Něco krátce před devátou hodinou nastupují na prkna pro mě dosud naznámí Cold Cowshed z Křemže, před celkem slušně zaplněný klub, jehož osazenstvo tvoří převážně různá individuua, která byla již doslova přesycena vánočním amokem, přejídáním se různými dobrotami a bezduchým povalováním se před duchaplnou televizní nabídkou:o) Na první poslech mě produkce mladé kapely nijak zvlášt nezaujala a jejich cold core metal, jak sami svou tvorbu nazývají, mě ani zdaleka neuspokojil a nepřesvědčil, byt‘ vystupování kluků je jinak vcelku sympatické. Uvidíme do budoucna, čím nás překvapí. Jako seznámení se s grupou mi to stačí.
To DieVision je už jiná káva. Pětice metalistů, v čele s docela zajímavým zpěvákem, naživo funguje a jejich nabušený thrash má koule. Je vidět i slyšet, že ví co dělají a maj v tom celkem jasno. Dva šlapáky, kytarové riffy, střední tempa i nějaké ty vyhrávky, navíc zpěvák se nebojí i melodičtějších hlasových poloh a při jejich setu jsem si podupával nožkou. I když se jednalo o můj první kontakt s tímto hudebním tělěsem, dojmy jsou převážně pozitivní. Moderní melodická thrash-death( i když ten death, toho tam moc neslyším…) metalová ůderka, letos jim mělo vyjít první album, ale já o něm nevím nic bližšího a ani na netu jsem nezjistil nic podstatného. Fans se začínají bavit, místní bar je bohatě zásoben a tihle DieVision se příjemně poslouchají.
Nastal tedy čas na hlavní hvězdy tohoto svátečního bezbožného dýchánku a těmi nemůže být nikdo jiný, než místní raraši Mater Monstifera, jež se těší nemalé oblibě v jihočeských okultních ( i jiných :o) ložích. Na živo už jsem se s nimi párkrát setkal, ale přiznám se na rovinu, že z desky je naposlouchané nemám a dnes mi tento styl black metalu s hojným použitím klapek, připomene nostalgii před deseti lety, kdy zrovna frčel a já ho žral všemi deseti. A s tím byl samozřejmě spojen i můj zájem o vampýrismus, nemrtvé a jiné podobné „folklory“ . Atmosférický black zahraný s přehledem sobě vlastním, při jedné skladbě praskla kytaristovi ( myslím, že to byl Archangel Cesyn ) struna, ale přešel to sklidem profesionála. Téměř tři roky starý debut „Zrozen z hříchu“ čeká na svého následníka. Takže se hrají staré věci, nicméně publikum je zjevně spokojeno a to je to nejdůležitější. Mě v jejich jinak podmanivé atmosféře, schází živý drummer, a to hlavně v živém provedení, ale to je problém, se kterým se potýká vícero smeček, nejen M.M. Sehnat zde v Čechách nějakého bicmena, to je úkol hodný téměř samotného Chucka Norrise:o).
Posledním vystupujícím byl toho večera host z Prahy, mladá a nadějná kapela Belligerence na kterou jsem slyšel ze všech stran jen samou chválu. A nezklamal jsem se. Sextet ve složení zpěv, dvě kytary, rytmika – basa a buben + atmosféru a celkový zajímavý sound dotvářející klapky, mě příjemně pobavil. Muzika, kterou hrají je vcelku pestrá. Od každého trochu, black, death, atmo…a to vše zakomponováno do výsledného neotřele znějícího balíčku. Vrcholem všeho je pak křehké stvoření za mikrofonem ( ach ta emancipace:o), které ovšem notně tvrdí muziku dštěním ohně a síry. Nu jak jsem v sále zaslechl, ta slečna má zkrátka „hlásek jako konipásek“. Přesně tak totiž její výkon ohodnotil jeden z posluchačů. Líbili se a jestli vydrží, do budoucna se s nimi bude muset počítat. Inu, mladá krev. Chvilkově mi připomněli taliány Opera IX., ale to bude zřejmě tím, že i tam „zpívá“ dáma ( nedostižná Cadaveria ). Dobrá práce a správná pastva pro moje uši. Už se těším na nějakou tu studiovou nahrávku.
Tak to byl rok 2007 a vstříc novým zítřkům…Místní povětšinou směřují své kroky k domovům a teplým náručím svých pelestí, zatímco my přespolní, vyrážíme poznávat krásy a nástrahy jihočeské metropole, jež nám se svojí vrozenou plachostí a šedostí, otevírá dokořán temnou noční náruč.
