Tak v případě Surrender of Divinity jsem narazil hned na samém počátku. Luštění jejich pekelného loga nebyl zrovna úkol z nejjednoduších. Tři šestky a malý křížek (obrácený, pochopitelně) jsem identifikoval záhy, se samotným názvem už to tak jednoduché nebylo. Ale zadařilo se. Po prozkoumání obalu, kde do Ježíška píchají povětšinou rohatí sympaťáci všechno možné a přečtení názvu desky, jsem ani na chvíli nezapochyboval, o čem tahle paráda bude. Black metal. A taky že ano. Ale že bude z thajského Bangkoku, to jsem tedy nečekal.
Scéna Asie je mi sympatická a k mnohým kapelám jako Sabbat (KULT!!!), Sigh, Abigail, Metalucifer, nebo Impiety mám kladný vztah. Tak přesně k nim se zatím S.O.D. rozhodně nepřidají. Ještě na začátku cédesa to vypadalo celkem nadějně, ale naděje postupně uvadala a zbyla jen nuda. Na black metal nedám dopustit, ale takhle tedy rozhodně ne. Ono rachotit v takovém tempu a nemít v zásobě žádný pořádný nápad je vcelku odvaha, která se v tomto případě nevyplatila. Asi se nabízí přirovnání k Dark Funeral, popř. Marduk, ale to by bylo opravdu hodně, hodně odvážné. Stále stejné tempo (to nejrychlejší), postupy, vokál… U všech skladeb monotónnost doslova ubíjí a rozhodně nemám v plánu jednotlivé songy detailně řešit, protože by to bylo mrhání časem. Kapitolka sama pro sebe je rovněž textová náplň. Také lahůdka. Například začátek třetí skladby Deglorification of the dogs: „Pariah bastard nation Hindustan, Born from the sodomy of cunt Krishna, Noble Aryan blood so corrupt…“. Uf! A co mě dorazilo úplně je to, že po šesté skladbě vše končí a po několika málo vteřinách se skladby pomalu posunují až k „magické“ hranici 66 (nevím jestli je to zrovna dvakrát originální. Danzig tu udělal na svém 4. albu z roku 1994 a pamatuji si, že mě to vytočilo úplně stejně :o), kde ještě na několik minut S.O.D. spustí ten svůj schwarz metal. Tuším, že se jedná o cover, ale nejsem si zcela jist. Z nabízeného materiálu nijak nevybočuje. Zvuková kvalita je přímo úměrná kvalitě hudební, takže rovněž bída.
Každopádně příliš nechápu firmu Displesed records. Co ji asi tak vedlo k tomu, že vybrala zrovna tuto kapelu. Myslím si, že takto renomovaná firma by měla mít ambice vydávat o poznání silnější kousky. Ale není každý den posvícení. Opravdu mě mrzí, že Surrender of divinity nemohu podpořit alespoň kladnou recenzí. Je mi jasné, že v jejich zemi rozhodně nemají ideální podmínky k tvorbě metalové muziky, ale prostě to nejde. Jejich materiál mi absolutně nezaujal a při každém poslechu jsem netrpělivě sledoval pouze jedinou věc. Kdy už bude konec. Přeci jen od kapely, která je na scéně od roku 2000, má za sebou několik CD a koncerty se Sodom a Dark Funeral, očekávám přeci jen více. Původně jsem si napsal k hodnocení bodů 5, ale s dalšími poslechy jsem ubral na 4 a následně se dostal na konečné 3.
Mimochodem, na CD je jako bonus ještě video z koncertu v Bangkoku. Kvalita celkem ucházející, ale ta hudba… Jdu si spravit chuť posledními klenoty od Satyricon a Darkthrone…
Čas: 53:59
Seznam skladeb:
-
Manifest blasphemy
-
Consecration of the heaven messiah
-
Deglorification of the dogs
-
Prophetic tales of armageddon (Trilogy)
-
(Tale I.) Satanic storm
-
(Tale II.) Rise of the possessed ones
-
(Tale III.) The apocalyptic catharsis
