Skoro přesně po roce zavítala Česká rocková liga do Malenic. Datum se sice s loňským neshodoval, zato platil fakt, že opět hrajeme na MS v hokeji o finále. Naštěstí tentokrát odpoledne, takže radost z postupu jsme si odbyli doma. Mě návštěvu koncertu lehce komplikoval sraz se spolužáky ze základní školy po 22 letech, ale nakonec jsem stihl oboje. ČRL má pevně stanovené začátky akcí, takže přesně úderem 20. hodiny jsem vstoupil do kultturáku a na pořadatele vybalil, kdo jsem a co chci.
Ale ti se na mě dívali jak na zjevení a o akreditaci prý nemají ani tušení, ve smlouvě ani čárku (asi nějaký informační šum mezi Táborem a Malenicemi?), takže abych předešel trapnýmu dohadovaní, vytáhl jsem prachy a zacáloval velice přívětivých 150 Kč, beru-li v úvahu počet kapel a účast Root. Obdržel jsem vstupenku s pořadovým číslem 19, což signalizovalo velkej průser. Sál takřka prázdnej, naštěstí dorazila aspoň volyňská trojka (půlka Avengeru a jeden permanentní opilec, který celý večer věnoval shánění podpisů od svých miláčků Root). Další problém byl se začátkem, zvukař prý někde píchl kolo nebo co a tak tahle mediálně prezentovaná a lokálně co do propagace odfláknutá akce (plakát jsem nikde neviděl) začala s hodinovým skluzem. Naštěstí přibyli i nějací fanoušci, konečné číslo v pozdějších hodinách se lehounce přehouplo přes stovku platících.
Nevděčnou jedničku si vylosovala kapela VODOPAAD, která mě vůbec nesedla. Snad bigbít, snad hard rock, snad zábavovka, ohlas z publika nulovej. Sice to nebyli žádní začátečníci a nástroje ovládali s přehledem, ale tohle je muzika, která jde mimo mě. Ale už při první kapele se ukázalo, že zvukově to bude paráda, protože hned úvodní kapela mohla zvukářům jen a jen děkovat a nakonec skvělý zvuk vydržel celý večer.
Po roce opět zkouší v ČRL štěstí mezinárodní kapela BLACK PEARL. Proč mezinárodní? Protože bicmen se narodil v Dánsku, kytarista v Rusku a zbytek v Česku. Loni se mi nelíbil zpěv, letos už to bylo o něco lepší, ale hlavně se rapidně zlepšila celá kapela. Celé vystoupení mělo spád, energii a navíc jsou pánové šikovní instrumentálně. Stylově moderní metal, který čerpá inspiraci třeba ze Sytémů nebo Nickelback. Poslední soutěžící kapela se na podobný koncert moc nehodila.
THE SLOW FINGERS se označují jako rockin’ blues band a hudebníci jsou to jistě velmi dobří. Jenže valná většina obecenstva přišla na rock až metal a tak si pražští bluesmani moc ovací neužili. Já podobbné muzice nerozumím, nepoznám, jestli jsou skladby původní či převzaté a vlastně ani nevím, co o tom víc psát. Každopádně se mi ale SF líbili víc než Vodopaadi. Ostatně s mým názorem se ztotožnila také odborná porota, protože pořadí mé a její se krylo:
- BLACK PEARL – postup do semifinále
- THE SLOW FINGERS
- VODOPAAD
A pak konečně přišla parta, kvůli které jsem do Malenic vážil cestu. ROOT jsem zatím neviděl s novým kytaristou, který nahradil Blackieho už před nějkým pátkem. Byl jsem jednak natěšenej na své oblíbence, jednak zvědavej, jak bude „novej" Root vypadat. Po pěkném intru začala pekelná jízda a všechny otazníky byly rázem pryč. Root šlape pořád parádně a pány muzikanty to evidentně bavilo, i když na place nadšeně reagovala sotva dvacítka aktivních a částečně roztančených fanoušků. Root zahráli průřez tvorbou, největší úspěch slavily prahity 666 či Píseň pro Satana, ale celé se to poslouchalo moc dobře. Big Boss toho sice tentokrát moc nenamluvil, zato pěvecky byl výbornej. Vyvolávaných 7 jezdců prý se toulá někde jinde, ale Root mají tolik vynikajících skladeb, že by klidně mohli hrát tři hodiny.
Zato DOGA mě nikdy u srdce nebrala. Viděl jsem nějaký klipy a od kámoše měl půjčené DVD, z toho mě to nebavilo, takže jsem jejich set očekával spíše s obavami. Jenže živé hraní je živé hraní a to Doga ovládá velmi dobře. Od začátku má na placu nejvíce lidí, kteří si s Izzim prozpěvují. K tomu běží velkoplošná projekce – klipy, záběry z koncertů. Jednotlivý skladby neznám (snad kromě Holka samosexuál – právě tu doprovázel klip, který prý v TV vysílat nebudou), ale vystoupení mělo šmrnc, štávu a energii. S postupujícím časem se mi sice skladby zdály podobné jedna druhé, ale nakonec jsem byl spíše příjemně překvapenej.
KERN jsem naposled viděl snad ještě za komančů v Lucerně. Některé jejich skladby se tehdy staly hity, a právě na ně jsem čekal. Půlka koncertu mě vůbec nebrala, protože jsem to neznal, půlka se mi naopak docela líbila (protože jsem to znalJ). Ze známých kusů samozřejmě nejvíce potěšila profláknutá Blízko nás, nemohla chybět Exploze a vzpomenu ještě V sobotu ne či Není větší síly. Škoda, že nedošlo na Sprintera, ale asi už je pro pány kolem J. A. Kronka moc rychlý – přecejen jim už asi bude přes 40.
Akce končí po druhé ranní, směr auto ukazuju cestu dvěma totálně nalitým, jednomu částečně nalitýmu a jedné dívčině, která se k tomu nejméně nalitýmu přidala. Akce nakonec snad i předčila očekávání, zvuk byl celý večer úplně suprový, Root ve skvělé formě, Doga překvapila a Kern si svoje taky odehrál. Akorát škoda malého počtu návštěvníků.
