Tak se nám na brněnské noční undergroundové obloze rozsvítila další hvězda. Tedy abych byl zcela přesný, datum zrodu směřuje už někam k letopočtu 2022, ale teprve s aktuálním debutem dostává ona záře ten pravý lesk.
Najde se milion zpátečníků, kteří nedají dopustit na „staré dobré časy“, kdy bylo všechno opravdové a jistý druh neumětelství, zapraseného zvuku a tehdejších technických (ne)možností dodával, dle jejich názoru, praletým nahrávkám kultovní status. Může být, sám si v počátcích devadesátek dokážu nalézt nemálo elpíček, na které i přes zmíněné „nedostatky“ budu přísahat do konce svých dní a běda tomu, kdo o ně třebas jen zavadí křivým pohledem.
Na druhou stranu je třeba si přiznat, že doba pokročila mílovým krokem a dostat hnedle s debutem naservírovaný počin vyzrálý jak po muzikantské, tak zvukové stránce, není rovněž k zahození. A přesně toho se mi dostává s prvotinou brněnské pětice DIVE IN LIFE. Kapela sama sebe prezentuje coby subžánrově nevyhraněnou, v jejíž tvorbě bychom mohli naleznout odrazy vlivů smeček, které je formovaly, kde padají jména jako METALLICA, AMON AMARTH, SYSTEM OF A DOWN, LINKIN PARK, MASTODON…
K tomu je třeba poznamenat, že žádný z výše napsaných vlivů z devítky nahraných písní vyloženě nekřičí, ale když už vám nějaká pasáž rozsvítí v mozkovně vykřičník, jde spíše o decentní připomínku a, abych byl zcela upřímný, nebýt předešlého upozornění, asi bych je bez problémů minul. Celkem se divím, že v hloučku vlivných nevidím žádnou punkovou, chcete-li post-punkovou veličinu, protože jakousi hravost, bezstarostnost a nadhled tohoto žánru na mne dýchá v podstatě z celých třiatřiceti minut délky alba. Už samotný úvod startuje v „20 Demons“ melodická halekačka (v dobrém smyslu slova) a refrén „Back, back, back! Twenty demons in a pack“ patří přesně k těm sviňuchám, které se hned na první dobrou zabydlí v mozkovně a opakovaně se bez vynucení znovu a znovu přehrávají. Zpočátku jsem lehce válčil s civilnější podobou hlasu Vojty Bumby, ale docela brzy si to sedlo a i když mi více sedí agresivnější poloha, jsem s ním v současnosti v naprosté pohodě. Já a rap? No nic moc dvojka do páru, ale když je použitý tak jako v „Worst Enemy“, nemám větší problém. V některých pasážích „Waiting For The Fall“ na mne dýchá duch SYSTEM OF A DOWN, jsou to však jen záblesky. Hodně mne baví i svižná „Freedom Of Choice“ a její temnější momenty. Nejzajímavějším kouskem je však pro mne očíslovaná „141 100“, která mi uhranula šeptaným názvem skladby a pro svůj elektrizující náboj. Přes rozvláčnější „Moments To Pass“ se dostáváme k závěrečné „Before The World Is Doomed“. Ta odkrývá karty postupně až do konečného vygradování, které zvedá z křesla.
Černá a rudá patří k mým oblíbeným barvám, takže obálka, jíž zdobí pětice tmavých postav na červeném podkladu, je za mne úplně v pohodě. To samé platí i pro silný srozumitelný sound.
Co říci závěrem? I když se nejedná o žánr, který bych coby fanoušek cíleně vyhledával, debut „Comfort Of Collapse“ se mi poslouchá příjemně a ani jednou jsem neměl pocit, že bych narazil na moment, který bych přešel s úsměškem či potřebou jej nervně přeskočit. Na druhou stranu je nutno říct, že postrádám i ty vyloženě silné, jež by mne neodolatelně volaly k opětovnému poslechu. Dobrý debut, nic míň, nic víc.
Seznam skladeb:
- 20 Demons
- Worst Enemy
- Waiting For The Fall
- Freedom Of Choice
- Come Back
- 141 100
- Moments To Pass
- Before The World Is Doomed
Čas: 32:51
Sestava:
- Vojtěch Bumba – vocals
- Jakub Bumba – drums
- Pavel Záviška – guitar
- Filip Navrátil – guitar
- Michal Bubík – bass
