1.9.2006 – Praha – klub Matrix - The rays of the sun, Mortifilia, Negative Face, Memoria
Tak se stalo zcela poprvé, že jsem coby návštěvník absolvoval celé tour. Pravda, sáhl jsem si až na samotné dno svých sil, ale oba koncerty jsem zvládl :o). Už při odchodu z práce (předčasném, samozřejmě) jsem hořel napětím, čím mne tentokráte překvapí České dráhy. Nepřekvapily ničím. Odjezd posunutý o 30 minut není žádná novinka a tato organizace (vynechávám slovo „zločinecká“…) by svoji nabídku překvapení mohla rozšířit a „šokovat“ něčím jiným. Třeba odjezdem přesným na minutu. Ale to se spíše stane Ifa abstinentem… Chřipka se opět jednou rozhodla zaútočit (čubka!!!), ale když jde o metal, musí zdraví stranou. Do klubu se dostáváme brzy a já okamžitě lepím plakáty a rozhazuji letáky na „Palcát“, abych splnil svoje povinnosti k nejvyššímu (nemyslím boha, ale někoho, kdo stojí mnohem, mnohem výš… Ano, je to pan šéfredaktor Márty :o))) Klub Matrix nemá chybu. Jsem zde poprvé a podzemní prostory hodnotím více než kladně. Jen ta kapacita (500 – 600 hlav) se mi zdá na podobné akce příliš vysoká. A pak, poté co jsem ukončil bejblování po klubu, dělám osudovou chybu. Dávám si pivo značky Ferdinand a tento nerozvážný čin má za následek jediné dokonalé rozčarování tohoto večera a totální rozhození mého trávicího traktu. Nejsem pivař, ale takhle tedy ne… Nevím, ale takhle nějak musí chutnat rozpuštěný pudr proti pocení nohou. Podivná kovová příchuť by mě, coby metalistu, asi měla potěšit, ale nepotěšila. Zato má stolice doznala dosti podstatnou změnu skupenství. Na pípě jsem ještě zahlédl tmavou variantu tohoto piva s názvem Sedm kulí. Ale nemám sebevražedné tendence a tak jsem černou smrt pro jistotu ani nezkusil. Tak by mě zajímalo, jestli tato novodobá forma travičstí neodradila nějaké ty potencionální návštěvníky a jestli by v případě jiné nabídky piva (třeba lahodný Gambrinus :o) nedorazilo větší množství fans… Ale k hudbě.
První jdou na věc The rays of the sun. Jako vždy pohodoví. Potěšili mě zařezením několika novinek (tuším, že zazněly tři nové kousky), ke kterým doplnili několik věcí z debutu Living flowers gallery. Jsem rád, že už konečně v živé prezentaci dostávají novinky prostor. Přeci jen, debut vyšel před dvěma lety a věci z něj jsem měl možnost slyšet už mnohokrát. Stejně jako již zmíněné album. A jak novinky znějí? Řekl bych, že volně navazují na výše zmíněný debut. Tudíž odlehčený náladový doom rock s ženským vokálem a zajímavou kytarou. Což o to, poslouchá se to příjemně, ale že by se s ušima zároveň mohly kochat i oči, to se zrovna říci nedá. Má jediná výtka směřuje k příliš statickému odehrání celého setu všemi členy kapely. Chápu, že na podobnou hudbu nelze moshovat první ligu, ale nějaké to hejbáníčko by to chtělo. A zdálo se mi, že hráli strašně krátkou dobu. Ale trochu se protáhlo zvučení, takže… Každopádně jsem zvědav na novinku a mám v plánu poslat několik otázek směrem k „Paprskům“, aby nám oznámili, co je nového a trochu je vyburcovat k větší aktivitě :o).
Uf, co napsat o Mortifilii, kterou jsem letos už viděl tolikrát a jejíž vystoupení jsem už tolikrát chválil. Na úvod Vitiator a už nám to jede. V závěru minulého roku těmto českým „Švédům“ vyšlo album Redemption a pokud se nepletu, bylo přehráno téměř celé (Just funny day, Sacrificial gore, Romance of the dead, Beauty of blood, Lunatics…). A když Mortifilia, tak samozřejmě nesmí chybět Christ hunt (stejně jako na letošním Brutal Assaultu byla tato pecka uvedena jako jeruzalémský masakr trnovou korunou…). Nemám připomínek. Snad jen ke zvuku, který měl k dokonalosti daleko asi jako Manowar k soudnosti. To znamená hodně. Ale klasický chrastivý švédský sound rozpoznat byl. Každopádně to téhle čtveřici šlape. Ostatně, při množství odehraných koncertů se není co divit. Poslech Mortifilie – kdykoliv a kdekoliv.
