Záboří, malá vesnička pár kilometrů od Českých Budějovic, se již po osmé stalo útočištěm jednodenního maratonu zvaného Into Cold Darkness. Asi po pěti letech vyšlo pořadatelům počasí a tak jsem jen doufal, že své očekávání splní i fanoušci, kteří na posledních ročnících docela chyběli.
Krátce po druhé odpolední se do strun opírá první kapela a sice WINSELLAND z Aše. Kapela se ze začátku potýkala s drobnými zvukovými nedostatky, které se nakonec dobře vyladily. Nicméně souboru to moc nepomohlo. Výpravný black metal zřejmě těžko při slunečném odpoledni někoho nadchne. Navíc některé skladby byly tak nějak navíc jako například Hostina. Jináč to byl průměrný výkon průměrných muzikantů, ač s jistým potenciálem. Uvidíme s čím kapela přijde příště.
THE OLD FOUR už zdobil nejen skvělý zvuk, ale i precizně zahraný Hard core. Stará čtyřka není na scéně příliš dlouho, ale myslím, že brzo u ní uslyšíme v širších pojmech. Vyzdvihl bych zpěv, přesnost a údernost. Bylo by zajímavé kapelu slyšet na CD, doufám, že se mi mé přání splní…
Třetí kapela GYNAT RESIA dala festivalu rychlost. Její dravý thrash metal nakopl pár lidiček a dočkali jsme se prvních reakcí. I o kapele GYNAT RESIA bych řekl, že toho má ještě dost před sebou a když vydrží ve stejné sestavě, hrozí, že se z ní za pár měsíců stane skutečně dobrá kapela. Je jedna z těch, která se koncert od koncertu lepší. Ačkoli, kdyby se kluci trochu více zamysleli nad koncepcí skladeb, nebylo by to určitě na škodu. Na konci setu mi skladby už skoro splývaly do sebe. Také více sól by určitě neuškodilo. Jinak co se týče vůle a odhodlání, tak tam je to na jedničku.
První známý pojem na ug. scéně DISFIGURED CORPSE to rozjeli jak už je jejich zvykem ve velkém stylu. Neskutečné vedro pranic neubralo na síle a dravosti, kterou DC vždy disponovali. Bohužel při tomto setu jsem byl kapánek hendikepován svými střevními potíži, takže jsem si užil jenom začátek a konec setu, tudíž nemohu se blíže podělit o své dojmy.
Po DC se na podium tlačí staří známí FOB, už předem mi byla avízovaná změna na postu zpěváka. FOBáci se nám přes zimu totiž trošíčku rozmnožili. Za mikrofon se postavil Peťa, který má už zkušenosti s cholerickým Corbow a flegmatickým Mártym z projektu Japamata Jam Pit. Jedinou starou věc, kterou FOB hráli jsem neslyšel a tak je těžké posoudit jaký je rozdíl mezi předchozím a nynějším podáním starých pecek. Co se týče nového obrazu kapely, tak je jisté, že se nevyhne jistému stylovému posunu a zda to bude dobře nebo ne ukáže čas. Nové skladby ale zní dobře a zpěv do nich taktéž. Uvidíme jak to bude vypadat až se nový zpěvák zapracuje a získá na jistotě.
FACE OF AGONY nedojeli a tak se nabídl čas pro DAATH. Ti předvedli jejich standardní vystoupení. Prolili horké odpoledne melodií, která se nesla celým jejich setem. Škoda jen pár zádrhelů, které vystoupení kapánek znepříjemnily, ale co, alespoň je vidět, že to kluci nehrají na playback. Jinak pěkně zahraný doom/death metal.
Po pomalejších DAATH se na scénu přivalili UPRISE jako tornádo. Slunce ustoupilo a tak byl prostor i pro trochu žhavější kytary. Nekompromisní grind plný energie – nic jiného se ani čekat nedalo. Příjemné probuzení před nastávajícím večerem. Kdo viděl, ten viděl a kdo ne, tak snad ani neuvěří…
Po UPRISE se chystala na pódium legenda českého Thrash metalu KRYPTOR. Jak to napsat a neurážet? No prostě asi takhle: Vyrostl jsem na thrash metalu a dodnes k němu chovám úctu, ale KRYPTOR v dnešním podání je jeho urážka. Mám pocit jako by tahle kapela parodovala sama sebe. Takovouhle sračku už jsem dlouho neslyšel – to je prostě ostuda metalu. No zbytek nechám na Johanovi a před kapelou zbaběle prchám, to se fakt nedá. (IFA)
Do role hlavní hvězdy byli angažováni pražští KRYPTOR, fungující s přestávkami 20 let. Sestavu dnes tvoří dvě bratrské dvojice – Roháčkové (Michal - hlas, Tom - kytara) a Robovští (Filip - baskytara, Robert - kytara), za bicími sedí Robert Stýblo, tudíž čtyři pětiny zakládající sestavy. V playlistu se pánové vehementně drželi skladeb z prvních dvou demáčů Neřest a ctnost resp. Zvratky a krev, takže došlo na songy Rychlost vítězí, Proroctví, Klášterní tajemství, Neznámý vojín, 50. v řadě nebo Markýz de Sade. Skladby, které svého času psaly historii českého thrash metalu ale v podání současné sestavy vyzněly prachmizerně. Na začátku setu Kryptoru se u pódia shromáždily všechny nohy, které na akci dorazily, ale s každou skladbou počet přihlížejících klesal a odezva byla v závěru takřka nulová. Marné bylo hecování zpěváka, marné klišovité pózy ostatních – Kryptor je dneska v pozici kapely vzbuzující nahořklý úsměv. Bezzubá rytmika, unavené kytary a drmolící nesrozumitelný zpěv – to je vizitka, kterou si kapela za rámeček dát nemůže. Když je to baví – nic proti, ale stavět je jako hlavní kapelu festu asi dlouho nepůjde, protože ani velké jméno nemůže tímto způsobem fungovat donekonečna.
