl, spíše se porozhlédnout kolem a trochu okoukat. Možná vás nová nahrávka bude bavit a to hlavně v případě, že jste neslyšeli předchozí alba této bandy, o jiných melodicko – doom metalových bandách ani nemluvě. V opačném případě se však nejspíše i vašim slechům „Songs For The Lost“ ztratí kdesi mírně v druhé polovině 90tých let, a po poslechu několika prvních fláků se neodvratně vkrade nuda. Škoda. Tak třeba příště?
Čas: 44:24
Seznam skladeb:
- Apathy Overdose
- The Feast
- Stranded
- The Song Of The Lost
- Every You Every Me
- Taints
- Losing Fate
- Where The Pain Is
- Soul Of Ice
