A je to tu! SFU nám opět po dlouhé, předlouhé době předkládají nový matroš. Jakožto nadržený fanda, sem střádal a střádal a asi bych se nedostřádal nebýt ježíškových narozenin a urychleně i když opožděně jsem si koupil toto novinkové CD. A jelikož sem nastřádal docela dost penízků mohl sem si dovolit koupit edici CD+DVD. Takže? SFU změnili po dlouhé době jednak studio, kde nahrávali ? Morrisound Recording, naposledy zde nahrávali v 97 s albem Warpath a vyměnili i autora svých obalů Paula Boothe za Davida Aronsona, který se uved velice dobře. V bookletu jsou fotky všech čtyř SFU fandům dobře známých pánů. Jen s tím rozdílem, že zde jsou Chris Barnes, Steve Swanson, Greg Gall a Terry Butler pěkně zmršení. Dalo by se říct že o dost víc než na předchozí desce ?True Carnage?. Smekám před panem Aronsonem. Naši muzikanti vypadaj fakt nebezpečně a docela bych se jich bál, potkat je v potemnělý pitevně. Nechybí opět texty ke každé skladbě a vedle nich vyobrazený tak zhruba obsah o čem to jako je. Fakt dost vydařený, když máte 28 stránkovej obal a v něm 13 uměleckejch děl. Ale už k hudbě. . První věc s názvem ?Sick in the Head?? totálně schizofrení a death metalová skladba. Dokonale šlapající mašina, která jezdí šest stop pod zemí vám dává hned na srozuměnou, že tentokrát šel páně Barnes s hlasem zase do jinejch poloh. Druhá skladba jest mě již dost dobře známá ?Amerika the Brutal?, kterou si ničím sluchovody již několik měsíců ? jako k jediné k ní byla uvolněna na internetu empétrojka. Text je o postoji sixfítů k válce v Iráku. A jelikož se v refrénu zpívá ?Nou vór? tak je snad jasné jaký ten postoj je. Třetím flákem je ?My Hatred?, která pro změnu v textu napadá náboženství (křesťanství) a je taky fakt dobrá. Myslím, že každýmu bude dlouho znít v hlavě ?Hell, yeah?, tak jak to v Chrisově podání snad nikdo nemůže podat. A po doznění této rouhačské písně se na vás vyvalí SFU ve své celé kráse a v plné síle. ?Murdered in the Basement? ? tímto songem vám dávají znát co dělají se svými nepřáteli. Zazdí je ve sklepě, ale předtím jim ještě sekáčky na led rozmašírujou ksichtík. Rychlá a výživná skladba, co víc říct? ?When Skin Turns Blue? ? o něco (no, o dost) pomalejší, ale muzikantské umění se zde dokonale projevuje a taky je zde dost brutálně znát rozdíl v Chrisově hlase oproti ostatním albům. Nyní následuje titulní píseň podle které se jmenuje i celé album ? ?Bringer of Blood?. Text je sotva na sedm řádek, ale tempo a razance této písně vás musí uchvátit. Všichni v sobě holt máme kréééf a to je naše pouto. Výborná píseň, která se ani podle mě nemá v celém diskografickém šílenství Six Feet Under s čim srovnávat. No a jestli jste ohyzdní zevnitř, tak se to projeví tím, že jste ohyzdní i navenek :-) ?Ugly? mě zaujala hlavně, krom dobré muziky, i tím, že v bookletu je vedle textu k této skladbě obrázek ohyzdné rodiny a nemůžu si pomoct, připomínaj mi Kennedyovi. Myslim tim tu rodiny kolem americkýho prezidenta JFK. Prostě tam vidim Jackie a Johna s jejich ratolestí. Ale jestli to byl záměr, to fakt nevim, asi se mi to jen zdá. Ale k dalšímu songu ? ?Braindead?. Střední tempo a střední bručák (to jako zpěv) navozují atmosféru toho, jaké to je když vám odumře mozek. ?Blind and Gagged? je taktéž moje oblíbená. Zvláště kvůli její beznadějnosti ? zpívá se zde: ?Umírám, umíráš, umíráme, všichni tady doprdele umíráme?.? No ale nejvíce pořádnýho death metálu si užijete dozajista v ?Clasutrophobic?, kde pocítíte tíhu stěn, které se na vás řítí. Rychlý tempo se střídá s pomalejším bušením do bubnů, kdy basa a kytara ustupují dozadu a pak se zas vrátí. No a ještě: v této skladbě je dosti netypické to, že zde SFU použili zkresleného hlasu ? to sem eště nezažil, ale ono to má svůj účel. Barnesův brutal vokál projetej skrze megafon, či tak něco, dostává úplně jinej rozměr. Poslední skladbou unikáme z hrobu ? ?Escape from the Grave?. Zase jiná poloha zpěvu a mix chorobného textu s jakýmsi poselstvím totálního zániku. Konec. Konec? Ne tak docela ještě je tu jedna skladbička, která ani není napsaná v track listu a tou skladbičkou je jakési deathové blues. Taková chuťovka na závěr?Tak, CD by bylo jakž takž zrecenzováno, ale ještě zbývá DVD! To fakt stojí za to. Například interview z Chrisem Barnesem vás musí totálně bavit. Na začátku vás hezky pozdraví a jak jinak než s travkou? Omluví se, ale teď fakt nemůže dělat žádnej rozhovor, nejdřív musí ?smotnout pořádně tlustý brčko?. A tak tedy čekám?střih a už je tu vykuřující si Barnes a je celej vláčnej a milej :-) a sdílí nám co si slibuje od tohoto CD a jak se nahrávalo atd. Dalšími vymožeností na DVD disku je dokument o Six Feet Under ? ?Six Feet Underground: Life in Death Metal? , kterej mapuje SFU a vyzpovídává jednotlivé členy. Dost zajímavý, ale ještě si ten disk budu muset prohlídnout několiksetkrát , protože někdy jim je rozumět fakt hovno. Ono vůbec slovo ?hovno, kurva, seru a různé možné překlady slova fuck a fucking? si lze do sytosti užít z úst každého z protagonistů. A to nemluvim o DVD ?Double Dead? (o tom jindy), tam je to pomalu ještě horší ? nic pro děti, ještě byste se pohoršili, děte spát, fagani, strejda Barnes si potom bude s váma hrát s nožem. A ještě jeden zářez naleznete na tomto moderním nosiči ? dokument o natáčení alba Bringer of Blood. Zde jsou zase rozhovory, ukázky zkoušek, ukázky toho jak se chlapci baví, když nenatáčí a tak podobně. Jo a ještě jedna věc ? kdo to nevěděl (stejně jako já) Barnes má skoro po celym těla odporně nádherný tattoo! Když jsou ve zkušebně (trošku líp zařízená garáž)tak se vám tam SFU předvedou v plné síle a jeho kérky jsou dobře vidět ? made by Paul Booth. Tak to je asi všechno. BOB je prostě zase dokonalý album. Ať si někdo říká, že SFU jsou ?kinder metal? nebo co já vim co. Síla jejich muziky vás musí přesvědčit o tom, že sou prostě mistry svého oboru.