To IG-ELIT jsou, i přes datum založení v roce 1978(!), alespoň pro mě, v pozici nováčka na scéně. Trochu netradiční název by mohl svádět k domněnce, že půjde o punk nebo bigbít, ale opak, nebo vlastně thrash, je pravdou. Ve srovnání thrashových dinosaurů a savců vítězí jednoznačně služebně mladší Ig-eliťáčtí savci. Jak instrumentálně, tak zvukově mi seděli mnohem více, až na jednu drobnost. Tou byl závěrečný cover geniální skladby Seasons In The Abyss, jehož provedení se mi nelíbilo. Ale musím podotknout, že jsem byl v menšině, protože okolí reagovalo velice vstřícně. Jinak vlastně není Ig-elitu co vytýkat, solidní svižný koncert, dobrý zpěvák, David Zíka v další, asi dvacáté kapele (haha) – pohoda.
Po celkem odlehčené a free záležitosti přichází hudba, ve které není pro veselí žádné místo. MARTYRUM CHRISTI se celý koncert tvářili naštvaně jak stylové zaměření káže. Po letech mají konečně natočený nový materiál, který z nastolené ultra death metalové cesty neustupuje ani o krok stranou. Stále je to jízda technických mágů na hranici lidských možností. Skladby jsou plné nečekaných kytarových eskapád, samé krátké sólíčko (jestli se to tak dá nazvat) a o zpěv se starají všichni tři obstaravatelé strunných nástrojů, samozřejmě s největším podílem předáka Karla. Pro příznivce brutálních záležitostí a vysokou technickou náročností bude nové CD určitě laskomina.
LOCOMOTIVE přišli, začali a zvítězili. Před skvělou kulisou, asi nejlepší z celého festíku (neviděl jsem odpolední program, takže proto používám slovo „asi“), odehráli borci skvěle odsýpající vystoupení. Nejsem až takovým znalcem jejich repertoáru, takže neznám názvy thrash coreových válů, ale z pódia sálala neskutečná energie, plné nasazení a um. Největší ohlas asi sklidil letitý hit Vítej v pr++++, ale i ostatní štychy roztančily většinu přítomných.
Němečtí chasníci GOMORRHA neměli po rozjeté lokomotivě zrovna jednoduchou situaci a vystoupení taky nijak slavně nedopadlo. Většinu lidí vyhnal nastupující chlad do tepla hospody a jen hrstka nejvěrnějších sledovala průměrné vystoupení průměrné death metalové kapely. Hlavní tahoun – zpívající kytarista se sice snažil seč mohl, ale něco tomu chybělo – nějaké překvapivé momenty nebo... nevím. Ani já jsem celý set nevydržel a dal přednost klábosení v relativním teplu. Venku totiž stoupala účinkujícím i přihlížejícím pára od úst.
AVENGER v roli posledního ansámblu měl roli přetěžkou, ale nakonec dopadlo vystoupení nad očekávání. Zima sice ještě přituhla, ale po prvních tónech intra se začaly trousit polozmrzlé postavy na plac a zasloužily se o nečekaně akční kulisu, což po jedné hodině ranní muselo trio, které je momentálně bez basáka, potěšit. Honza si neodpustil tradiční problémy s kytarama, první se mu rozladila po druhé skladbě a po chvíli marného ladění sáhl po rezervní. Set poskládaný pouze z vlastních a již dost letitých songů, z nichž vzpomenu třeba Godless, Zlo, nenávist, válka nebo závěrečné Kořeny zla, stále nedoznal změn – nové skladby, kterých je připravených několik, prý zazní z pódia až po nahrání nového alba. Avenger dohráli ve 2:00 a volání fanoušků po přídavku nebylo vyslyšeno – zvukař řekl stop, takže byl konec.
Dobrý dojem z druhé poloviny festu kazilo snad jen vystoupení hlavní kapely, jinak si každý našel to svoje. Pochválit musím dobrý zvuk, zamyslet se nad nevysokou účastí (kolem 20. hodiny jsem byl 102. platícím), a to z Českých Budějovic odvezl fanoušky do Záboří autobus zadara a po skončení akce zpátky jakbysmet. Nevím, co by lidi ještě chtěli víc. David byl z návštěvy trochu v rozpacích a nad pokračováním tradiční akce (letos 8. ročník) se prý začíná zatahovat obloha. (Johan)