Mortifilii vídám na pódiu často, ale pokud se má paměť neplete, Negative Face jsem v Matrixu viděl zcela poprvé. Deska s názvem Stín se vydařila a tak jsem očekával, kterak se popasují s tímto materiálem živě. Myslím, že už dopředu mohu napsat, že vše zvládli k mojí spokojenosti. Těžko jejich hudbu škatulkovat, protože své místo zde má vše od death metalu až po psychodelický rock se spoustu vokálů. Na vokálech se podílelo hned několik postav. Čistým hlasem vypomáhal klávesista, nechyběla zpěvačka a největší porci pak na svých bedrech nesl Matěj v romantickém triku Masturbace, na kterém nám oznamoval, že teplo domova vychází z pochvy :o). Z výše zmíněného alba mi udělal radost titulní Stín, deathový kvapík Self a hitovka The blue s ženským vokálem. Ale nejen novinkou žijí Negative Face a tak se dostalo i na věc z dema z roku 1995, jejíž název si samozřejmě napamatuji. Jak jsem napsal, živé předvedení posledního alba je v pohodě, ale při psaní tohoto reportíku jsem si je dal z CD a při poslechu v teple domova (díky Matějovi už vím odkud pochází :o) jsem si ještě lépe vychutnal veškeré vychytávky, kterých je na něm požehnaně. A během setu Negative Face dostávám nápad zkusit ještě jednoho „Ferdu“ s tím, že horší než první kousek to být nemůže. Mýlil jsem se…
A máme tu závěrečnou kapelu s názvem Memoria. Právě oni byli tím důvodem, proč jsem se rozhodl vypravit se i na pražskou zastávku. Od roku 2003, kdy jsem je poprvé viděl živě na Brutal Assaultu, jsem jim zcela propadl a CD The timelessness moji závislost pouze potvrdilo. Ostatně, v četnosti poslechů u mě z domácí scény tomuto titulu od jeho vydání mohou konkurovat pouze neméně skvělí SSOGE se svými „tanci“ a geniální astrální hydra Insania s Out. A není to tím, že bych domácí scénu nějak zanedbával, ale tím, že si je peru do hlavy opravdu často. A hned několik prvních skladeb z tohoto „cedla“ pocházelo. Takže Frost explosions, Sorrowling´s cry, Dragonflies tales (tahle věc je prostě geniální!!! Ten refrén: Sapphire dragonflies, dragoflies dancing, Sapphire dragonflies, dragonflies chanting. Tales of the world ancient days, chant of the years, when no fears ruled this land… jsem slyšel snad tisíckrát, ale pořád mám husí kůži…), Vanity fair a další. Kdo si myslí, že podobná hudba se nedá hrát moderně, měl by si CD poslechnout, popřípadě zajít na koncík. Prostě takový nu-doom :o))) Co skladba , to hit. Andrea na svém vokálu stále pracuje a její přednes je naprosto suverénní. Hanele v ní vyrůstá zdatná konkurence. A další klad vidím v perfektním využití violy. Decentní, vždy nenásilně, ale vhodně vkomponována do skladby. A co si budeme nalhávat, většinu času jsem během koncertu věnoval sledování právě těchto dvou zástupkyň něžného pohlaví. Rád bych napsal, že to bylo pouze díky jejich hudební produkci, ale to bych bohapustě lhal :o). A myslím si, že 96% mužské populace na tom bylo stejně… The timelessness se natáčelo již počátkem roku 2003 a to už je pořádná doba. Nevím, kdy novinka vyjde, ale vím to, že bude stát za to. Minimálně 3 věci, které ten večer zazněly. Zajímavé. Méně hitové, ale neméně kvalitní. A ta poslední, nejpomalejší, mi díky viole, pomalým rytmům a ženskému zpěvu vzdáleně připomněla již zmíněnou bombu s názvem Relic dances. Už aby byla novinka venku! A škoda trochu vlažnějšího přijetí publikem. Ale ono to není sranda v tak velkém klubu, kdy počet příchozích dosahuje pouze zlomku kapacity, vytvořit vřelou atmosféru. To nic nemění na tom, že jsem si Memorii užil a jako vždy se jednalo o zážitek.
Memoria byla kapelou poslední, takže se velkým obloukem vyhýbám výčepu, kde je zcela volně k prodeji ona zbraň hromadného ničení na F a začínám pomalu balit a chystat se k odjezdu. Natěšen na následující večer. A ještě musím poslat 666 díků Pavlovi z Metal Breath za odvoz nejen z nádraží do klubu, ale hlavně za odvoz zpátky do Plzně. Když tak přemýšlím, jakými moudry jsem ho cestou zásobil, jedná se o čin minimálně mučednický… Takže díky!!!
