Přiznávám bez mučení, že recenzi na tento výtvor jsem psal nehorázně dlouho. Důvodů bylo hned několik. Nedostatek času, přirozená lenost, ale hlavně nahrávka samotná. Už po prvním pohledu na obal a logo jsem očekával zádrhel. A dočkal se ho. Recenzi jsem začal psát před několika měsíci, ale dokončení se dočkala až teď. Je těžké nahánět můzy a pokoušet se napsat alespoň pár řádek o podobně nevýrazném materiálu. V tomto směru mi to pánové z prosluněné Itálie, působící pod názvem Confusion Gods od roku 1997, rozhodně neulehčili.
Hned úvodní At the gates of confusion odhalí jeden z největších problémů tohoto cedla. Tím je hodně tragický zvuk, který veškeré snažení hned v počátku sráží. Musíte se hodně snažit a soustředit, aby jste z té zvukové koule pochytili alespoň to nejdůležitější. Nejvíce je to do uší bijící v rychlých pasážích (Dead flesh). Hudebně se Confusion Gods pohybují na pomezí blacku a melodického death metalu. A pokud si poslechnete první skladbu, jako by jste slyšeli i ostatní, protože všechny kousky jedou podle jedné šablony a nemohu se zbavit dojmu, že poslouchám úvodní song pořád dokola. Pravda, občas probleskne kytarová melodie, dostane se i na sólo (žádný zázrak), chvílemi zase tempo zpomalí, na řadu přijde i brnkání akustických kytar (při tom zvuku…), ale po náznaku zajímavého momentu vše během chvíle opět upadá do šedi průměru. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že kytary zní občas falešně. Pěvec svým projevem kladné bodíky také nepřidává. Hluboký chraplák jede stále ve stejné linii a blackový jekot zase působí hodně nepřirozeně. A tak jako nejzajímavější moment hodnotím závěr poslední Fucking spiritual priest, kde překvapí přítomnost elektroniky. Dle všeho se bude jednat o remix. Tento moment se vydařil a alespoň trochu vylepšil rozpačitý dojem. Tomuto záblesku v temnotě mohou pánové děkovat za zvýšené hodnocení. Ale vkrádá se myšlenka, jestli to není na takřka třicet minut trochu málo.
Celé toto dílko na mě působí hodně archaickým a nedotaženým dojmem. Obal, zvuk i nabízená hudba se vrací o mnoho let zpět. Podobné nahrávky jsem začátkem devadesátých let kupoval na kazetách. Ale doba nám značně pokročila a technické možnosti rovněž. Donutil jsem se k hodně poslechům, ale až mi bude život probíhat před očima, tyto chvíle rozhodně nebudou patřit k těm nejšťastnějším. Nenašel jsem nic, proč bych se k At the gates of confusion měl vracet. Ještě že má nahrávka relativně krátkou stopáž. Italská scéna každopádně nabízí mnohem zajímavější interprety. Naštěstí.
Čas: 28:54
Seznam skladeb:
- At the gates of confusion
- Ghost
- Dead flesh
- Towers of repugnance
- Hell in the cell
- Fucking spiritual priest