2.9.2006 – Plzeň – klub Pod Lampou - Negative Face, Memoria, Mortifilia
Tak oproti Matrixu je Lampa klubem takřka domovským a tak jistým krokem a mnokrát prošláplou cestou dorážím na místo konání. Opět o něco dříve, drze a bez placení (Kuzma, ještě Ti dlužím kilčo za vstup :o), abych mohl vylepit plakáty a pohodit letáky. To činím tak zodpovědně, že pořadatel Kuzma je pracovníky klubu výrazně pokárán, což se děje za mého tichého a škodolibého přihlížení. Plán dát jeden plakát na toaletu přímo nad mušle, kam musí opravdu každý (myslím pouze mužskou část), se ukázal být prozřetelným, nicméně personál na něj reagoval jak býk na červenou barvu. Kuzma ale slíbil, že plakáty po ukončení strhneme. Nelhal. Strhnul je. Ještě že to strhávání neviděli pořadatelé Palcátu :o). Opět by přišla na řadu reakce skotu na oblíbenou barvu Karkulky. Včera probíhal nejen jeruzalémský masakr trnovou korunou v podání Mortifilie, ale i masakr mých chuťových pohárků v podobě Ferdinanda. Ale vše se v dobré obrací. Dávám si chlazený Prazdroj a k mému překvapení mi ještě tolik chuti zůstalo, abych poznal, že piju pivo. Ale Prazdroj není obyčejné pivo, to je nejvyšší stupeň pivovrnického umu :o).
Oproti včerejšku došlo k prohození vystupujících a The rays of the sun v Plzni nevystoupili vůbec. Po relativně dlouhém zvučení zahajují Negative Face. Jejich vystoupení se od včerejšího takřka nelišilo, jen mám dojem, že zahráli o nějakou tu skladbu méně. Co se ale změnilo výrazně, je kvalita zvuku. Oproti včerejšku peklo a dudy. A Lampa je výrazně menším klubem, takže i když dorazil téměř stejný počet fanoušků, opticky to vypadalo mnohem lépe. A jestli si dobře pamatuji, tak to krátké sólo na hammondy v Praze rovněž nezaznělo.
Čekal jsem, že stejně jako včera, tak i dnes zahraje Memoria jako poslední. Mýlil jsem se. Přeci jen to mají domů největší kus. A i tady se playlist takřka shodoval s tím pražským a i zde zazněly tři novinky. A i v Plzni mě Memoria totálně dostala a nadchla. A nebyl jsem sám. Na koncík jsem nahnal i několik vyloženě nemetalových známých a když zahráli Dragonflies tales, nešlo si nevšimnout záblesku poznání v jejich očích :o) Na společných kalbách jim totiž tuhle pecku pouštím pořád dokola… Dokonce z jejich strany došlo i k nákupu CD :o). A i publikum reagovalo vřeleji než včera večer. Ale jak jsem psal, velký podíl na tom má velikost klubů. Nemá cenu psát více. Nádhera, kterou bych vydržel poslouchat ještě několik hodin. A Andrea s Ivou… Ech… Kdyby tour pokračovalo i následný den, po setu Memorie bych si začal zajišťovat odvoz.
Ale čas nám letí a svůj prostor musí dostat i death metal v podání Mortifilie. Alespoň kvalitní náplast na bolístku v podobě setu Memorie, který, alepoň pro mne, zkončil tak strašně brzy… Měl jsem trochu obavy, jestli fans vydrží až do konce, ale tyto obavy se ukázaly jako zcela neopodstatněné. Pod pódiem se dokonce rozjíždí kotlík a jsem potěšen, jaký ma Mortifilie ohlas. Po půlnoci dokonce dochází na přídavek, kdy ještě jednou dojde na Just funny day. To že se opět hrálo pouze z Redemption je asi samozřejmé. Stejně jako to, že nechyběla pecka Christ hunt. Protože pokud si někdo umí představit koncík Mortifilie bez ní, tak já mezi ně rozhodně nepatřím. A již zmíněná Just funny day byla poslední skladbou nejen Mortifilie, ale i celého večera a celého tour. Takže rychle se rozloučit, dopít drink a hurá domů. A stejně jako včera, tak i tento večer posílám 666 díků Pavlovi za odvoz :o).
Tak co se týče hlediska hudebního, nemám nejmenších připomínek. Jedna z nejsilnějších sestav, co kdy Metal breath tour jela. Volba klubů rovněž zdařilá. Snad jen v Praze by možná nebylo na škodu něco menšího a komornějšího. Ale kde se v těchto dnech toulala pražská a plzeňská metalová obec? Nevím kde to bylo, ale Matrix a Lampa to rozhodně nebyly. Při takové sestavě bída! A nic na tom nemění fuckt, že se v sobotu zahajovala kvalifikace na ME ve fotbale. Nechci být špatným prorokem, ale dle mého byly tyto dva koncerty posledními, které proběhly pod vlajkou Metal breath tour. Ale i kdyby tomu tak bylo, užil jsem si je náramně a Kuzmovi a Pavlovi za ně děkuji. Jen dál a houšť s podobnými akcemi. A předem gratuluji hledačům pravopisných chyb k úspěchům, ale nestíhám a o následné korektuře se mi může jen zdát. Johane, tentokráte jsem Ti díky nedostatku času práci asi hodně usnadnil… :o)))) A fotky dodám během několika málo dní. Předem předesílám, že jejich autorem bude Pavel Maňas z Metal Breath prod a předem mu za ně děkuji. Teď už je pouze na něm, bude-li za co děkovat :o)
